ballades coréennes

Mappemonde mettant en évidence la Corée du Sud et la Corée du Nord.

Многогласието на народа: Пе­сента за вяр­ната Чун­хян

Пре­ве­дено от френ­ски

Заг­ла­ви­ето трябва да се раз­бира бук­вал­но: Пе­сента за Чун­хян (Chunhyangga)1От­х­вър­лени фор­ми:
Le Dit de Chunhyang (Раз­ка­зът за Чун­хян).
Ch’un-hyang ka.
Choon Hyang Ga.
Čchunhjangga.
е преди всичко пе­сен. За да схва­нете същ­ността ѝ, зат­во­рете очи и си пред­с­та­вете гола сце­на, на ко­ято са се нас­та­нили пе­вец с вет­рило и тъ­па­нар. Този дует е дос­та­тъ­чен, за да въп­лъти пансори — това ав­тен­тично ко­рейско из­кус­т­во, ко­ето Серж Ка­ган­кси оп­ре­деля като на­ми­ращо се „на кръс­то­пътя между те­а­тъ­ра, опе­ра­та, пър­фор­ман­са, гос­пела и two-man-show-то“. Тъ­па­нът отеква и дрез­га­вият глас се из­ди­га, скан­ди­ран от вет­ри­ло­то, ко­ето се раз­т­варя и сгъва с рязко пляс­ка­не, за­да­ващо ри­тъ­ма. Ув­ле­че­на, пуб­ли­ката ре­а­гира в уни­сон, като „бап­тис­тки хор“, в ин­тен­зивно об­ще­ние, гра­ни­чещо с транс.

Ро­дена на сце­на­та, тази ли­рична пе­сен се пре­върна в раз­каз и пъ­ту­ва, но­сена от ус­т­ната тра­ди­ция. През ве­ко­вете без­б­рой ано­нимни ав­тори са я обо­га­тя­ва­ли, при­съ­е­ди­ня­вайки към нея други при­казки за крал­ски ин­с­пек­тори и заб­ра­нени лю­бо­ви. От тази жива ма­те­рия нак­рая са се ута­и­ли, пласт след пласт, ут­вър­дени тек­с­то­ве, ре­фе­рен­тни ли­те­ра­турни из­да­ния, най-из­вес­т­ните от ко­ито са Ис­то­ри­ята на Чун­хян (Chunhyangjeon)2От­х­вър­лени фор­ми:
Histoire de Tchoun Hyang (Ис­то­рия на Чун Хян).
Histoire de Tchyoun hyang (Ис­то­рия на Чьун хян).
Histoire de Tchun-hyang (Ис­то­рия на Чун-хян).
Tchoun-Hyang-Djun.
Tchyoun hyang tjyen.
Tchun-Hyang Chòn.
Tchun-hyang djŏn.
Ch’unhyangdyŏn.
Ch’unhyangjŏn.
Choon Hyang Jun.
Choon-hyang-chon.
Choon Hyang Jon.
Chun-hyang-jon.
Ch’un-hyang Chŏn.
Chun-hyang-chun.
Chun-chyang-chun.
Czhun-hiang dzon.
Čchunhjangdžŏn.
, или из­да­ние гйонгпан, и Пе­сента за вяр­ната Чун­хян (Yeolnyeo Chunhyang Sujeolga)3От­х­вър­лени фор­ми:
L’Histoire de la constance de Chunhyang, femme fidèle (Ис­то­ри­ята на пос­то­ян­с­т­вото на Чун­хян, вярна жена).
Yol-nyo Ch’un-hyang Su-jeol Ga.
Yeolnye Chunhyang Sujeolga.
Yeollyeo-Chunhyang-Sujeolga.
, или из­да­ние уанпан.

Пролетната идилия

Ин­т­ри­гата раз­казва лю­бовта между Чун­хян („А­ро­матна про­лет­“), дъ­щеря на бивша кур­ти­зан­ка, и Мон­рьонг („Сън за дра­кон“)4В ня­кои из­точ­ни­ци, вместо с лич­ното му име Мон­рьонг, ге­роят е обоз­на­ча­ван с на­и­ме­но­ва­ни­ето И До­рьонг. Тази форма съ­че­тава фа­мил­ното му име И и поч­ти­тел­ната титла дорьонг, да­вана на не­же­не­ния син на бла­го­род­ник. В дейс­т­ви­тел­ност тя оз­на­чава просто „мла­дият гос­по­дин И, мла­дият И“.
От­х­вър­лени фор­ми:
Ye Toh Ryung.
I-Toreng.
Ri To ryeng.
Lee Doryong.
, син на бла­го­ро­ден уп­ра­ви­тел. В На­му­он, в про­вин­ция Джо­ла, ко­гато цве­тята за­поч­ват да раз­цъф­тя­ват, мла­дият учен изос­тавя ба­щи­ната биб­ли­о­те­ка, за да се по­раз­ходи на от­к­ри­то. Там той за­бе­лязва Чун­хян, ко­ято се лю­лее на люл­ка. Тази първа среща е на­ри­су­вана с де­ли­кат­ността на най-и­зящ­ните гра­вю­ри:

Тя хвана въ­жето с де­ли­кат­ните си ръ­це, качи се на дъс­ката и по­ле­тя. […] Лис­тата на дър­ве­тата съп­ро­вож­даха ней­ното дви­же­ние нап­ред-на­зад. Чер­ве­ното на по­лата ѝ пра­веше щас­т­ливо петно върху окол­ната зе­ле­ни­на. […] Гле­дана от­п­ред, тя беше ляс­то­ви­ца­та, ко­ято се гмур­ка, за да улови във въз­духа лис­тенце от прас­ко­вен цвят, плъз­гащо се към зе­мя­та. От­зад тя из­г­леж­даше като пъс­т­роц­ветна пе­пе­ру­да, ко­ято се от­да­ле­чава в тър­сене на сво­ята дру­гар­ка.

Le Chant de la fidèle Chunhyang (Пе­сента за вяр­ната Чун­хян), прев. от кор. Чой Ми­кюнг и Жан-Ноел Жю­те, Ка­де­йан: Zulma, 1999; пре­изд. Па­риж; Вьол-ле-Роз: Zulma, ко­лек­ция „Z/a“, 2025.

Лю­бов­та, мъл­ни­е­носна и миг­но­ве­на, тласка мла­дия бла­го­род­ник да пре­неб­регне при­ли­чи­я­та. Той отива при нея но­щем. След като прек­рачва прага на ста­я­та, това мо­миче от на­рода се оказва не по-малко об­ра­зо­вано и из­тън­чено от не­го: пог­ле­дът се плъзга по нейни сти­хот­во­ре­ния, ока­чени над ра­бот­ната ѝ ма­са, по ка­лиг­ра­фии, кар­ти­ни. В този де­кор влю­бе­ните раз­ме­нят обе­ти, скре­пя­вайки съ­юз, който все още па­зят в тай­на, раз­де­лени както са по рож­де­ние и бо­гат­с­тво.

Изпитанието на постоянството

По това време ба­щата на Мон­рьонг е из­ви­кан об­ратно в Ха­нянг (Се­ул); мла­дият мъж трябва да го пос­лед­ва, за да за­върши об­ра­зо­ва­ни­ето си и да по­ложи ман­да­рин­с­ките из­пи­ти. Той ос­тавя зад себе си влю­бена и вярна съп­ру­га, ко­я­то, нова Пе­не­ло­па, очак­ваща зав­ръ­ща­нето на своя Оди­сей, се зак­лева да по­чита „клет­ва, хи­ляда пъти по-ценна от зла­то­то, хи­ляда пъти по-кра­сива от неф­рита“.

Дра­мата се за­вър­зва с прис­ти­га­нето на нас­лед­ник на поста уп­ра­ви­тел — Бьон Хак­до, сла­дос­т­рас­тен и бру­та­лен чо­век. На­у­чил за кра­со­тата на Чун­хян, той изис­ква тя да пос­тъпи в не­гова служ­ба. Прег­ле­дът на кисенгите е с раб­ле­зи­ан­ска ко­ло­рит­ност, къ­дето се ре­дят вну­ши­телни имена като гос­по­жица „Тайн­с­т­вена мъг­ла“, „Кай­сиев цвят“ или „Речна фе­я“. Само Чун­хян лип­с­ва. Дов­ле­чена пред ти­ра­на, тя се ос­ме­лява да му се про­ти­во­пос­та­ви, ар­гу­мен­ти­рай­ки, че доб­ро­де­телна жена не може да служи на двама съп­ру­зи, дори и да е от ни­сък про­из­ход:

Доб­ро­де­тел­та, вер­ността имат ли нещо общо със со­ци­ал­ния ранг?

Le Chant de la fidèle Chunhyang (Пе­сента за вяр­ната Чун­хян), прев. от кор. Чой Ми­кюнг и Жан-Ноел Жю­те, Ка­де­йан: Zulma, 1999; пре­изд. Па­риж; Вьол-ле-Роз: Zulma, ко­лек­ция „Z/a“, 2025.

За тази дър­зост тя по­нася мъ­че­ние. Всеки удар с кам­шик, който се сто­варва върху нея, става по­вод за пе­сен на съп­ро­ти­ва, бо­лез­нена ли­та­ния, в ко­ято тя от­ново пот­вър­ж­дава сво­ята вяр­ност. „Дори да ме убият де­сет хи­ляди пъти“, въз­к­ликва тя, „лю­бов­та, ко­ято оби­тава в сър­цето ми, лю­бов­та, ко­ято свър­зва шестте хи­ляди стави на тя­лото ми, тази лю­бов няма да се про­ме­ни.

Няма да кажа нищо за раз­в­ръз­ка­та, ос­вен че е щас­т­ли­ва.

Реваншът на сърцата срещу суровостта на произвола

Пе­сента за вяр­ната Чун­хян об­х­ваща ця­лата со­ци­ална стъл­бица на Ста­рия ре­жим — от най-ви­со­кото за Мон­рьонг до най-нис­кото за Чун­хян. Ус­пе­хът ѝ се дължи на то­ва, че „тя се ос­ме­ля­ваше да го­вори на ви­сок глас за лю­бов в тази стра­на, къ­дето мла­дите сърца се за­ду­ша­ваха под властта“ и къ­дето бра­кът, въп­рос на ра­зум, се уреж­даше хлад­но, без те да имат ду­ма­та. Тази ин­тимна пре­тен­ция се съ­че­тава с по­ли­ти­ческо ра­зоб­ли­ча­ване на зло­у­пот­ре­бите и ко­руп­ци­я­та, ко­ито пре­об­ла­да­ваха сред уп­рав­ля­ва­щи­те.

Раз­бира се, приз­на­вам, че раз­ка­зът по­ня­кога страда от раз­лич­ните до­бав­ки, ко­ито е пре­диз­ви­кал; Bulletin critique du livre en français (Кри­ти­чески бю­ле­тин за кни­гата на френ­ски) от­бе­лязва в него „ня­кои не­съ­от­вет­с­твия, не­ловки обос­нов­ки, […] на­ив­ност и слад­ни­ка­вост“. Въп­реки то­ва, по­добно на ра­ко­ви­на, ко­ято въз­п­ро­из­вежда шума на оке­а­на, той за­пазва под всичко това „един ше­пот и като че ли об­ши­рен глух тъ­тен: ве­ли­кото без­к­райно мно­гог­ла­сие“ на на­род­ните по­е­ти, ко­ито пеят на­о­коло5За да ци­ти­раме Ипо­лит Тен и не­го­вата ма­гис­т­рална Philosophie de l’art (Фи­ло­со­фия на из­кус­т­вото).. Тях­ната тре­петна ду­ша, тех­ните добри и чисти чув­с­тва са пре­несли това про­из­ве­де­ние през ве­ко­ве­те; те го ожи­вя­ват и днес, по време на го­ле­мия фес­ти­вал в На­му­он, къ­дето се със­те­за­ват най-доб­рите мьонгчанг (майс­тори пев­ци). Лий Мий­джонг съ­об­ща­ва, че ня­кои от тях се уп­раж­ня­ват с та­къв плам, „за да при­да­дат на гласа си съ­вър­шен­с­тво на из­ра­зи­тел­ност­та, че сти­гат до­там да из­п­лю­ват кръв“. Да­леч от нап­раз­на, тях­ната жер­тва е при­вет­с­твана от пуб­ли­ка­та, ко­ято става да ап­ло­дира със сълзи на очи. И „тези сълзи на съв­ре­мен­ните зри­тели са също тол­кова тро­га­тел­ни, кол­кото пе­ри­пе­ти­ите и съ­би­ра­нето на влю­бе­ните от из­мис­ли­цата“.

Mappemonde mettant en évidence la Corée du Sud et la Corée du Nord.

Η Πολλαπλή Φωνή του Λαού: Το Άσμα της Πιστής Τσουν­χιάνγκ

Μεταφρασμένο από τα γαλ­λικά

Πρέπει να λάβουμε τον τίτλο κατά γράμ­μα: Το Άσμα της Τσουν­χιάνγκ (Chunhyangga)1Απορ­ριφθεί­σες μορ­φές:
Le Dit de Chunhyang (Η Διήγηση της Τσουν­χιάνγκ).
Ch’un-hyang ka.
Choon Hyang Ga.
Ččunhjangga.
εί­ναι, πρωτίστως, ένα άσμα. Για να συλ­λάβουμε την ου­σία του, κλεί­στε τα μάτια και φανταστείτε μια γυμνή σκηνή, όπου δεσπόζουν ένας τραγου­διστής με βεντάλια και ένας τυμπανιστής. Αυτό το δίδυμο αρ­κεί για να εν­σαρ­κώσει το pansori, αυτή την αυ­θεντικά κορεατική τέχνη που ο Serge Kaganski τοποθετεί «στο σταυ­ροδρόμι του θεάτρου, της όπερας, της performance, του gospel και του two-man-show». Το τύμπανο αντηχεί και η βραχνή φωνή εκτοξεύ­εται, ρυθ­μιζόμενη από τη βεντάλια που ανοί­γει και κλεί­νει με ένα απότομο κλικ που δίνει τον ρυθ­μό. Παρασυρ­μένο, το κοινό αντιδρά ομόφωνα, σαν «μια βαπτιστική χορωδία», σε μια έντονη κοι­νωνία που αγ­γίζει την έκ­σταση.

Γεν­νημένο λοι­πόν επί σκηνής, αυτό το λυρικό άσμα έγινε αφήγηση και ταξίδεψε, φερόμενο από την προφορική παράδοση. Κατά τη διάρ­κεια των αιώνων, μια μυριάδα ανώνυμων συγ­γραφέων το εμπλού­τισε, εν­σωματώνοντας σε αυτό άλ­λες ιστορίες βασιλικών επιθεωρητών και απαγορευ­μένων ερώτων. Από αυτό το ζωντανό υλικό κατέληξαν να αποτίθενται, στρώμα μετά στρώμα, παγωμένα κεί­μενα, λογοτεχνικές εκ­δόσεις αναφοράς, οι πιο διάσημες από τις οποίες εί­ναι Η Ιστορία της Τσουν­χιάνγκ (Chunhyangjeon)2Απορ­ριφθεί­σες μορ­φές:
Histoire de Tchoun Hyang (Ιστορία της Τσουν Χιανγκ).
Histoire de Tchyoun hyang (Ιστορία της Τσιούν χιανγκ).
Histoire de Tchun-hyang (Ιστορία της Τσου­ν-χιανγκ).
Tchoun-Hyang-Djun.
Tchyoun hyang tjyen.
Tchun-Hyang Chòn.
Tchun-hyang djŏn.
Ch’unhyangdyŏn.
Ch’unhyangjŏn.
Choon Hyang Jun.
Choon-hyang-chon.
Choon Hyang Jon.
Chun-hyang-jon.
Ch’un-hyang Chŏn.
Chun-hyang-chun.
Chun-chyang-chun.
Czhun-hiang dzon.
Ččunhjangdžŏn.
, ή έκ­δοση gyeongpan, και Το Άσμα της Πιστής Τσουν­χιάνγκ (Yeolnyeo Chunhyang Sujeolga)3Απορ­ριφθεί­σες μορ­φές:
L’Histoire de la constance de Chunhyang, femme fidèle (Η Ιστορία της Σταθερότητας της Τσουν­χιάν­γκ, Πιστής Γυναί­κας).
Yol-nyo Ch’un-hyang Su-jeol Ga.
Yeolnye Chunhyang Sujeolga.
Yeollyeo-Chunhyang-Sujeolga.
, ή έκ­δοση wanpan.

Το Ανοιξιάτικο Ειδύλλιο

Η πλοκή αφηγεί­ται τον έρωτα μεταξύ της Τσουν­χιάνγκ («Αρωματισμένη Άνοι­ξη»), κόρης μιας πρώην εταί­ρας, και του Μον­γκ-ριόνγκ («Όνειρο δράκου»)4Σε ορισμένες πηγές, αντί με το μικρό του όνομα Μον­γκ-ριόν­γκ, ο ήρωας αναφέρεται με την ονομασία Yi Doryeong. Αυτή η μορφή συν­δυάζει το επώνυμό του Yi και τον τιμητικό τίτλο doryeong που δίνεται στον ανύπαντρο γιο ενός ευ­γενή. Στην πραγ­ματικότητα, σημαί­νει απλώς «ο νεαρός κύριος Yi, ο νεαρός Yi».
Απορ­ριφθεί­σες μορ­φές:
Ye Toh Ryung.
I-Toreng.
Ri To ryeng.
Lee Doryong.
, γιου ενός ευ­γενή κυβερ­νήτη. Στη Ναμ­γουόν, στην επαρ­χία Τζεόλ­λα, τη στιγμή που τα άνθη αρ­χίζουν να αν­θίζουν, ο νεαρός λόγιος εγκαταλεί­πει την πατρική βιβλιο­θήκη για να περιπλανηθεί στο ύπαι­θρο. Εκεί, αντικρίζει την Τσουν­χιάνγκ να κάνει κού­νια. Αυτή η πρώτη συνάντηση ζωγραφίζεται με τη λεπτότητα των πιο εκλεπτυσμένων χαρακτικών:

«Έπιασε το σχοινί με τα λεπτεπίλεπτα χέρια της, ανέβηκε στη σανίδα και πέταξε. […] Τα φύλλα των δέντρων συνόδευαν το πήγαι­νε-έλα της. Το κόκ­κινο της φού­στας της έκανε μια χαρού­μενη κηλίδα πάνω στο περιβάλ­λον πράσινο. […] Από μπροστά, ήταν το χελιδόνι που βουτά για να πιάσει στον αέρα ένα πέταλο ροδακινιάς που γλιστρά προς το έδαφος. Από πίσω, έμοιαζε με πολύχρωμη πεταλούδα που απομακρύνεται αναζητώντας τη σύντροφό της.»

Le Chant de la fidèle Chunhyang (Το Άσμα της Πιστής Τσουν­χιάνγκ), μτ­φρ. από τα κορεατικά Choi Mikyung και Jean-Noël Juttet, Cadeilhan: Zulma, 1999· επανέκδ. Παρίσι· Veules-les-Roses: Zulma, σειρά «Z/a», 2025.

Ο έρωτας, κεραυ­νοβόλος και άμεσος, ωθεί τον νεαρό ευ­γενή να αψηφήσει τις συμ­βάσεις. Πηγαί­νει στο σπίτι της τη νύχτα. Μόλις περνά το κατώφλι του δωματίου, αυτή η κόρη του λαού αποκαλύπτεται εξίσου μορ­φωμένη και εκλεπτυσμένη με αυ­τόν: το βλέμμα περιπλανιέται σε ποι­ήματα γραμ­μένα από το χέρι της κρεμασμένα πάνω από το γραφείο της, σε καλ­λιγραφίες, πίνακες ζωγραφικής. Σε αυτό το σκηνικό οι εραστές ανταλ­λάσ­σουν τους όρ­κους τους, σφραγίζοντας μια ένωση που κρατούν ακόμη μυστική, χωρισμένοι όπως εί­ναι από την καταγωγή και την περιου­σία.

Η Δοκιμασία της Σταθερότητας

Στο μεταξύ, ο πατέρας του Μον­γκ-ριόνγκ ανακαλεί­ται στη Χαν­γιάνγκ (Σεού­λ)· ο νεαρός πρέπει να τον ακολου­θήσει για να ολοκληρώσει τις σπου­δές του και να δώσει τις μαν­δαρινικές εξετάσεις. Αφήνει πίσω του μια ερωτευ­μένη και πιστή σύζυγο που, νέα Πηνελόπη περιμένοντας την επιστροφή του Οδυσ­σέα της, ορ­κίζεται να τιμήσει έναν «όρκο χίλιες φορές πιο πολύτιμο από τον χρυσό, χίλιες φορές πιο όμορφο από τη νεφρίτη».

Το δράμα δένεται με την άφιξη ενός δια­δόχου στη θέση του κυβερ­νήτη, του Μπιουν Χακ-ντο, αν­θρώπου ακόλαστου και βίαιου. Έχοντας ακού­σει για την ομορ­φιά της Τσουν­χιάν­γκ, απαι­τεί να τεθεί στην υπηρεσία του. Η απογραφή παρου­σίας των kisaengs εί­ναι ραβελαι­σια­νής τρυφερότητας, όπου παρελαύ­νουν υποβλητικά ονόματα, όπως Δεσποι­νίς «Μυστηριώδης Ομίχλη», «Άν­θος Βερικοκιάς» ή «Νεράιδα του Ποταμού». Μόνο η Τσουν­χιάνγκ λεί­πει από το προσκλητήριο. Σερ­νόμενη μπροστά στον τύραν­νο, τολμά να του αντισταθεί, υποστηρίζοντας ότι μια ενάρετη γυναίκα δεν μπορεί να υπηρετήσει δύο συζύγους, ακόμη κι αν εί­ναι ταπει­νής καταγωγής:

«Η αρετή, η πιστότητα έχουν κάποια σχέση με την κοι­νωνική τάξη;»

Le Chant de la fidèle Chunhyang (Το Άσμα της Πιστής Τσουν­χιάνγκ), μτ­φρ. από τα κορεατικά Choi Mikyung και Jean-Noël Juttet, Cadeilhan: Zulma, 1999· επανέκδ. Παρίσι· Veules-les-Roses: Zulma, σειρά «Z/a», 2025.

Για αυτή την αυ­θάδεια, υφίσταται βασανιστήριο. Κάθε χτύπημα μαστιγίου που πέφτει πάνω της γίνεται αφορμή για ένα άσμα αντίστασης, μια οδυνηρή λιτανεία όπου επιβεβαιώνει την αφοσίωσή της. «Ακόμη κι αν με σκοτώσουν δέκα χιλιάδες φορές», αναφωνεί, «ο έρωτας που κατοι­κεί στην καρ­διά μου, ο έρωτας που δένει τις έξι χιλιάδες αρ­θρώσεις του σώματός μου, αυ­τός ο έρωτας δεν θα αλ­λάξει.»

Δεν θα πω τίποτα για το τέλος, παρά μόνο ότι εί­ναι ευ­τυχές.

Η Εκδίκηση των Καρδιών ενάντια στις Αυστηρότητες της Αυθαιρεσίας

Το Άσμα της Πιστής Τσουν­χιάνγκ αγκαλιάζει ολόκληρη την κοι­νωνική κλίμακα του Παλαιού Καθεστώτος, από το υψηλότερο σημείο για τον Μον­γκ-ριόνγκ έως το χαμηλότερο για την Τσουν­χιάνγκ. Η επιτυχία του οφεί­λεται στο ότι «τολ­μούσε να μιλά δυνατά για έρωτα σε αυτή τη χώρα όπου οι νεανικές καρ­διές πνίγονταν κάτω από την εξου­σία» και όπου ο γάμος, υπόθεση λογικής, διευ­θετού­νταν ψυχρά χωρίς αυ­τές να έχουν λόγο. Αυτή η εν­δόμυχη διεκ­δίκηση συνοδεύ­εται από μια πολιτική καταγ­γελία των καταχρήσεων και της δια­φθοράς που επικρατού­σαν μεταξύ των ηγετών.

Βεβαί­ως, το ομολογώ, η αφήγηση υποφέρει μερικές φορές από τις διάφορες προσθήκες που προκάλεσε· το Bulletin critique du livre en français (Κριτικό Δελ­τίο του Γαλ­λικού Βιβλίου) σημειώνει «κάποιες ασυνέπειες, αδέξιες δικαιο­λογήσεις, […] αφέλεια και γλυκανάλατα». Ωστόσο, όπως ένα κοχύλι που αποδίδει τον ήχο του ωκεανού, δια­τηρεί, κάτω από όλα αυ­τά, «ένα μουρ­μού­ρισμα και σαν ένα απέραντο κωφό βου­ητό: τη μεγάλη άπειρη και πολ­λαπλή φωνή» των ποι­ητών του λαού που τραγου­δούν ολόγυρα5Για να αναφέρουμε τον Hippolyte Taine και τη μνημειώδη Philosophie de l’art (Φιλοσοφία της Τέχνης) του.. Η δονού­μενη ψυχή τους, τα καλά και αγνά συναι­σθήματά τους έκαναν αυτό το έργο να περάσει μέσα από τους αιώνες· το ζωογονούν ακόμη σήμερα, κατά τη διάρ­κεια του μεγάλου φεστιβάλ της Ναμ­γουόν, όπου συναγωνίζονται οι καλύτεροι myeongchang (δάσκαλοι τραγου­διστές). Η Lee Mee-Jeong αναφέρει ότι κάποιοι από αυ­τούς εξασκού­νται με τόση ορμή «για να δώσουν στη φωνή τους την τελειότητα της εκ­φραστικότητας που φτάνουν να φτύνουν αίμα». Όχι μάταιη, η θυσία τους επιβραβεύ­εται από το κοινό που σηκώνεται να χει­ροκροτήσει, με δάκρυα στα μάτια. Και «αυτά τα δάκρυα των σύγ­χρονων θεατών εί­ναι εξίσου συγκινητικά με τις ταλαι­πωρίες και τις επανενώσεις των εραστών της μυθοπλασίας».

Mappemonde mettant en évidence la Corée du Sud et la Corée du Nord.

জনগণের বহুস্বর: বিশ্বস্ত চুনহ্যাঙের গান

ফরাসি থেকে অনূদিত

শিরোনামটি আক্ষরিক অর্থে গ্রহণ করতে হবে: চুনহ্যাঙের গান (Chunhyangga)1বাতিলকৃত রূপ:
Le Dit de Chunhyang (চুনহ্যাঙের কথা)।
Ch’un-hyang ka
Choon Hyang Ga
Čchunhjangga
প্রথমত এবং প্রধানত একটি গান। এর সারমর্ম উপলব্ধি করতে চোখ বন্ধ করুন এবং কল্পনা করুন একটি শূন্য মঞ্চ, যেখানে রয়েছেন একজন পাখা হাতে গায়ক এবং একজন ঢোলবাদক। এই দ্বৈত যথেষ্ট পানসোরি মূর্ত করতে, এই খাঁটি কোরীয় শিল্পকলা যাকে সের্জ কাগানস্কি স্থাপন করেছেন «থিয়েটার, অপেরা, পারফরম্যান্স, গসপেল এবং টু-ম্যান-শো-এর সংযোগস্থলে»। ঢোল বাজে এবং কর্কশ কণ্ঠ উড়ে যায়, পাখার ছন্দে যা খোলে এবং বন্ধ হয় শুষ্ক ঝটকায় যা তাল দেয়। উদ্দীপ্ত দর্শকরা একযোগে সাড়া দেয়, যেন «একটি ব্যাপটিস্ট সমবেত সংগীত দল», এক তীব্র সম্মিলনে যা প্রায় মোহাবিষ্ট অবস্থার কাছাকাছি পৌঁছায়।

মঞ্চে জন্ম নেওয়া এই গীতিকাব্য কাহিনীতে রূপান্তরিত হয়েছে এবং যাত্রা করেছে, মৌখিক ঐতিহ্যের বাহনে। শতাব্দীর পর শতাব্দী ধরে, অসংখ্য বেনামি লেখক একে সমৃদ্ধ করেছেন, এতে যুক্ত করেছেন রাজকীয় পরিদর্শকদের এবং নিষিদ্ধ প্রেমের অন্যান্য গল্প। এই জীবন্ত উপাদান থেকে অবশেষে স্তরে স্তরে জমা হয়েছে স্থির পাঠ্য, রেফারেন্স সাহিত্যিক সংস্করণ, যার মধ্যে সবচেয়ে বিখ্যাত হল চুনহ্যাঙের ইতিহাস (Chunhyangjeon)2বাতিলকৃত রূপ:
Histoire de Tchoun Hyang (ছুন হ্যাঙের ইতিহাস)।
Histoire de Tchyoun hyang
Histoire de Tchun-hyang
Tchoun-Hyang-Djun
Tchyoun hyang tjyen
Tchun-Hyang Chòn
Tchun-hyang djŏn
Ch’unhyangdyŏn
Ch’unhyangjŏn
Choon Hyang Jun
Choon-hyang-chon
Choon Hyang Jon
Chun-hyang-jon
Ch’un-hyang Chŏn
Chun-hyang-chun
Chun-chyang-chun
Czhun-hiang dzon
Čchunhjangdžŏn
, বা গ্যংপান সংস্করণ, এবং বিশ্বস্ত চুনহ্যাঙের গান (Yeolnyeo Chunhyang Sujeolga)3বাতিলকৃত রূপ:
L’Histoire de la constance de Chunhyang, femme fidèle (বিশ্বস্ত নারী চুনহ্যাঙের স্থিরতার ইতিহাস)।
Yol-nyo Ch’un-hyang Su-jeol Ga
Yeolnye Chunhyang Sujeolga
Yeollyeo-Chunhyang-Sujeolga
, বা ওয়ানপান সংস্করণ।

বসন্তকালীন প্রণয়

কাহিনীটি বর্ণনা করে চুনহ্যাং («সুগন্ধি বসন্ত»), একজন প্রাক্তন রাজদরবারীর কন্যা, এবং মং-র্যং («ড্রাগনের স্বপ্ন»)4কিছু উৎসে, তার প্রথম নাম মং-র্যংয়ের পরিবর্তে, নায়ককে ইয়ি দোর্যং নামে অভিহিত করা হয়। এই রূপটি তার পারিবারিক নাম ইয়ি এবং একজন অভিজাতের অবিবাহিত পুত্রকে দেওয়া সম্মানসূচক উপাধি দোর্যং একত্রিত করে। বাস্তবে, এর অর্থ কেবল «তরুণ মহাশয় ইয়ি, তরুণ ইয়ি»।
বাতিলকৃত রূপ:
Ye Toh Ryung।
I-Toreng।
Ri To ryeng।
Lee Doryong।
, একজন অভিজাত গভর্নরের পুত্রের মধ্যে প্রেম। নামওয়নে, জলা প্রদেশে, যখন ফুলগুলি ফুটতে শুরু করেছে, তরুণ পণ্ডিত পিতার গ্রন্থাগার ছেড়ে খোলা বাতাসে ঘুরে বেড়াতে বের হন। সেখানে তিনি চুনহ্যাংকে দোলনায় দোলাতে দেখেন। এই প্রথম সাক্ষাৎ সূক্ষ্মতম ছাপচিত্রের মতো কোমলতায় আঁকা:

«তিনি তার সূক্ষ্ম হাতে দড়ি ধরলেন, তক্তায় উঠলেন এবং উড়ে গেলেন। […] গাছের পাতাগুলি তার আসা-যাওয়ার সঙ্গী হল। তার জামার লাল রঙ চারপাশের সবুজের উপর একটি সুখী দাগ তৈরি করল। […] সামনে থেকে দেখলে, তিনি ছিলেন সেই পানকৌড়ি যে মাটির দিকে ঝরে পড়া পিচ ফুলের পাপড়ি ধরতে ঝাঁপ দেয়। পেছন থেকে, তিনি মনে হলেন একটি বহুরঙা প্রজাপতি যে তার সঙ্গীর খোঁজে দূরে চলে যাচ্ছে।»

Le Chant de la fidèle Chunhyang (বিশ্বস্ত চুনহ্যাঙের গান), চোই মিক্যুং এবং জ্যঁ-নোয়েল জুতে কর্তৃক কোরীয় থেকে অনূদিত, কাদেইলান: জুলমা, ১৯৯৯; পুনর্মুদ্রণ প্যারিস; ভ্যল-লে-রোজ: জুলমা, সংকলন «Z/a», ২০২৫।

প্রেম, বজ্রপাতের মতো এবং তাৎক্ষণিক, তরুণ অভিজাতকে প্রথাগত নিয়ম ভাঙতে প্ররোচিত করে। তিনি রাতে তার বাড়িতে যান। কক্ষের দরজা পেরিয়ে, সাধারণ মানুষের এই কন্যা তার মতোই শিক্ষিত এবং মার্জিত প্রমাণিত হন: দৃষ্টি তার কাজের টেবিলের উপরে ঝোলানো তার হাতে লেখা কবিতা, ক্যালিগ্রাফি, চিত্রকর্মের উপর ঘোরে। এই পরিবেশেই প্রেমিকরা তাদের শপথ বিনিময় করেন, এমন একটি মিলন সীলমোহর করেন যা তারা এখনও গোপন রাখেন, কারণ জন্ম এবং সম্পদ তাদের পৃথক করে রেখেছে।

স্থিরতার পরীক্ষা

এই পরিস্থিতিতে, মং-র্যংয়ের পিতাকে হানিয়াং (সিউল)-এ ফিরে ডাকা হয়; তরুণকে তাঁর সাথে যেতে হবে তার পড়াশোনা শেষ করতে এবং মান্দারিন পরীক্ষায় বসতে। তিনি পেছনে রেখে যান একজন প্রেমময় এবং বিশ্বস্ত স্ত্রী যিনি, নতুন পেনেলোপ তার ইউলিসিসের প্রত্যাবর্তনের অপেক্ষায়, শপথ করেন একটি «সোনার চেয়ে হাজার গুণ মূল্যবান, জেডের চেয়ে হাজার গুণ সুন্দর প্রতিশ্রুতি» সম্মান করতে।

নাটক শুরু হয় গভর্নর পদে একজন উত্তরসূরির আগমনে, ব্যুন হাক-দো, একজন লম্পট এবং নির্মম মানুষ। চুনহ্যাঙের সৌন্দর্যের কথা শুনে, তিনি দাবি করেন যে সে তার সেবায় আসুক। কিসেংদের উপস্থিতি নেওয়া রাবলেসীয় রঙ্গরসে পরিপূর্ণ, যেখানে কুয়াশাময় রহস্য, এপ্রিকট ফুল বা নদীর পরী-র মতো উদ্দীপক নাম নিয়ে সারিবদ্ধভাবে দাঁড়ায়। শুধু চুনহ্যাং অনুপস্থিত। অত্যাচারীর সামনে টেনে আনা হলে, তিনি তার মুখোমুখি হওয়ার সাহস করেন, যুক্তি দেন যে একজন সতী নারী দুই স্বামীর সেবা করতে পারে না, এমনকি নিম্ন বংশজাত হলেও:

«সতীত্ব, বিশ্বস্ততার সাথে সামাজিক মর্যাদার কী সম্পর্ক?»

Le Chant de la fidèle Chunhyang (বিশ্বস্ত চুনহ্যাঙের গান), চোই মিক্যুং এবং জ্যঁ-নোয়েল জুতে কর্তৃক কোরীয় থেকে অনূদিত, কাদেইলান: জুলমা, ১৯৯৯; পুনর্মুদ্রণ প্যারিস; ভ্যল-লে-রোজ: জুলমা, সংকলন «Z/a», ২০২৫।

এই ধৃষ্টতার জন্য, তিনি শাস্তি ভোগ করেন। তার উপর প্রতিটি চাবুকের আঘাত প্রতিরোধের গানের সুযোগ হয়ে ওঠে, একটি বেদনাদায়ক স্তবগান যেখানে তিনি তার আনুগত্য পুনরায় নিশ্চিত করেন। «এমনকি যদি আমাকে দশ হাজার বার হত্যা করা হয়», তিনি ঘোষণা করেন, «আমার হৃদয়ে বসবাসকারী প্রেম, আমার শরীরের ছয় হাজার জোড়াকে বেঁধে রাখা প্রেম, এই প্রেম পরিবর্তন হবে না।»

আমি সমাপ্তি সম্পর্কে কিছু বলব না, শুধু এটুকু যে এটি সুখকর।

স্বেচ্ছাচারের কঠোরতার বিরুদ্ধে হৃদয়ের প্রতিশোধ

বিশ্বস্ত চুনহ্যাঙের গান পুরনো শাসনের সমগ্র সামাজিক স্তরকে আলিঙ্গন করে, মং-র্যংয়ের জন্য সর্বোচ্চ থেকে চুনহ্যাঙের জন্য সর্বনিম্ন পর্যন্ত। এর সাফল্যের কারণ হল এটি «এমন একটি দেশে যেখানে তরুণ হৃদয়গুলি কর্তৃত্বের অধীনে দম বন্ধ করত» সেখানে প্রেমের কথা উচ্চস্বরে বলার সাহস করেছিল এবং যেখানে বিবাহ, যুক্তির বিষয়, তাদের মতামত ছাড়াই ঠান্ডাভাবে নিষ্পত্তি হত। এই অন্তরঙ্গ দাবির সাথে যুক্ত হয় শাসকদের মধ্যে প্রচলিত অপব্যবহার এবং দুর্নীতির রাজনৈতিক নিন্দা।

অবশ্যই, আমি স্বীকার করি, কাহিনীটি কখনও কখনও বিভিন্ন সংযোজনের কারণে ক্ষতিগ্রস্ত হয়; Bulletin critique du livre en français (ফরাসি বইয়ের সমালোচনামূলক বুলেটিন) এতে «কিছু অসঙ্গতি, বিশ্রী যুক্তি, […] সরলতা এবং আড়ম্বরপূর্ণতা» লক্ষ্য করে। তবুও, একটি শঙ্খের মতো যা সমুদ্রের গুঞ্জন ফিরিয়ে দেয়, এটি সব কিছুর নিচে সংরক্ষণ করে, «একটি মৃদু গুঞ্জন এবং যেন একটি বিশাল গভীর গুনগুন: চারপাশে গান গাওয়া» জনগণের কবিদের অসীম এবং বহুমুখী কণ্ঠ5ইপোলিত তেইন এবং তার মহৎ Philosophie de l’art (শিল্পের দর্শন) উদ্ধৃত করতে।। তাদের স্পন্দিত আত্মা, তাদের ভালো এবং বিশুদ্ধ অনুভূতি এই কাজটিকে শতাব্দীর মধ্য দিয়ে বহন করেছে; তারা আজও একে জীবন্ত করে, নামওয়নের মহান উৎসবে, যেখানে সেরা ম্যংচাং (মাস্টার গায়ক) প্রতিযোগিতা করেন। লি মি-জং জানান যে তাদের মধ্যে কেউ কেউ এত উদ্যমে অনুশীলন করেন «তাদের কণ্ঠকে অভিব্যক্তির পরিপূর্ণতা দিতে যে তারা রক্ত বমি করার পর্যায়ে পৌঁছে যান»। মোটেও বৃথা নয়, তাদের ত্যাগকে দর্শকরা সম্মান জানায় যারা করতালি দিতে উঠে দাঁড়ায়, চোখে জল নিয়ে। এবং «সমসাময়িক দর্শকদের এই অশ্রু কথাসাহিত্যের প্রেমিকদের দুর্ভোগ এবং পুনর্মিলনের মতোই মর্মস্পর্শী»।

Mappemonde mettant en évidence la Corée du Sud et la Corée du Nord.

Багатоголосся народу: Пісня вірної Чунхян

Пере­кладено з французької

Слід спри­ймати на­зву буквально: Пісня Чунхян (Chunhyangga)1Від­хилені форми:
Le Dit de Chunhyang (Сказа­ння про Чунхян).
Ch’un-hyang ka.
Choon Hyang Ga.
Ččunhjangga.
— це перед­усім пісня. Щоб осягнути її сутність, заплющте очі й уявіть порожню сцену, де ви­ступають співак із віялом і барабанщик. Цього дуету до­статньо, щоб втілити пансорі — суто корейське мистецтво, яке Серж Каґанскі роз­міщує «на пере­хресті театру, опери, перформансу, ґоспелу та two-man-show». Барабан гуде, і хрипкий голос злітає вгору, скандований віялом, що роз­кривається й складається з різким клаца­н­ням, задаючи ритм. Захоплена публіка реагує в унісон, наче «баптистський хор», у напруженій єд­ності, що межує з транс­ом.

Народившись на кону, ця лірична пісня стала оповіддю й мандрувала світом, несена усною традицією. Протягом століть без­ліч анонімних авторів збагачували її, долучаючи інші казки про королівських ін­спекторів і заборонене коха­н­ня. З цієї живої матерії врешті осіли, шар за шаром, усталені текс­ти, літературні ви­да­н­ня-еталони, найві­доміші з яких — Історія Чунхян (Chunhyangjeon)2Від­хилені форми:
Histoire de Tchoun Hyang (Історія Чун Хян).
Histoire de Tchyoun hyang (Історія Чйун хян).
Histoire de Tchun-hyang (Історія Чун-хян).
Tchoun-Hyang-Djun.
Tchyoun hyang tjyen.
Tchun-Hyang Chòn.
Tchun-hyang djŏn.
Ch’unhyangdyŏn.
Ch’unhyangjŏn.
Choon Hyang Jun.
Choon-hyang-chon.
Choon Hyang Jon.
Chun-hyang-jon.
Ch’un-hyang Chŏn.
Chun-hyang-chun.
Chun-chyang-chun.
Czhun-hiang dzon.
Ččunhjangdžŏn.
, або ви­да­ння ґьонпан, та Пісня вірної Чунхян (Yeolnyeo Chunhyang Sujeolga)3Від­хилені форми:
L’Histoire de la constance de Chunhyang, femme fidèle (Історія по­стійності Чунхян, вірної жінки).
Yol-nyo Ch’un-hyang Su-jeol Ga.
Yeolnye Chunhyang Sujeolga.
Yeollyeo-Chunhyang-Sujeolga.
, або ви­да­ння ванпан.

Весняна ідилія

Сюжет оповідає про коха­ння між Чунхян («Весняний аромат»), донькою колишньої куртизанки, і Мон-рьоном («Сон про дракона»)4У деяких джерелах героя називають не за його ім’ям Мон-рьон, а під найменува­н­ням Лі Дорьон. Ця форма по­єд­нує його прі­звище Лі та поважний титул дорьон, що надавався нео­друженому синові аристократа. На­справді вона просто означає «молодий пан Лі, молодий Лі».
Від­хилені форми:
Ye Toh Ryung.
I-Toreng.
Ri To ryeng.
Lee Doryong.
, сином благородного правителя. У Намвоні, що в провінції Чол­ла, коли квіти щойно починають роз­пускатися, молодий книжник покидає батьківську бібліотеку, щоб прогулятися надворі. Там він бачить Чунхян на гойдалці. Ця перша зу­стріч змальована з витонченістю найдовершеніших гравюр:

«Вона схопила мотузку своїми тендітними руками, стала на дошку й злетіла. […] Листя дерев су­проводжувало її рух туди-сюди. Червонь її спідниці щасливою плямою виділялася на зелені довкола. […] Спереду вона була ластівкою, що пірнає, щоб схопити на льоту пелюстку персикового цвіту, що ковзає до землі. Ззаду вона здавалася барвистим метеликом, що від­даляється в пошуках своєї пари.»

Le Chant de la fidèle Chunhyang (Пісня вірної Чунхян), пер. з кор. Choi Mikyung та Jean-Noël Juttet, Cadeilhan: Zulma, 1999; пере­вид. Paris; Veules-les-Roses: Zulma, сер. «Z/a», 2025.

Коха­н­ня, блискавичне й мит­тєве, спонукає молодого аристократа зневажити умовності. Він приходить до неї вночі. Пере­ступивши поріг кімнати, ця дівчина з народу виявляється не менш освіченою й витонченою, ніж він: по­гляд блукає по віршах її руки, що висять над робочим столом, по калі­графіях, картинах. Саме в цьому антуражі закохані обмінюються клятвами, скріплюючи союз, який вони ще тримають у таємниці, роз­ділені походже­н­ням і статками.

Випробування вірності

Тим часом батька Мон-рьона від­кликають до Ханьяна (Сеула); юнак мусить су­проводжувати його, щоб завершити на­вча­ння й скласти мандаринські іспити. Він залишає позаду закохану й вірну дружину, яка, нова Пенелопа, що чекає на поверне­ння свого Одіс­сея, присягається шанувати «клятву, в тисячу разів дорожчу за золото, в тисячу разів прекраснішу за нефрит».

Драма зав’язується з прибу­т­тям нового правителя Пьон Хак-до — роз­пусної й жорстокої людини. Прочувши про красу Чунхян, він вимагає, щоб вона йому служила. Пере­кличка кісен сповнена раблезіанської соковитості, де проходять промовисті імена на кшталт панни «Таємничий туман», «Абрикосовий цвіт» чи «Річкова фея». Лише Чунхян не від­гукується. Приведена до тирана, вона наважується йому суперечити, стверджуючи, що доброчесна жінка не може служити двом чоловікам, хай би якого низького вона була походже­н­ня:

«Чи мають чеснота й вірність щось спільне з су­спільним становищем?»

Le Chant de la fidèle Chunhyang (Пісня вірної Чунхян), пер. з кор. Choi Mikyung та Jean-Noël Juttet, Cadeilhan: Zulma, 1999; пере­вид. Paris; Veules-les-Roses: Zulma, сер. «Z/a», 2025.

За цю зухвалість вона за­знає тортур. Кожен удар батога, що обрушується на неї, стає нагодою для пісні опору, болісної літанії, де вона знову й знову стверджує свою вірність. «Навіть якщо мене вб’ють десять тисяч разів», — волає вона, — «коха­н­ня, що живе в моєму серці, коха­н­ня, що зв’язує шість тисяч су­глобів мого тіла, це коха­ння не зміниться.»

Я не роз­каватиму роз­в’язки, скажу лише, що вона щаслива.

Реванш сердець над суворістю свавілля

Пісня вірної Чунхян охоплює всю соціальну драбину Старого режиму — від найвищого щабля для Мон-рьона до найнижчого для Чунхян. Її успіх пояснюється тим, що вона «наважувалася голосно говорити про коха­ння в цій країні, де молоді серця задихалися під тягарем авторитету» й де шлюб, справа роз­судку, вирішувався холодно, без їхньої участі. Ця інтимна вимога доповнюється політичним викри­т­тям зло­вживань і корупції, що панували серед правителів.

При­знаюся, оповідь подекуди потерпає від різноманітних нашарувань, які вона породила; Bulletin critique du livre en français від­значає в ній «деякі непослідовності, незграбні об­ґрунтува­н­ня, […] наївність і солодкуватість». Проте, подібно до мушлі, що зберігає гомін океану, вона несе під усім цим «шепіт і ніби глухе гуді­н­ня: великий без­межний і багатоголосий голос» народних поетів, що спів­ають навколо5Цитуючи Іполіта Тена та його майстерну Philosophie de l’art (Філософію мистецтва).. Їхня трепетна душа, їхні добрі й чисті почу­ття пронесли цей твір крізь віки; вони й сьогодні оживляють його на великому фестивалі в Намвоні, де змагаються найкращі мьончан (майстри спів­у). Лі Мі-джон роз­повід­ає, що деякі з них тренуються з такою запеклістю, «аби надати своєму голосу досконалості виразності, що навіть харкають кров’ю». Їхня жертва аж ніяк не марна — її вітає публіка, що встає й аплодує зі сльозами на очах. І «ці сльози сучасних глядачів такі ж зворушливі, як і біди та воз­з’­єд­на­ння закоханих із вигадки».

Mappemonde mettant en évidence la Corée du Sud et la Corée du Nord.

เสียงอันหลากหลายของประชาชน: บทเพลงแห่งชุนยังผู้ซื่อสัตย์

แปลจากภาษาฝรั่งเศส

ต้องเข้าใจชื่อเรื่องตามตัวอักษร: บทเพลงแห่งชุนยัง (Chunhyangga)1รูปแบบที่ไม่ใช้:
Le Dit de Chunhyang (เรื่องเล่าของชุนยัง).
Ch’un-hyang ka.
Choon Hyang Ga.
Ččunhjangga.
คือ บทเพลง ก่อนอื่นใด หากต้องการเข้าใจแก่นแท้ของมัน จงหลับตาแล้วจินตนาการถึงเวทีว่างเปล่า มีเพียงนักร้องถือพัดและนักตีกลองเท่านั้น คู่นี้เพียงพอที่จะรังสรรค์ พันโซรี ศิลปะเกาหลีแท้ๆ ที่แซร์จ กากันสกีระบุว่า «อยู่ที่จุดบรรจบระหว่างละคร โอเปร่า การแสดง เพลงกอสเปล และทูแมนโชว์» กลองดังก้องและเสียงแหบพร่าดังขึ้น จังหวะตามพัดที่กางออกและพับเข้าด้วยเสียงดังกริบที่กำหนดจังหวะ ผู้ชมตื่นเต้นตอบรับเป็นหนึ่งเดียว ดุจ «คณะนักร้องแบ๊บติสต์» ในความเป็นหนึ่งเดียวกันอย่างเข้มข้นจนเกือบเข้าสู่ภวังค์

บทเพลงที่ถือกำเนิดบนเวทีนี้ได้กลายเป็นเรื่องเล่าและเดินทางไกล พาไปโดยประเพณีปากเปล่า ตลอดหลายศตวรรษ นักประพันธ์นิรนามมากมายได้เพิ่มเติมเนื้อหา ผนวกเรื่องราวของข้าหลวงตรวจการและความรักต้องห้ามอื่นๆ เข้าไป จากวัตถุดิบที่มีชีวิตนี้ ได้ตกตะกอนทีละชั้นๆ จนกลายเป็นตำราที่ตายตัว ฉบับวรรณกรรมอ้างอิงที่มีชื่อเสียงที่สุด ได้แก่ เรื่องราวของชุนยัง (Chunhyangjeon)2รูปแบบที่ไม่ใช้:
Histoire de Tchoun Hyang (เรื่องราวของทชุน ฮยัง).
Histoire de Tchyoun hyang.
Histoire de Tchun-hyang.
Tchoun-Hyang-Djun.
Tchyoun hyang tjyen.
Tchun-Hyang Chòn.
Tchun-hyang djǒn.
Ch’unhyangdyǒn.
Ch’unhyangjǒn.
Choon Hyang Jun.
Choon-hyang-chon.
Choon Hyang Jon.
Chun-hyang-jon.
Ch’un-hyang Chǒn.
Chun-hyang-chun.
Chun-chyang-chun.
Czhun-hiang dzon.
Ččunhjangdžǒn.
หรือฉบับ คยองพัน และ บทเพลงแห่งชุนยังผู้ซื่อสัตย์ (Yeolnyeo Chunhyang Sujeolga)3รูปแบบที่ไม่ใช้:
L’Histoire de la constance de Chunhyang, femme fidèle (เรื่องราวแห่งความซื่อสัตย์ของชุนยัง หญิงผู้จงรักภักดี).
Yol-nyo Ch’un-hyang Su-jeol Ga.
Yeolnye Chunhyang Sujeolga.
Yeollyeo-Chunhyang-Sujeolga.
หรือฉบับ วันพัน

ความรักยามใบไม้ผลิ

เรื่องราวเล่าถึงความรักระหว่างชุนยัง («กลิ่นหอมแห่งฤดูใบไม้ผลิ») ลูกสาวของอดีตกีแซง กับมงรยง («ฝันถึงมังกร»)4ในบางแหล่งข้อมูล แทนที่จะใช้ชื่อมงรยง พระเอกถูกเรียกว่าอี โดรยอง รูปแบบนี้รวมนามสกุลอีกับคำยกย่อง โดรยอง ที่ใช้เรียกบุตรชายที่ยังไม่แต่งงานของขุนนาง ความจริงแล้ว มันหมายความเพียงว่า «คุณหนุ่มอี บุตรชายของตระกูลอี»
รูปแบบที่ไม่ใช้:
Ye Toh Ryung.
I-Toreng.
Ri To ryeng.
Lee Doryong.
บุตรชายของเจ้าเมืองผู้สูงศักดิ์ ที่นัมวอน ในจังหวัดชอลลา ในยามที่ดอกไม้เริ่มบาน ชายหนุ่มผู้คงแก่เรียนละทิ้งห้องสมุดของบิดาเพื่อไปเดินเล่นกลางแจ้ง ที่นั่น เขาเหลือบเห็นชุนยังกำลังเล่นชิงช้า การพบกันครั้งแรกนี้ถูกวาดด้วยความละเอียดอ่อนดุจภาพพิมพ์อันงดงามที่สุด:

«นางจับเชือกด้วยมืออันบอบบาง ขึ้นยืนบนแผ่นกระดานแล้วโบยบิน […] ใบไม้โบกไหวตามจังหวะไปมาของนาง สีแดงของกระโปรงเป็นจุดสดใสบนพื้นเขียวรอบข้าง […] มองจากด้านหน้า นางดุจนกนางแอ่นที่ดิ่งลงจับกลีบดอกท้อที่ร่วงหล่นลงพื้น จากด้านหลัง นางดูราวผีเสื้อหลากสีที่บินจากไปตามหาคู่ของมัน»

Le Chant de la fidèle Chunhyang (บทเพลงแห่งชุนยังผู้ซื่อสัตย์), trad. du coréen par Choi Mikyung et Jean-Noël Juttet, Cadeilhan : Zulma, 1999 ; rééd. Paris ; Veules-les-Roses : Zulma, coll. « Z/a », 2025.

ความรักที่ฟ้าผ่าและฉับพลันผลักดันให้ชายหนุ่มผู้สูงศักดิ์ท้าทายธรรมเนียม เขาไปหานางในยามค่ำคืน เมื่อก้าวข้ามธรณีประตูห้องนอน หญิงสาวจากสามัญชนกลับเผยให้เห็นว่าเธอมีการศึกษาและความประณีตไม่แพ้เขา: สายตาเลื่อนไปบนบทกวีที่เธอเขียนแขวนไว้เหนือโต๊ะทำงาน บนอักษรวิจิตร และภาพวาด ในฉากนี้เองที่คู่รักแลกเปลี่ยนคำสาบาน ผูกพันกันในพันธะที่ยังคงเก็บเป็นความลับ เพราะพวกเขาถูกแบ่งแยกด้วยชาติกำเนิดและฐานะ

บททดสอบแห่งความซื่อสัตย์

ในระหว่างนั้น บิดาของมงรยงถูกเรียกตัวกลับฮันยัง (โซล); ชายหนุ่มต้องติดตามไปเพื่อศึกษาต่อและสอบจอหงวน เขาทิ้งภรรยาผู้รักและซื่อสัตย์ไว้เบื้องหลัง เธอดุจเพเนโลปีใหม่ที่รอคอยการกลับมาของยูลิสซีส สาบานว่าจะรักษา «คำมั่นสัญญาที่มีค่ากว่าทองพันเท่า งดงามกว่าหยกพันเท่า»

โศกนาฏกรรมเริ่มขึ้นเมื่อผู้สืบทอดตำแหน่งเจ้าเมืองมาถึง บยอน ฮักโด ชายผู้ตัณหาและโหดร้าย เมื่อได้ยินเรื่องความงามของชุนยัง เขาสั่งให้นางมารับใช้ การเรียกชื่อ กีแซง นั้นมีความตลกขบขันแบบราเบอแลส์ ที่ชื่ออันชวนฝันผ่านไปเรื่อยๆ เช่น นางสาว «หมอกลึกลับ» «ดอกแอปริคอต» หรือ «นางฟ้าแห่งสายน้ำ» มีเพียงชุนยังที่ไม่ตอบรับ เมื่อถูกลากตัวมาต่อหน้าทรราช นางกล้าขัดขืน โต้แย้งว่าหญิงผู้มีคุณธรรมไม่อาจรับใช้สามีสองคน แม้จะมีชาติกำเนิดต่ำต้อย:

«คุณธรรม ความซื่อสัตย์ มีอะไรเกี่ยวข้องกับชนชั้นทางสังคมหรือ?»

Le Chant de la fidèle Chunhyang (บทเพลงแห่งชุนยังผู้ซื่อสัตย์), trad. du coréen par Choi Mikyung et Jean-Noël Juttet, Cadeilhan : Zulma, 1999 ; rééd. Paris ; Veules-les-Roses : Zulma, coll. « Z/a », 2025.

เพราะความอหังการนี้ นางต้องรับทัณฑ์ ทุกครั้งที่แส้ฟาดลงบนร่างนาง กลายเป็นโอกาสร้องบทเพลงแห่งการต่อต้าน บทสวดแห่งความเจ็บปวดที่นางยืนยันความจงรักภักดี «แม้จะฆ่าข้าหมื่นครั้ง» นางร้องประกาศ «ความรักที่สถิตในหัวใจข้า ความรักที่ผูกพันข้อต่อหกพันข้อของร่างกาย ความรักนี้จะไม่มีวันเปลี่ยนแปลง»

ข้าพเจ้าจะไม่เล่าถึงตอนจบ นอกจากว่ามันเป็นสุข

การล้างแค้นของหัวใจต่อความเข้มงวดของอำนาจพลการ

บทเพลงแห่งชุนยังผู้ซื่อสัตย์ โอบรับทุกชนชั้นของสังคมโบราณ จากสูงสุดสำหรับมงรยงถึงต่ำสุดสำหรับชุนยัง ความสำเร็จของมันอยู่ที่ «มันกล้าพูดถึงความรักอย่างเปิดเผยในดินแดนที่หัวใจวัยรุ่นถูกกดทับภายใต้อำนาจ» และที่ซึ่งการแต่งงาน เป็นเรื่องของเหตุผล ถูกจัดการอย่างเย็นชาโดยพวกเขาไม่มีสิทธิ์มีเสียง การเรียกร้องส่วนตัวนี้ควบคู่กับการประณามทางการเมืองต่อการทุจริตและคอร์รัปชันที่แพร่หลายในหมู่ผู้ปกครอง

จริงอยู่ ข้าพเจ้ายอมรับว่า เรื่องเล่านี้บางครั้งก็ทุกข์ทรมานจากการเพิ่มเติมต่างๆ ที่มันก่อให้เกิด; Bulletin critique du livre en français (วารสารวิจารณ์หนังสือภาษาฝรั่งเศส) ระบุว่ามี «ความไม่สอดคล้องบางประการ การอธิบายที่เชื่องช้า […] ความไร้เดียงสาและความอ่อนไหวเกินไป» อย่างไรก็ตาม เหมือนหอยที่เก็บเสียงครวญของมหาสมุทร มันยังคงรักษาไว้ภายใต้ทั้งหมดนี้ «เสียงพึมพำและเสียงครวญอันกว้างใหญ่: เสียงอันไพศาลไร้ที่สิ้นสุดและหลากหลาย» ของกวีแห่งประชาชนที่ร้องเพลงอยู่รอบข้าง5อ้างจากอิปโปลีต แตน และผลงานอันยิ่งใหญ่ของเขา Philosophie de l’art (ปรัชญาแห่งศิลปะ) จิตวิญญาณอันสั่นไหว ความรู้สึกอันดีงามและบริสุทธิ์ของพวกเขาได้พาผลงานนี้ข้ามกาลเวลา; มันยังคงมีชีวิตชีวาในปัจจุบัน ในเทศกาลใหญ่ของนัมวอน ที่ซึ่ง มยองชัง (ปรมาจารย์นักร้อง) ที่ดีที่สุดมาประชันกัน อี มีจองรายงานว่าบางคนฝึกซ้อมอย่างทุ่มเท «เพื่อให้เสียงของพวกเขาสมบูรณ์แบบในการแสดงออก จนถึงขั้นไอเป็นเลือด» การเสียสละของพวกเขาไม่ไร้ค่า ได้รับการปรบมือจากผู้ชมที่ลุกขึ้นยืน น้ำตาคลอเบ้า และ «น้ำตาของผู้ชมร่วมสมัยเหล่านี้ก็น่าซาบซึ้งไม่แพ้ความทุกข์ยากและการกลับมาพบกันของคู่รักในนิยาย»

Mappemonde mettant en évidence la Corée du Sud et la Corée du Nord.

Mnohý hlas lidu: Pí­seň věrné Čchunhjang

Pře­loženo z fran­couz­štiny

Je třeba brát ná­zev do­slova: Pí­seň o Čchunhjang (Chunhyangga)1Od­mítnuté for­my:
Le Dit de Chunhyang (Vy­právění o Čchunhjang).
Ch’un-hyang ka.
Choon Hyang Ga.
Ččunhjangga.
je pře­devším zpěv. Abyste po­chopili její pod­sta­tu, za­vřete oči a před­stavte si holé jeviš­tě, na němž vy­stu­puje zpě­vák s vě­jí­řem a bu­beník. Toto duo stačí k ztě­lesnění pansori, au­ten­ticky ko­rej­ského umění, které Serge Ka­gan­ski si­tuuje „na kři­žovatku diva­dla, ope­ry, perfor­man­ce, go­spelu a two-man-show“. Bu­ben za­duní a chraplavý hlas se vze­pne, ryt­mizován vě­jí­řem, jenž se ro­ze­vírá a skládá se suchým klapnu­tím udáva­jí­cím takt. Stržené pu­b­likum re­a­guje jedno­my­slně jako „bap­tis­tický sbor“ v in­tenzivním spo­le­čen­ství hrani­čí­cím s tran­sem.

Tato ly­rická pí­seň, zro­zená tedy na prknech jeviš­tě, se stala vy­právěním a pu­tovala, ne­sena ústní tra­di­cí. V prů­běhu staletí ji obo­ha­tila ne­sčetná řada ano­nymních au­to­rů, kteří do ní při­dávali další pří­běhy o krá­lov­ských in­spek­to­rech a za­po­vě­zených lás­kách. Z této živé hmoty se na­ko­nec usa­di­ly, vrstva za vrst­vou, ustá­lené tex­ty, au­to­ri­ta­tivní li­te­rární edi­ce, z nichž nej­slavnější jsou Pří­běh o Čchunhjang (Chunhyangjeon)2Od­mítnuté for­my:
His­toire de Tchoun Hyang (Pří­běh o Čchun Hjang).
His­toire de Tchyoun hyang (Pří­běh o Čchjun Hjang).
His­toire de Tchun-hyang (Pří­běh o Čchun-Hjang).
Tchoun-Hyang-Djun.
Tchyoun hyang tjyen.
Tchun-Hyang Chòn.
Tchun-hyang djŏn.
Ch’unhyangdyŏn.
Ch’unhyangjŏn.
Choon Hyang Jun.
Choon-hyang-chon.
Choon Hyang Jon.
Chun-hyang-jon.
Ch’un-hyang Chŏn.
Chun-hyang-chun.
Chun-chyang-chun.
Czhun-hiang dzon.
Ččunhjangdžŏn.
, ne­boli edice gyeongpan, a Pí­seň věrné Čchunhjang (Ye­olnyeo Chunhyang Suje­olga)3Od­mítnuté for­my:
L’His­toire de la con­stance de Chunhyang, femme fi­dèle (Pří­běh o vy­trva­losti Čchunhjang, věrné ženy).
Yo­l-nyo Ch’un-hyang Su-jeol Ga.
Ye­olnye Chunhyang Suje­olga.
Yeollyeo-Chunhyang-Sujeolga.
, ne­boli edice wanpan.

Jarní idyla

Zá­pletka vy­práví o lásce mezi Čchunhjang („Vo­nící ja­ro“), dce­rou bývalé kur­tizá­ny, a Mongn­jongem („­Sen o dra­kovi“)4V ně­kte­rých pra­menech je hr­dina ozna­čován spíše než svým křest­ním jménem Mong-rjong oslo­vením I Torjong. Tato forma spo­juje jeho pří­jmení I a zdvo­ři­lostní ti­tul torjong, udě­lovaný ne­se­zdanému synovi šlech­ti­ce. Ve sku­tečnosti jedno­duše zna­mená „mladý pan I, mladý I“.
Od­mítnuté for­my:
Ye Toh Ryung.
I-Toreng.
Ri To ryeng.
Lee Do­ryong.
, synem uro­zeného gu­verné­ra. V Namwo­nu, v pro­vin­cii Čolla, v do­bě, kdy květy za­čínají roz­kvé­tat, opouští mladý učenec ot­covu kni­hovnu, aby se pro­šel na čer­stvém vzdu­chu. Tam spatří Čchunhjang, jak se houpe na hou­pač­ce. Toto první se­tkání je vy­kres­leno s jem­ností nejkrásnějších dřevo­ry­tů:

Uchopila pro­vaz svýma út­lýma ruka­ma, vstou­pila na prkénko a vznesla se. […] Listí stromů do­pro­vázelo její po­hyb tam a zpět. Červeň její sukně tvo­řila šťastnou skvrnu na okolní ze­leni. […] Ze­předu byla vlaš­tovkou, jež se střemhlav vr­há, aby za letu za­chy­tila okvětní lís­tek broskvového květu klouza­jící k ze­mi. Ze­zadu vy­pa­dala jako pes­t­ro­ba­revný mo­týl vzdalu­jící se při hle­dání své družky.

Le Chant de la fi­dèle Chunhyang (Pí­seň věrné Čchunhjang), přel. z ko­rej­štiny Choi Mikyung a Je­an-Noël Ju­t­tet, Ca­de­i­lhan: Zul­ma, 1999; do­tisk Pa­říž; Ve­ule­s-le­s-Ro­ses: Zul­ma, ed. „Z/a“, 2025.

Lás­ka, bles­ková a okamži­tá, při­měje mla­dého šlech­tice vzdo­rovat kon­ven­cím. Vydá se k ní v no­ci. Jakmile pře­kročí práh její kom­na­ty, tato dívka z lidu se ukáže neméně vzdě­laná a kul­tivovaná než on: po­hled těká po básních z její ruky za­vě­šených nad pra­covním sto­lem, po ka­li­grafi­ích, po mal­bách. V tomto pro­středí si mi­lenci vy­měňují sli­by, zpe­čeťu­jíce svazek, který do­sud uchovávají v tajnos­ti, od­dě­leni pů­vo­dem a jměním.

Zkouška vytrvalosti

Mezi­tím je Mongn­jongův otec od­vo­lán do Han­jangu (Soulu); mladý muž ho musí ná­sle­dovat, aby dokon­čil stu­dia a slo­žil man­darín­ské zkouš­ky. Za­ne­chává za se­bou za­mi­lovanou a věrnou manželku, jež – nová Péne­lopé če­ka­jící na ná­vrat svého Odys­sea – pří­sahá, že za­chová „pří­sahu ti­síckrát cennější než zla­to, ti­síckrát krásnější než nef­rit“.

Drama se za­uzlí s pří­cho­dem ná­stupce na post gu­vernéra, Pjon Hak­ta, člověka zhý­ralého a kru­tého. Po­té, co se do­sle­chl o kráse Čchunhjang, poža­duje, aby vstou­pila do jeho slu­žeb. Pre­zence kisaengů je rabe­lai­sov­sky barvi­tá, plná suges­tivních jmen jako slečna „Tajemná ml­ha“, „Me­ruň­kový květ“ nebo „Říční ví­la“. Pouze Čchunhjang na vy­vo­lání ne­chy­bí. Před­ve­dena před tyrana, od­váží se mu vzdo­rovat s tím, že ctnostná žena ne­může slou­žit dvěma manže­lům, byť by byla níz­kého pů­vo­du:

Má ctnost, věrnost něco spo­lečného se spo­le­čen­ským po­sta­vením?

Le Chant de la fi­dèle Chunhyang (Pí­seň věrné Čchunhjang), přel. z ko­rej­štiny Choi Mikyung a Je­an-Noël Ju­t­tet, Ca­de­i­lhan: Zul­ma, 1999; do­tisk Pa­říž; Ve­ule­s-le­s-Ro­ses: Zul­ma, ed. „Z/a“, 2025.

Za tuto drzost je podro­bena mu­čení. Každý úder bi­če, jenž na ni do­pa­dá, se stává pří­leži­tostí k písni odpo­ru, bo­lestnou li­tanií, v níž znovu a znovu po­tvrzuje svou věrnost. „I kdyby mě za­bili de­se­ti­ti­síckrát,“ pro­hlašuje, „lás­ka, jež pře­bývá v mém srd­ci, lás­ka, jež spo­juje šest ti­síc kloubů mého tě­la, tato láska se ne­změní.

O ro­zuz­lení ne­pro­zra­dím nic, kromě to­ho, že je šťastné.

Pomsta srdcí proti krutostem zvůle

Pí­seň věrné Čchunhjang ob­jímá ce­lou spo­le­čen­skou stupnici starého reži­mu, od nej­vyšší pro Mongon­jonga po nejnižší pro Čchunhjang. Její úspěch tkví v tom, že „se od­vá­žila na­hlas mlu­vit o lásce v ze­mi, kde mladá srdce du­sila pod au­to­ri­tou“ a kde sňa­tek, zá­leži­tost ro­zu­mu, se vy­jednával chladně, aniž by mladí lidé měli slovo. Tato in­timní eman­cipace se pojí s po­li­tickým od­sou­zením zlo­řádů a ko­rup­ce, jež převlá­daly mezi vládnou­cí­mi.

Při­znávám, že vy­právění místy trpí růz­nými ná­no­sy, které při­táh­lo; Bulle­tin cri­tique du livre en français (Kri­tický bulle­tin fran­couz­ské knihy) v něm na­chází „ně­které ne­srovna­los­ti, ne­ob­ratná osprave­dlnění, […] na­ivitu a sen­ti­men­ta­litu“. Přes­to, po­dobně jako mušle, jež vy­dává šum oce­ánu, uchovává pod tím vším „šepot a ja­kési hlu­boké, ti­ché hu­čení: velký ne­ko­nečný a mnohý hlas“ li­dových básníků, kteří všude ko­lem zpívají5Ci­tát z Hippo­lyta Ta­ina a jeho mi­s­trov­ské Phi­lo­sophie de l’art (Fi­lo­zofie umění).. Je­jich vroucí du­še, je­jich dobré a čisté city pro­vedly toto dílo stale­tí­mi; oživují je ještě dnes na velkém fes­tivalu v Namwo­nu, kde sou­peří nej­lepší myeongchangové (mistři zpě­vu). Lee Me­e-Je­ong uvá­dí, že ně­kteří z nich cvičí s ta­kovou hor­livos­tí, „aby do­dali svému hlasu doko­na­lost vý­razu, že dokonce plivají krev“. Je­jich oběť není marná, je oceněna pu­b­likem, jež vstává k po­tlesku se slzami v očích. A „tyto slzy sou­časných diváků jsou stejně do­jemné jako strasti a shle­dání mi­lenců z fikce“.

Mappemonde mettant en évidence la Corée du Sud et la Corée du Nord.

صدای چندگانهٔ مردم: سرود چونیانگ وفادار

ترجمه از فرانسوی

باید عنوان را به معنای حقیقی‌اش گرفت: سرود چونیانگ (Chunhyangga)1صورت‌های مردود:
Le Dit de Chunhyang (گفتار چونیانگ).
Ch’un-hyang ka.
Choon Hyang Ga.
Čchunhjangga.
پیش از هر چیز، یک سرود است. برای درک جوهرهٔ آن، چشمان خود را ببندید و صحنه‌ای خالی را تصور کنید که تنها یک خواننده با بادبزن و یک طبّال آن را اشغال کرده‌اند. این دوگانه برای تجسم پانسوری کافی است؛ هنری اصیلاً کره‌ای که سرژ کاگانسکی آن را «در تقاطع تئاتر، اپرا، اجرای زنده، گاسپل و نمایش دونفره» جای می‌دهد. طبل طنین می‌اندازد و صدای خشن به پرواز درمی‌آید، با ضرباهنگ بادبزنی که با صدای خشکِ باز و بسته شدنش وزن را مشخص می‌کند. مجذوب، تماشاگران یکصدا واکنش نشان می‌دهند، همچون «گروه کُر باپتیست»، در پیوندی عمیق که به خلسه نزدیک می‌شود.

این سرود غنایی که بر صحنه زاده شد، به روایت بدل گشت و به یُمن سنت شفاهی سفر کرد. در طول قرن‌ها، انبوهی از نویسندگان گمنام آن را غنی ساختند و داستان‌های دیگری از بازرسان شاهی و عشق‌های ممنوع بدان افزودند. از این مادهٔ زنده، لایه به لایه، متون ثابت و ویراست‌های ادبی مرجع رسوب کردند که مشهورترین آن‌ها داستان چونیانگ (Chunhyangjeon)2صورت‌های مردود:
Histoire de Tchoun Hyang (داستان چون هیانگ).
Histoire de Tchyoun hyang.
Histoire de Tchun-hyang.
Tchoun-Hyang-Djun.
Tchyoun hyang tjyen.
Tchun-Hyang Chòn.
Tchun-hyang djŏn.
Ch’unhyangdyŏn.
Ch’unhyangjŏn.
Choon Hyang Jun.
Choon-hyang-chon.
Choon Hyang Jon.
Chun-hyang-jon.
Ch’un-hyang Chŏn.
Chun-hyang-chun.
Chun-chyang-chun.
Czhun-hiang dzon.
Čchunhjangdžŏn.
، یا ویراست گیونگ‌پان، و سرود چونیانگ وفادار (Yeolnyeo Chunhyang Sujeolga)3صورت‌های مردود:
L’Histoire de la constance de Chunhyang, femme fidèle (داستان استقامت چونیانگ، زن وفادار).
Yol-nyo Ch’un-hyang Su-jeol Ga.
Yeolnye Chunhyang Sujeolga.
Yeollyeo-Chunhyang-Sujeolga.
، یا ویراست وان‌پان هستند.

عشق بهاری

داستان، عشق میان چونیانگ («بهار معطر») دختر یک کیسنگ پیشین، و مونگ-ریونگ («رؤیای اژدها»)4در برخی منابع، به جای نام کوچکش مونگ-ریونگ، قهرمان با عنوان یی دوریونگ خوانده می‌شود. این صورت نام خانوادگی یی و لقب محترمانهٔ دوریونگ را که به پسر مجرد یک اشراف‌زاده داده می‌شد، ترکیب می‌کند. در واقع، معنایش صرفاً «آقازادهٔ یی، جوان یی» است.
صورت‌های مردود:
Ye Toh Ryung.
I-Toreng.
Ri To ryeng.
Lee Doryong.
پسر یک فرماندار اشراف‌زاده را روایت می‌کند. در نام‌وون، در استان جئولا، هنگامی که گل‌ها آغاز به شکوفایی می‌کنند، جوان ادیب کتابخانهٔ پدر را رها می‌کند تا در هوای آزاد گردش کند. در آنجا، چونیانگ را می‌بیند که تاب‌بازی می‌کند. این نخستین دیدار با ظرافت نفیس‌ترین چاپ‌های سنگی به تصویر کشیده شده است:

«او طناب را با دستان ظریفش گرفت، بر تخته سوار شد و به پرواز درآمد. […] برگ‌های درختان رفت‌وآمدش را همراهی می‌کردند. سرخی دامنش لکه‌ای شاد بر سبزی اطراف می‌نهاد. […] از روبرو، پرستویی بود که فرود می‌آید تا گلبرگ شکوفهٔ هلویی را که به سوی زمین می‌لغزد در پرواز بقاپد. از پشت، پروانه‌ای رنگارنگ می‌نمود که در جستجوی جفتش دور می‌شود.»

Le Chant de la fidèle Chunhyang (سرود چونیانگ وفادار)، ترجمهٔ چوی میکیونگ و ژان-نوئل ژوته، کادیان: زولما، ۱۹۹۹؛ چاپ مجدد پاریس؛ وُل-له-رُز: زولما، مجموعهٔ «Z/a»، ۲۰۲۵.

عشق، آذرخش‌وار و فوری، جوان اشراف‌زاده را به شکستن رسوم وامی‌دارد. شبانه به خانهٔ او می‌رود. پس از گذشتن از آستانهٔ اتاق، این دختر عامی خود را نه کمتر از او تحصیل‌کرده و فرهیخته نشان می‌دهد: نگاه بر اشعاری به خط او که بالای میز کارش آویخته‌اند، بر خوشنویسی‌ها و نقاشی‌ها می‌گردد. در این فضاست که عاشقان سوگندهایشان را رد و بدل می‌کنند و پیوندی را مُهر می‌زنند که همچنان پنهان نگاه می‌دارند، چرا که تولد و ثروت آنان را از هم جدا کرده است.

آزمون وفاداری

در این میان، پدر مونگ-ریونگ به هانیانگ (سئول) فراخوانده می‌شود؛ جوان باید برای تمام کردن تحصیلات و گذراندن امتحانات ماندارینی همراهش برود. او همسری شیفته و وفادار را پشت سر می‌گذارد که، همچون پنه‌لوپه‌ای نو در انتظار بازگشت اولیسش، سوگند می‌خورد که «عهدی هزار بار گران‌بهاتر از زر، هزار بار زیباتر از یشم» را پاس بدارد.

درام با ورود جانشین به مقام فرماندار، بیون هاک-دو، مردی شهوت‌ران و خشن، گره می‌خورد. او که از زیبایی چونیانگ شنیده، می‌خواهد که به خدمتش درآید. حضور و غیاب کیسنگ‌ها رابله‌وار شوخ‌طبعانه است، جایی که نام‌های تصویری رژه می‌روند، همچون دوشیزه «مِه اسرارآمیز»، «شکوفهٔ زردآلو» یا «پری رودخانه». تنها چونیانگ غایب است. کِشان‌کِشان به حضور ستمگر آورده می‌شود و جرأت می‌کند در برابرش بایستد، با این استدلال که زن پاک‌دامن نمی‌تواند دو شوهر را خدمت کند، حتی اگر از طبقهٔ پایین باشد:

«آیا فضیلت و وفاداری ربطی به مقام اجتماعی دارند؟»

Le Chant de la fidèle Chunhyang (سرود چونیانگ وفادار)، ترجمهٔ چوی میکیونگ و ژان-نوئل ژوته، کادیان: زولما، ۱۹۹۹؛ چاپ مجدد پاریس؛ وُل-له-رُز: زولما، مجموعهٔ «Z/a»، ۲۰۲۵.

به سزای این گستاخی، شکنجه می‌شود. هر ضربهٔ تازیانه که بر او فرود می‌آید، بهانه‌ای برای سرودی از مقاومت می‌شود، ورد دردناکی که در آن وفاداریش را بازمی‌گوید. «حتی اگر ده هزار بار مرا بکُشند»، فریاد برمی‌آورد، «عشقی که در قلبم ساکن است، عشقی که شش هزار مفصل تنم را به هم پیوند می‌دهد، این عشق تغییر نخواهد کرد.»

از پایان داستان چیزی نخواهم گفت، جز آنکه خوش‌فرجام است.

انتقام دل‌ها از سختی‌های خودکامگی

سرود چونیانگ وفادار تمام نردبان اجتماعی رژیم کهن را در بر می‌گیرد، از بالاترین پله برای مونگ-ریونگ تا پایین‌ترین برای چونیانگ. موفقیتش از آن روست که «جرأت کرد بلند از عشق سخن بگوید در سرزمینی که دل‌های جوان زیر بار استبداد خفه می‌شدند» و جایی که ازدواج، امری عقلانی، سردسیرانه و بدون نظرخواهی از آنان انجام می‌شد. این مطالبهٔ شخصی با محکومیت سیاسی سوءاستفاده‌ها و فسادی که میان حاکمان رواج داشت، همراه است.

البته اعتراف می‌کنم که روایت گاه از افزوده‌های گوناگونی که برانگیخته رنج می‌برد؛ نشریهٔ نقد کتاب به فرانسوی در آن «برخی ناهماهنگی‌ها، توجیهات نابجا، […] ساده‌لوحی و احساساتی‌گری» می‌یابد. با این همه، همچون صدفی که غرش اقیانوس را بازمی‌تاباند، زیر همهٔ این‌ها «زمزمه‌ای و گویی وزوزی عظیم و خفه را حفظ کرده است: صدای بزرگ بی‌پایان و چندگانهٔ» شاعران مردمی که گرداگرد می‌خوانند5به نقل از ایپولیت تِن و کتاب شاهکارش فلسفهٔ هنر.. روح پُرتپش و احساسات نیک و ناب آنان این اثر را از قرن‌ها گذرانده است؛ و هنوز امروز، در جشنوارهٔ بزرگ نام‌وون، جایی که بهترین میونگ‌چانگها (استادان آواز) به رقابت می‌پردازند، آن را زنده نگاه می‌دارد. لی می-جونگ گزارش می‌دهد که برخی از آنان با چنان شوری تمرین می‌کنند «تا به صدایشان کمال بیان ببخشند که تا سرحد خون‌بالا آوردن پیش می‌روند». به‌هیچ‌روی بیهوده نیست، فداکاری‌شان با تماشاگرانی که با اشک در چشم برمی‌خیزند و کف می‌زنند، ستوده می‌شود. و «این اشک‌های تماشاگران معاصر به اندازهٔ مصائب و وصال عاشقان داستان تأثربرانگیزند».

Mappemonde mettant en évidence la Corée du Sud et la Corée du Nord.

Folkets mångstämmiga röst: Sången om den trogna Chun­hy­ang

Över­satt från franska

Man bör ta ti­teln bok­stav­ligt: Sången om Chun­hy­ang (Chunhyangga)1För­kas­tade for­mer:
Le Dit de Chun­hy­ang (Säg­nen om Chun­hy­ang).
Ch’un-hy­ang ka.
Choon Hy­ang Ga.
Čchunhjangga.
är, fram­för allt, en sång. För att fånga dess vä­sen, slut ögo­nen och fö­re­ställ dig en na­ken scen, be­fol­kad av en sång­are med sol­fjä­der och en trum­sla­ga­re. Denna duo räcker för att för­kropps­liga pansori, denna ge­nu­int ko­re­anska konst­form som Serge Ka­gan­ski pla­ce­rar «i skär­nings­punk­ten mel­lan te­a­ter, ope­ra, per­for­man­ce, gos­pel och two-man-show». Trum­man gen­lju­der och den hesa rös­ten tar fart, skan­de­rad av sol­fjä­dern som öpp­nas och fälls ihop med ett torrt knäp­pande som an­ger tak­ten. Hän­förd re­a­ge­rar pu­bli­ken i sam­klang, likt «en bap­tist­kör», i en in­ten­siv ge­men­skap som grän­sar till trans.

Född alltså på sce­nen, blev denna ly­riska sång be­rät­telse och reste vi­da, bu­ren av den munt­liga tra­di­tio­nen. Ge­nom sek­lerna har en my­riad av ano­nyma för­fat­tare be­ri­kat den, och fo­gat till den andra sa­gor om kung­liga in­spek­tö­rer och för­bju­den kär­lek. Ur detta le­vande ma­te­rial har slut­li­gen, la­ger ef­ter la­ger, se­di­men­te­rats fasta tex­ter, lit­te­rära re­fe­ren­s­ut­gå­vor, varav de mest be­römda är Be­rät­tel­sen om Chun­hy­ang (Chunhyangjeon)2För­kas­tade for­mer:
His­toire de Tchoun Hy­ang (Be­rät­tel­sen om Tchoun Hy­ang).
His­toire de Tchy­oun hy­ang (Be­rät­tel­sen om Tchy­oun hy­ang).
His­toire de Tchun-hy­ang (Be­rät­tel­sen om Tchun-hy­ang).
Tchoun-Hyang-Djun.
Tchy­oun hy­ang tjyen.
Tchun-Hy­ang Chòn.
Tchun-hy­ang djŏn.
Ch’unhyangdyŏn.
Ch’unhyangjŏn.
Choon Hy­ang Jun.
Choon-hyang-chon.
Choon Hy­ang Jon.
Chun-hyang-jon.
Ch’un-hy­ang Chŏn.
Chun-hyang-chun.
Chun-chyang-chun.
Czhun-hi­ang dzon.
Čchunhjangdžŏn.
, el­ler gyeongpan-ut­gå­van, och Sången om den trogna Chun­hy­ang (Ye­ol­nyeo Chun­hy­ang Su­je­olga)3För­kas­tade for­mer:
L’His­toire de la con­stance de Chun­hy­ang, femme fidèle (Be­rät­tel­sen om Chun­hy­angs stånd­ak­tighet, tro­gen kvinna).
Yol-nyo Ch’un-hy­ang Su-jeol Ga.
Ye­ol­nye Chun­hy­ang Su­je­olga.
Yeollyeo-Chunhyang-Sujeolga.
, el­ler wanpan-utgåvan.

Den vårliga idyllen

In­tri­gen skild­rar kär­le­ken mel­lan Chun­hy­ang («­Dof­tande vår»), dot­ter till en före detta kur­ti­san, och Mong-ry­ong («Drak­dröm»)4I vissa käl­lor be­nämns hjäl­ten sna­rare Yi Dory­e­ong än med sitt för­namn Mong-ry­ong. Denna form sam­man­fo­gar hans släkt­namn Yi och den re­spekt­fulla ti­teln doryeong som gavs till en ad­lig ogift son. I verk­lig­he­ten be­ty­der den helt en­kelt «den unge herr Yi, den unge Yi».
För­kas­tade for­mer:
Ye Toh Ryung.
I-Toreng.
Ri To ry­eng.
Lee Dory­ong.
, son till en ad­lig gu­ver­nör. I Namwon, i pro­vin­sen Je­ol­la, i den stund då blom­morna bör­jar slå ut, över­ger den unge lärde sin fars bib­li­o­tek för att fla­nera i det fria. Där får han syn på Chun­hy­ang som gung­ar. Detta första möte är må­lat med de fi­naste trä­snit­tens de­li­ka­tess:

«Hon grep tag i re­pet med sina fina hän­der, steg upp på brä­dan och svä­vade iväg. […] Trä­dens löv följde hen­nes fram och åter. Det röda i hen­nes kjol bil­dade en lyck­lig fläck mot den om­gi­vande gröns­kan. […] Fram­i­från var hon sva­lan som dy­ker för att i flyk­ten fånga ett per­si­ko­blom­blad som gli­der mot mar­ken. Bak­i­från tyck­tes hon en mång­fär­gad fjä­ril som av­lägs­nar sig på jakt ef­ter sin föl­je­sla­gers­ka.»

Le Chant de la fidèle Chun­hy­ang (Sången om den trogna Chun­hy­ang), övers. från ko­re­anska av Choi Mi­kyung och Jean-Noël Jut­tet, Ca­deil­han: Zul­ma, 1999; ny­utg. Pa­ris; Veu­les-les-Ro­ses: Zul­ma, coll. «Z/a», 2025.

Kär­le­ken, blixt­snabb och ome­del­bar, dri­ver den unge adels­man­nen att trotsa kon­ve­nan­ser­na. Han be­ger sig till henne om nat­ten. Då trös­keln till kam­ma­ren över­skrids, vi­sar sig denna flicka från fol­ket vara inte mindre bil­dad och för­fi­nad än han själv: blicken vand­rar över dik­ter av hen­nes hand upp­hängda ovan­för hen­nes ar­bets­bord, över kal­li­gra­fi­er, mål­ning­ar. Det är i denna in­ram­ning som de äls­kande ut­by­ter sina löf­ten och be­seg­lar en för­e­ning som de ännu hål­ler hem­lig, åt­skilda som de är av börd och för­mö­gen­het.

Ståndaktighetens prövning

Un­der dessa om­stän­dighe­ter kal­las Mong-ry­ongs far till­baka till Hany­ang (Se­oul); den unge man­nen måste följa ho­nom för att av­sluta sina stu­dier och av­lägga man­da­ri­nex­a­men. Han läm­nar bakom sig en för­äls­kad och tro­gen hustru som, en ny Pe­nelope i vän­tan på sin Odys­seus åter­komst, svär att hedra en «ed tu­sen gånger dyr­ba­rare än guld, tu­sen gånger skö­nare än jade».

Dra­mat knyts med an­koms­ten av en ef­ter­trä­dare på gu­ver­nörs­pos­ten, Byun Hak-do, en väl­lus­tig och bru­tal man. Då han hört ta­las om Chun­hy­angs skön­het, krä­ver han att hon ska träda i hans tjänst. Upp­ro­pet av kisaeng-f­lick­orna är av ra­belai­sisk mus­tighet, där sug­ges­tiva namn pa­ra­de­rar för­bi, så­som frö­ken «Mys­tisk dim­ma», «Ap­ri­kos­blom­ma» el­ler «Flo­dens fe». En­dast Chun­hy­ang sak­nas vid upp­ro­pet. Slä­pad in­för ty­ran­nen, vå­gar hon stå emot ho­nom och häv­dar att en dyg­dig kvinna inte kan tjäna två ma­kar, vore hon än av ringa börd:

«Har dyg­den, tro­he­ten nå­got att göra med sam­hälls­ställ­ning?»

Le Chant de la fidèle Chun­hy­ang (Sången om den trogna Chun­hy­ang), övers. från ko­re­anska av Choi Mi­kyung och Jean-Noël Jut­tet, Ca­deil­han: Zul­ma, 1999; ny­utg. Pa­ris; Veu­les-les-Ro­ses: Zul­ma, coll. «Z/a», 2025.

För denna oför­skämd­het ut­sätts hon för tor­tyr. Varje pisk­rapp som fal­ler över henne blir till­fälle till en mot­stånds­sång, en smärt­sam li­ta­nia där hon åter be­kräf­tar sin lo­ja­li­tet. «Även om man dö­dar mig tio­tu­sen gånger», ut­ro­par hon, «kär­le­ken som bor i mitt hjär­ta, kär­le­ken som för­bin­der de sex­tu­sen le­derna i min kropp, denna kär­lek kom­mer inte att för­änd­ras.»

Jag ska inte av­slöja nå­got om upp­lös­ning­en, utom att den är lyck­lig.

Hjärtanas hämnd mot godtycklighetens stränghet

Sången om den trogna Chun­hy­ang om­fam­nar hela den gamla re­gi­mens so­ci­ala ska­la, från den högsta för Mong-ry­ong till den lägsta för Chun­hy­ang. Dess fram­gång be­ror på att den «vå­gade tala högt om kär­lek i detta land där unga hjär­tan kväv­des un­der auk­to­ri­te­ten» och där äk­ten­ska­pet, en för­nufts­sak, av­hand­la­des ky­ligt utan att de hade nå­got att säga till om. Detta in­tima an­språk för­dubb­las av en po­li­tisk för­dö­melse av de över­grepp och den kor­rup­tion som rådde bland de sty­ran­de.

Vis­ser­li­gen, jag er­kän­ner det, li­der be­rät­tel­sen ibland av de olika tillägg den har fram­kal­lat; Bul­le­tin cri­ti­que du livre en français (Kri­tisk bul­le­tin för fransk­språ­kig lit­te­ra­tur) no­te­rar där «vissa in­kon­se­kven­ser, klum­piga mo­ti­ve­ring­ar, […] na­i­vi­tet och sen­ti­men­ta­li­te­ter». Än­då, lik en snäcka som åter­ger ha­vets brus, be­va­rar den, un­der allt det­ta, «ett sorl och lik­som ett väl­digt dovt sus: den stora oänd­liga och mång­stäm­miga rös­ten» hos fol­kets po­e­ter som sjunger runt­om­kring5För att ci­tera Hip­po­lyte Taine och hans mäs­ter­liga Phi­lo­sop­hie de l’art (Kons­tens fi­lo­sofi).. De­ras vi­bre­rande själ, de­ras goda och rena käns­lor har fört detta verk ge­nom sek­ler­na; de ger det liv ännu idag, un­der den stora fes­ti­va­len i Namwon, där de bästa myeongchang (mäs­ter­sång­ar­na) täv­lar. Lee Me­e-Je­ong be­rät­tar att vissa av dem övar med så­dan iver «för att ge sin röst ut­trycks­full­he­tens per­fek­tion att de går så långt att de spot­tar blod». Inga­lunda för­gä­ves, de­ras upp­off­ring hyl­las av pu­bli­ken som re­ser sig för att ap­plå­de­ra, med tå­rar i ögo­nen. Och «dessa sam­tida åskå­da­res tå­rar är lika rö­rande som de äls­kande fik­tio­ner­nas mot­gångar och åter­för­e­ningar».

Mappemonde mettant en évidence la Corée du Sud et la Corée du Nord.

Vocea multiplă a poporului: Cân­te­cul cre­din­cioa­sei Chun­hyang

Tra­dus din fran­ceză

Tre­buie luat ti­tlul ad lit­te­ram: Cân­te­cul lui Chun­hyang (Chunhyangga)1Forme res­pin­se:
Le Dit de Chun­hyang (Zi­ce­rea lui Chun­hyang).
Ch’u­n-hyang ka.
Choon Hyang Ga.
Čchunhjangga.
es­te, mai în­tâi de toa­te, un cân­tec. Pen­tru a-i în­țe­lege esen­ța, în­chi­deți ochii și ima­gi­na­ți-vă o scenă goa­lă, pe care se află un cân­tă­reț cu evan­tai și un to­bo­șar. Acest duo este su­fi­cient pen­tru a în­tru­chipa pansori, acea artă au­ten­tică co­re­eană pe care Serge Ka­ganski o si­tu­e­ază „la răs­cru­cea tea­tru­lui, a ope­rei, a per­for­man­ței, a gos­pe­lu­lui și a two-man-show-ului“. Toba ră­sună și vo­cea ră­gu­șită se avân­tă, rit­mată de evan­ta­iul care se des­chide și se în­chide cu o poc­ni­tură seacă ce dă mă­su­ra. Pur­tat de val, pu­bli­cul re­ac­țio­ne­ază la uni­son, ase­me­nea „unui cor bap­tist“, în­tr-o co­mu­niune in­tensă care atinge tran­sa.

Năs­cut așa­dar pe sce­nă, acest cân­tec li­ric s-a trans­for­mat în po­ves­tire și a că­lă­to­rit, pur­tat de tra­di­ția ora­lă. De-a lun­gul se­co­le­lor, o mi­ri­adă de au­tori ano­nimi l-au îm­bo­gă­țit, adă­u­gân­du-i alte po­vești des­pre in­spec­tori re­gali și iu­biri in­ter­zi­se. Din această ma­te­rie vie au ajuns să se se­di­men­te­ze, strat după strat, texte fi­xa­te, edi­ții li­te­rare de re­fe­rin­ță, din­tre care cele mai ce­le­bre sunt Po­ves­tea lui Chun­hyang (Chunhyangjeon)2Forme res­pin­se:
His­to­ire de Tchoun Hyang (Po­ves­tea lui Tchoun Hyang).
His­to­ire de Tchyoun hyang (Po­ves­tea lui Tchyoun hyang).
His­to­ire de Tchu­n-hyang (Po­ves­tea lui Tchu­n-hyang).
Tchoun-Hyang-Djun.
Tchyoun hyang tjyen.
Tchu­n-Hyang Chòn.
Tchu­n-hyang djǒn.
Ch’unhyangdyǒn.
Ch’unhyangjǒn.
Choon Hyang Jun.
Choon-hyang-chon.
Choon Hyang Jon.
Chun-hyang-jon.
Ch’u­n-hyang Chǒn.
Chun-hyang-chun.
Chun-chyang-chun.
Czhu­n-hiang dzon.
Čchunhjangdžǒn.
, sau edi­ția gyeongpan, și Cân­te­cul cre­din­cioa­sei Chun­hyang (Ye­ol­nyeo Chun­hyang Su­je­olga)3Forme res­pin­se:
L’His­to­ire de la con­stance de Chun­hyang, femme fi­dèle (Po­ves­tea con­stan­ței lui Chun­hyang, fe­meie cre­din­cioasă).
Yo­l-nyo Ch’u­n-hyang Su-jeol Ga.
Ye­ol­nye Chun­hyang Su­je­olga.
Yeollyeo-Chunhyang-Sujeolga.
, sau edi­ția wanpan.

Idila de primăvară

In­triga po­ves­tește iu­bi­rea din­tre Chun­hyang („Pri­mă­vară par­fu­ma­tă“), fiica unei foste cur­te­za­ne, și Mong-ryong („Vis de dra­go­n“)4În anu­mite sur­se, mai de­grabă de­cât prin pre­nu­mele său Mong-ryong, eroul este de­sem­nat sub ape­la­ti­vul Yi Do­rye­ong. Această formă amal­ga­me­ază pa­tro­ni­mul său Yi și ti­tlul res­pec­tuos doryeong dat fi­u­lui ne­că­să­to­rit al unui no­bil. În re­a­li­ta­te, ea în­seamnă sim­plu „tâ­nă­rul domn Yi, tâ­nă­rul Yi“.
Forme res­pin­se:
Ye Toh Ryung.
I-Toreng.
Ri To ryeng.
Lee Do­ryong.
, fiul unui no­bil gu­ver­na­tor. La Nam­won, în pro­vin­cia Je­ol­la, în mo­men­tul în care flo­rile în­cep să în­flo­re­as­că, tâ­nă­rul căr­tu­rar pă­ră­sește bi­bli­o­teca pa­ternă pen­tru a se plimba în aer li­ber. Aco­lo, o ză­rește pe Chun­hyang le­gă­nân­du-se pe un lea­găn. Această primă în­tâl­nire este pic­tată cu de­li­ca­te­țea ce­lor mai fine stam­pe:

Ea apucă fu­nia cu mâi­nile ei de­li­ca­te, urcă pe scân­dură și se avân­tă. […] Frun­zele co­pa­ci­lor îi acom­pa­niau miș­ca­rea de du-te-vi­no. Ro­șul fus­tei ei forma o pată fe­ri­cită pe ver­dele îm­pre­ju­ri­mi­lor. […] Vă­zută din fa­ță, era rân­du­nica ce se aruncă pen­tru a prinde din zbor o pe­tală de floare de pier­sic care alu­necă spre pământ. Din spa­te, pă­rea un flu­ture mul­ti­co­lor care se în­de­păr­tează în că­u­ta­rea pe­re­chii sa­le.

Le Chant de la fi­dèle Chun­hyang (Cân­te­cul cre­din­cioa­sei Chun­hyang), trad. din co­re­eană de Choi Mi­kyung și Je­an-Noël Ju­t­tet, Ca­de­il­han: Zul­ma, 1999; re­ed. Pa­ris; Ve­u­les-les-Ro­ses: Zul­ma, col. „Z/a“, 2025.

Iu­bi­rea, ful­ge­ră­toare și ime­di­ată, îl de­ter­mină pe tâ­nă­rul no­bil să sfi­deze con­ven­ți­i­le. El se duce la ea noap­tea. Odată tre­cut pra­gul ca­me­rei, această fată a po­po­ru­lui se do­ve­dește nu mai pu­țin edu­cată și ra­fi­nată de­cât el: pri­vi­rea ră­tă­cește peste po­eme scrise de mâna ei, atâr­nate de­a­su­pra me­sei de lu­cru, peste ca­li­gra­fii, peste pic­turi. În acest de­cor, în­dră­gos­ti­ții își schimbă ju­ră­min­te­le, pe­ce­tlu­ind o uniune pe care o păs­tre­ază încă se­cre­tă, se­pa­rați cum sunt prin naș­tere și ave­re.

Încercarea constanței

În acest timp, ta­tăl lui Mong-ryong este re­che­mat la Hanyang (Se­ul); tâ­nă­rul tre­buie să-l ur­meze pen­tru a-și ter­mina stu­di­ile și a trece exa­me­nele man­da­ri­na­le. El lasă în urmă o so­ție în­dră­gos­tită și cre­din­cioasă ca­re, nouă Pe­ne­lopă aș­tep­tând în­toar­ce­rea lui Uli­se, jură să ono­reze un „ju­rământ de o mie de ori mai pre­țios de­cât au­rul, de o mie de ori mai fru­mos de­cât ja­dul“.

Drama se leagă odată cu so­si­rea unui suc­ce­sor la pos­tul de gu­ver­na­tor, Byun Ha­k-do, om desfrâ­nat și bru­tal. Au­zind de fru­mu­se­țea lui Chun­hyang, el cere ca aceasta să-i fie pusă în sluj­bă. Ape­lul kisaeng-e­lor este de o tru­cu­lență ra­be­lai­si­a­nă, unde de­fi­lează nume evo­ca­toa­re, pre­cum Domni­șoara „Ceață mis­te­ri­oa­să“, „Floare de cais“ sau „Zâna râu­lui“. Doar Chun­hyang lip­sește de la apel. Tâ­râtă în fața ti­ra­nu­lui, ea în­drăz­nește să-i țină piept, ar­gu­men­tând că o fe­meie vir­tu­oasă nu poate servi doi so­ți, fie ea și de con­di­ție umi­lă:

Vir­tu­tea, fi­de­li­ta­tea au ele oare vreo le­gă­tură cu ran­gul so­ci­al?

Le Chant de la fi­dèle Chun­hyang (Cân­te­cul cre­din­cioa­sei Chun­hyang), trad. din co­re­eană de Choi Mi­kyung și Je­an-Noël Ju­t­tet, Ca­de­il­han: Zul­ma, 1999; re­ed. Pa­ris; Ve­u­les-les-Ro­ses: Zul­ma, col. „Z/a“, 2025.

Pen­tru această in­so­len­ță, ea este su­pusă su­pli­ci­u­lui. Fi­e­care lo­vi­tură de bici care se abate asu­pra ei de­vine oca­zia unui cân­tec de re­zis­ten­ță, o li­ta­nie du­re­roasă în care își re­a­firmă lo­ia­li­ta­tea. „Chiar dacă sunt ucisă de zece mii de ori“, pro­clamă ea, „iu­bi­rea care lo­cu­iește în inima mea, iu­bi­rea care leagă cele șase mii de ar­ti­cu­la­ții ale tru­pu­lui meu, această iu­bire nu se va schim­ba.

Nu voi spune ni­mic des­pre dez­no­dământ, în afară de fap­tul că este fe­ri­cit.

Revanșa inimilor împotriva rigurilor arbitrarului

Cân­te­cul cre­din­cioa­sei Chun­hyang îm­bră­ți­șe­ază în­tre­aga scară so­ci­ală a Ve­chiu­lui Re­gim, de la cel mai înalt rang pen­tru Mong-ryong la cel mai de jos pen­tru Chun­hyang. Suc­ce­sul său se da­to­re­ază fap­tu­lui că „în­drăz­nea să vor­be­ască tare des­pre iu­bire în această țară unde ti­ne­rele inimi se su­fo­cau sub au­to­ri­tate“ și unde că­să­to­ria, afa­cere de ra­țiu­ne, se trata cu ră­ceală fără ca ei să aibă cu­vânt de spus. Această re­ven­di­care in­timă se dub­lează de o de­nun­țare po­li­tică a abu­zu­ri­lor și a co­rup­ției care pre­va­lau prin­tre con­du­că­tori.

De­si­gur, o măr­tu­ri­sesc, po­ves­ti­rea su­feră une­ori de pe urma di­ver­se­lor adă­u­giri pe care le-a sus­ci­tat; Bu­l­le­tin cri­ti­que du li­vre en français (Bu­le­ti­nul cri­tic al căr­ții în fran­ceză) re­levă „câ­teva in­co­e­ren­țe, jus­ti­fi­cări stân­ga­ce, […] nai­vi­tate și afec­tări sen­ti­men­tale“. To­tuși, ase­me­nea unei sco­ici care res­ti­tuie mur­mu­rul ocea­nu­lui, ea con­ser­vă, sub toate aces­tea, „un mur­mur și ca un vast zum­zet surd: ma­rea voce in­fi­nită și mul­ti­plă“ a po­e­ți­lor po­po­ru­lui care cântă în jur5Pen­tru a-l cita pe Hippo­lyte Taine și ma­gis­trala sa Phi­lo­sophie de l’art (Fi­lo­zo­fia ar­tei).. Su­fle­tul lor vi­brant, sen­ti­men­tele lor bune și pure au fă­cut ca această operă să treacă prin se­co­le; ele o mai vi­vi­fică și as­tăzi, la ma­rele fes­ti­val de la Nam­won, unde ri­va­li­ze­ază cei mai buni myeongchang (ma­eș­tri cân­tă­re­ți). Lee Me­e-Je­ong re­la­tează că unii din­tre ei se exer­cită cu atâta ar­doare „pen­tru a da vo­cii lor per­fec­țiu­nea ex­pre­si­vi­tă­ții în­cât ajung să scuipe sânge“. De­loc za­dar­nic, sa­cri­fi­ciul lor este sa­lu­tat de pu­bli­cul care se ri­dică să apla­u­de, cu la­crimi în ochi. Și „aceste la­crimi ale spec­ta­to­ri­lor con­tem­po­rani sunt la fel de emo­țio­nante ca ne­ca­zu­rile și re­gă­si­rile în­dră­gos­ti­ți­lor din fic­țiune“.

Mappemonde mettant en évidence la Corée du Sud et la Corée du Nord.

민중의 다양한 목소리: 열녀 춘향 수절가

프랑스어에서 번역됨

제목을 그대로 받아들여야 한다. 춘향가1기각된 표기:
춘향전.
Ch’un-hyang ka.
Choon Hyang Ga.
Ččunhjangga.
는 무엇보다도 노래이다. 그 본질을 파악하려면 눈을 감고 부채를 든 창자(唱者)와 고수(鼓手)가 자리한 텅 빈 무대를 상상해 보라. 이 두 사람만으로도 판소리를 구현하기에 충분하다. 판소리는 세르주 카간스키가 “연극, 오페라, 퍼포먼스, 가스펠, 그리고 투맨쇼의 교차점”에 위치한다고 평한 진정한 한국 고유의 예술이다. 북이 울리고 탁한 목소리가 솟아오르며, 부채가 펼쳐졌다 접히며 탁탁 소리를 내어 박자를 맞춘다. 격앙된 청중은 “침례교 합창단”처럼 하나 되어 호응하며, 거의 무아지경에 가까운 강렬한 교감을 이룬다.

무대에서 탄생한 이 서정적 노래는 이야기가 되어 구전으로 전해져 왔다. 수세기에 걸쳐 무수한 익명의 작가들이 이 작품을 풍요롭게 만들었고, 암행어사와 금지된 사랑에 관한 다른 이야기들을 덧붙였다. 이 살아있는 소재에서 층층이 쌓여 굳어진 텍스트들, 즉 정본(定本)들이 생겨났다. 그중 가장 유명한 것은 춘향전2기각된 표기:
Histoire de Tchoun Hyang.
Histoire de Tchyoun hyang.
Histoire de Tchun-hyang.
Tchoun-Hyang-Djun.
Tchyoun hyang tjyen.
Tchun-Hyang Chòn.
Tchun-hyang djǒn.
Ch’unhyangdyǒn.
Ch’unhyangjǒn.
Choon Hyang Jun.
Choon-hyang-chon.
Choon Hyang Jon.
Chun-hyang-jon.
Ch’un-hyang Chǒn.
Chun-hyang-chun.
Chun-chyang-chun.
Czhun-hiang dzon.
Ččunhjangdžǒn.
, 즉 경판본과 열녀 춘향 수절가3기각된 표기:
L’Histoire de la constance de Chunhyang, femme fidèle.
Yol-nyo Ch’un-hyang Su-jeol Ga.
Yeolnye Chunhyang Sujeolga.
Yeollyeo-Chunhyang-Sujeolga.
, 즉 완판본이다.

봄날의 연정

이야기는 옛 기생의 딸인 춘향(“향기로운 봄”)과 양반 사또의 아들인 몽룡(“용의 꿈”)4일부 문헌에서는 이름인 몽룡 대신 이도령이라는 호칭으로 지칭된다. 이 형태는 성씨 이(李)와 양반의 미혼 아들에게 붙이는 존칭 도령을 합친 것이다. 실제로는 단순히 “이씨 댁 도련님”을 의미한다.
기각된 표기:
Ye Toh Ryung.
I-Toreng.
Ri To ryeng.
Lee Doryong.
사이의 사랑을 그린다. 전라도 남원에서, 꽃이 피기 시작할 무렵, 젊은 선비는 아버지의 서재를 떠나 봄바람을 쐬러 나선다. 그곳에서 그네를 타고 있는 춘향을 발견한다. 이 첫 만남은 가장 섬세한 판화처럼 묘사된다:

그녀는 고운 손으로 줄을 잡고 판 위에 올라 하늘로 날아올랐다. […] 나뭇잎들이 그녀의 오고 감에 맞추어 춤추었다. 붉은 치마가 푸른 숲 사이로 행복한 점을 찍었다. […] 앞에서 보면, 땅으로 미끄러지는 복숭아꽃잎을 낚아채려 내려꽂는 제비 같았고, 뒤에서 보면, 짝을 찾아 멀리 날아가는 오색 나비 같았다.

열녀 춘향 수절가, 최미경·장노엘 쥐테 불역, 카데이앙: 줄마, 1999; 재판 파리·뵐르레로즈: 줄마, “Z/a” 총서, 2025.

벼락같이 즉각적으로 찾아온 사랑은 젊은 양반으로 하여금 예법을 어기게 만든다. 그는 밤에 그녀를 찾아간다. 방 문턱을 넘자, 이 서민의 딸이 그에 못지않게 교양 있고 고상하다는 것이 드러난다: 책상 위에 걸린 그녀의 시, 서예, 그림들로 시선이 옮겨간다. 이러한 배경 속에서 연인들은 서약을 나누며, 신분과 재산으로 갈라진 채 아직은 비밀로 간직해야 할 결합을 맺는다.

절개의 시련

이러한 상황에서 몽룡의 아버지가 한양(서울)으로 소환되고, 젊은이는 학업을 마치고 과거시험을 치르기 위해 아버지를 따라가야 한다. 그는 울리시스의 귀환을 기다리는 새로운 페넬로페처럼, “금보다 천 배 귀하고 옥보다 천 배 아름다운 맹세”를 지키겠다 다짐하는 사랑하는 충직한 아내를 뒤에 남긴다.

새로 부임한 사또 변학도의 등장과 함께 비극이 엮인다. 그는 음탕하고 잔인한 인물이다. 춘향의 미모를 전해 듣고 그녀를 수청 들라 명한다. 기생 점고 장면은 라블레적 해학으로 가득하다. “안개”, “살구꽃”, “강의 선녀” 등 의미심장한 이름들이 줄지어 불린다. 오직 춘향만이 불응한다. 폭군 앞에 끌려온 그녀는 감히 맞서며, 비록 천한 신분이라 해도 정절 있는 여인은 두 남편을 섬길 수 없다고 주장한다:

절개와 정절이 신분과 무슨 상관이 있습니까?

열녀 춘향 수절가, 최미경·장노엘 쥐테 불역, 카데이앙: 줄마, 1999; 재판 파리·뵐르레로즈: 줄마, “Z/a” 총서, 2025.

이 불손함으로 인해 그녀는 형벌을 받는다. 그녀에게 내리꽂히는 매질 하나하나가 저항의 노래가 되어, 충성을 재확인하는 고통스러운 연가가 된다. “설령 만 번 죽인다 해도”라고 그녀는 외친다, “내 마음속의 사랑, 내 몸의 육천 관절을 잇는 사랑, 이 사랑은 변치 않으리.

결말에 대해서는 행복하다는 것 외에는 말하지 않겠다.

전제의 가혹함에 맞선 마음의 승리

열녀 춘향 수절가는 몽룡의 최상층부터 춘향의 최하층까지 구체제의 전 사회 계층을 아우른다. 이 작품의 성공은 “젊은 마음들이 권위 아래 질식하던 이 나라에서 사랑을 소리 높여 말할 용기를 냈다”는 데 있으며, 그들의 의견 없이 냉정하게 처리되던 이성(理性)의 문제인 혼인에 대한 것이었다. 이 내밀한 요구는 지배층 사이에 만연한 부패와 남용에 대한 정치적 고발과 결합한다.

물론 이 이야기가 여러 첨가물로 인해 다소 흠이 있음을 인정한다. 프랑스어 도서 비평지는 “몇몇 불일치, 서투른 변명, […] 순진함과 감상적인 부분”을 지적한다. 그러나 바다의 파도 소리를 전해주는 조개처럼, 이 모든 것 아래에는 “주변에서 노래하는 민중 시인들의 거대하고 무한하며 다양한 목소리, 웅웅거리는 낮은 속삭임5이폴리트 텐의 걸작 예술철학을 인용함.이 보존되어 있다. 그들의 떨리는 영혼, 순수하고 선한 감정이 이 작품을 수세기에 걸쳐 전해지게 했고, 오늘날에도 남원대사습에서 최고의 명창들이 경연을 펼칠 때 이 작품에 생명을 불어넣는다. 이미정은 그들 중 일부가 “목소리에 표현의 완벽함을 부여하기 위해 피를 토할 정도로” 열정적으로 수련한다고 전한다. 결코 헛되지 않은 그들의 희생에 관객은 눈물을 머금고 일어나 박수를 보낸다. 그리고 “동시대 관객들의 이 눈물은 허구 속 연인들의 고난과 재회만큼이나 감동적이다.

Mappemonde mettant en évidence la Corée du Sud et la Corée du Nord.

Wielogłos ludu: Pieśń wier­nej Chun­hyang

Prze­tłuma­czone z fran­cu­skiego

Ty­tuł na­leży ro­zu­mieć do­słow­nie: Pieśń Chun­hyang (Chunhyangga)1Formy od­rzucone:
Le Dit de Chun­hyang (Opo­wieść o Chun­hyang).
Ch’un-hyang ka.
Choon Hyang Ga.
Čchunhjangga.
to przede wszyst­kim pieśń. By uchwycić jej isto­tę, za­mknij­cie oczy i wy­obraź­cie so­bie nagą scenę, na której wy­stępuje śpie­wak z wachlarzem i bęb­niarz. Ten duet wy­star­cza, by ucie­le­śnić pansori, au­ten­tycz­nie ko­reań­ską sztu­kę, którą Serge Ka­gan­ski sy­tu­uje „na skrzyżowaniu te­atru, opery, per­for­man­su, go­spel i two-man-show“. Bęben roz­brzmie­wa, a ochrypły głos wzlatu­je, skan­dowany wachlarzem, który otwiera się i za­myka z su­chym trzaskiem wy­zna­czającym rytm. Po­rwana publicz­ność re­aguje uniso­no, ni­czym „chór bap­ty­stów“, w in­ten­syw­nej ko­mu­nii gra­niczącej z tran­sem.

Zro­dzony więc na de­skach te­atral­nych, ten liryczny śpiew stał się opo­wie­ścią i wędro­wał, nie­siony przez tra­dycję ust­ną. Przez wieki nie­zliczone rze­sze anonimo­wych au­to­rów wzbo­ga­cały go, do­łączając inne opo­wie­ści o kró­lew­skich in­spek­to­rach i za­ka­zanych mi­ło­ściach. Z tej żywej ma­terii osadzały się wresz­cie, war­stwa po war­stwie, ustalone tek­sty, literac­kie wy­dania re­feren­cyj­ne, z których naj­słyn­niej­sze to Hi­sto­ria Chun­hyang (Chunhyangjeon)2Formy od­rzucone:
Hi­sto­ire de Tchoun Hyang (Hi­sto­ria Tchoun Hyang).
Hi­sto­ire de Tchyoun hyang (Hi­sto­ria Tchyoun hyang).
Hi­sto­ire de Tchu­n-hyang (Hi­sto­ria Tchu­n-hyang).
Tchoun-Hyang-Djun.
Tchyoun hyang tjyen.
Tchu­n-Hyang Chòn.
Tchu­n-hyang djŏn.
Ch’unhyangdyŏn.
Ch’unhyangjŏn.
Choon Hyang Jun.
Choon-hyang-chon.
Choon Hyang Jon.
Chun-hyang-jon.
Ch’un-hyang Chŏn.
Chun-hyang-chun.
Chun-chyang-chun.
Czhu­n-hiang dzon.
Čchunhjangdžŏn.
, czyli wy­danie gyeongpan, oraz Pieśń wier­nej Chun­hyang (Yeol­nyeo Chun­hyang Su­jeolga)3Formy od­rzucone:
L’Hi­sto­ire de la con­stance de Chun­hyang, femme fi­dèle (Hi­sto­ria o stało­ści Chun­hyang, wier­nej ko­biety).
Yol-nyo Ch’un-hyang Su-jeol Ga.
Yeol­nye Chun­hyang Su­jeolga.
Yeollyeo-Chunhyang-Sujeolga.
, czyli wy­danie wanpan.

Wiosenna idylla

In­tryga opo­wiada o mi­ło­ści mię­dzy Chun­hyang („Pach­nącą Wio­sną“), córką daw­nej kur­ty­zany, a Mon­g-ryon­giem („Snem o smo­ku“)4W nie­których źródłach, za­miast imie­nia Mon­g-ryong, bo­hater jest określany jako Yi Do­ryeong. Ta forma łączy jego na­zwisko Yi z sza­cow­nym ty­tu­łem doryeong nada­wanym nie­żona­temu sy­nowi szlach­cica. W rze­czywisto­ści ozna­cza ona po pro­stu „m­łody pan Yi, młody Yi“.
Formy od­rzucone:
Ye Toh Ryung.
I-Toreng.
Ri To ryeng.
Lee Do­ryong.
, sy­nem szlachet­nego guber­na­to­ra. W Na­mwon, w pro­win­cji Jeol­la, w chwili gdy kwiaty za­czynają roz­kwitać, młody uczony po­rzuca oj­cow­ską bi­blio­tekę, by prze­chadzać się na świe­żym po­wie­trzu. Tam do­strzega Chun­hyang huś­tającą się na huś­taw­ce. To pierw­sze spo­tka­nie jest na­ma­lowane z de­likat­no­ścią naj­sub­tel­niej­szych rycin:

Chwyciła sznur de­likat­nymi dłoń­mi, wstąpiła na de­skę i wzle­cia­ła. […] Li­ście drzew to­warzyszyły jej ko­łysaniu. Czer­wień jej spód­nicy tworzyła radosną plamę na otaczającej zie­le­ni. […] Wi­dziana z przodu była ja­skółką nur­kującą, by schwytać w locie pła­tek kwiatu brzoskwini zsuwający się ku zie­mi. Z tyłu wy­glądała jak wie­lo­barwny mo­tyl od­latu­jący w po­szuki­waniu swej to­warzysz­ki.

Le Chant de la fi­dèle Chun­hyang (Pieśń wier­nej Chun­hyang), tłum. z ko­reań­skiego Choi Mi­kyung i Jean-Noël Jut­tet, Ca­de­il­han: Zul­ma, 1999; wznow. Pa­ryż; Veu­le­s-le­s-Ro­ses: Zul­ma, se­ria „Z/a“, 2025.

Mi­łość, pio­runująca i na­tych­mia­sto­wa, po­pycha młodego szlach­cica do złama­nia kon­we­nan­sów. Udaje się do niej nocą. Gdy prze­kracza próg kom­na­ty, ta córka ludu oka­zuje się nie mniej wy­kształ­cona i wy­rafi­nowana niż on: wzrok błądzi po wier­szach jej ręki za­wie­szonych nad sto­łem do pra­cy, po ka­ligra­fach, ob­ra­zach. W tej scenerii ko­chan­ko­wie wy­mie­niają przy­się­gi, pie­czętu­jąc zwią­zek, który za­chowują jesz­cze w ta­jem­nicy, roz­dzie­leni uro­dze­niem i ma­jąt­kiem.

Próba stałości

Tym­czasem oj­ciec Mon­g-ryonga zo­staje od­wołany do Hanyang (Seu­lu); młodzie­niec musi za nim po­dą­żyć, by ukoń­czyć stu­dia i zdać eg­zaminy man­daryń­skie. Po­zostawia za sobą za­ko­chaną i wierną mał­żon­kę, która, ni­czym nowa Pe­nelopa ocze­kująca po­wrotu swego Odyse­usza, przy­sięga do­trzymać „przy­sięgi ty­siąc­kroć cen­niej­szej niż zło­to, ty­siąc­kroć pięk­niej­szej niż ja­deit“.

Dramat za­wią­zuje się wraz z przy­byciem na­stępcy na stanowisko guber­na­to­ra, Byun Hak-do, człowieka lu­bież­nego i brutal­nego. Usłyszaw­szy o uro­dzie Chun­hyang, żąda, by od­dała się mu na służ­bę. Spraw­dzanie obec­no­ści kisaeng jest rabe­lais’ow­sko rubasz­ne, z pa­radą su­gestyw­nych imion, ta­kich jak Panna „Tajem­nicza Mgła“, „Kwiat Mo­reli“ czy „W­różka Rze­ki“. Tylko Chun­hyang nie od­po­wiada na we­zwanie. Za­wle­czona przed ty­rana, ośmiela się mu prze­ciw­stawić, ar­gumen­tu­jąc, że cnotliwa ko­bieta nie może służyć dwóm mężom, choćby była ni­skiego po­chodze­nia:

Czy cnota, wier­ność mają cokol­wiek wspól­nego z po­zycją spo­łecz­ną?

Le Chant de la fi­dèle Chun­hyang (Pieśń wier­nej Chun­hyang), tłum. z ko­reań­skiego Choi Mi­kyung i Jean-Noël Jut­tet, Ca­de­il­han: Zul­ma, 1999; wznow. Pa­ryż; Veu­le­s-le­s-Ro­ses: Zul­ma, se­ria „Z/a“, 2025.

Za tę zuchwałość zo­staje pod­dana tor­tu­rom. Każdy cios bi­cza, który na nią spa­da, staje się oka­zją do pie­śni opo­ru, bo­le­snej litanii, w której po­twier­dza swą wier­ność. „Na­wet gdyby mnie za­bito dzie­sięć ty­sięcy razy“, wo­ła, „mi­łość, która mieszka w moim ser­cu, mi­łość łącząca sześć ty­sięcy stawów mego cia­ła, ta mi­łość się nie zmie­ni.

O roz­wią­zaniu nie po­wiem nic, poza tym, że jest szczęśliwe.

Zemsta serc na surowości arbitralnej władzy

Pieśń wier­nej Chun­hyang obej­muje całą drabinę spo­łeczną An­cien Régime’u, od naj­wyż­szej dla Mon­g-ryonga po naj­niż­szą dla Chun­hyang. Jej suk­ces wy­nika z te­go, że „ośmie­lała się głośno mówić o mi­ło­ści w kraju, gdzie młode serca du­siły się pod jarz­mem au­to­rytetu“ i gdzie mał­żeń­stwo, sprawa ro­zu­mu, było za­łatwiane chłod­no, bez ich udzia­łu. Ta in­tymna rosz­cze­nie łączy się z po­li­tycz­nym po­tępie­niem nad­użyć i ko­rup­cji pa­nujących wśród rządzących.

Przy­zna­ję, opo­wieść cierpi cza­sem z po­wodu róż­nych do­dat­ków, które wy­wołała; Bul­le­tin critique du livre en français (Biu­le­tyn krytyczny książki we Fran­cji) do­strzega w niej „pewne nie­kon­se­kwen­cje, nie­udolne uzasad­nie­nia, […] na­iw­ność i ckliwość“. Jed­nak, po­dobna do musz­li, która od­daje szum oceanu, za­chowuje pod tym wszyst­kim „szmer i jakby roz­le­gły głuchy po­mruk: wielki nie­skoń­czony i wie­lo­raki głos“ lu­do­wych po­etów śpie­wających wo­kół5Cytu­jąc Hip­po­ly­te’a Ta­ine’a i jego mi­strzow­ską Phi­loso­phie de l’art (Fi­lozofię sztuki).. Ich wi­brująca du­sza, ich do­bre i czyste uczucia prze­pro­wadziły to dzieło przez wie­ki; ożywiają je jesz­cze dzi­siaj, pod­czas wiel­kiego festiwalu w Na­mwon, gdzie rywalizują naj­lepsi myeongchang (mi­strzowie śpie­wu). Lee Me­e-Jeong do­nosi, że nie­którzy z nich ćwi­czą z ta­kim za­pa­łem, „aby nadać swemu głosowi do­sko­na­łość eks­pre­sji, że do­chodzą do plu­cia krwią“. Ich po­świę­cenie, by­naj­mniej nie da­rem­ne, jest na­gra­dzane przez publicz­ność, która wstaje, by oklaski­wać ze łzami w oczach. I „te łzy współ­cze­snych wi­dzów są rów­nie wzrusza­jące jak udręki i po­jed­na­nia ko­chan­ków z fik­cji“.

Mappemonde mettant en évidence la Corée du Sud et la Corée du Nord.

Suara Rakyat yang Beragam: Nya­nyian Chun­h­yang yang Se­tia

Di­ter­je­mah­kan dari ba­hasa Pran­cis

Ju­dul ini ha­rus di­pa­hami se­cara har­fi­ah: Nya­nyian Chun­h­yang (Chunhyangga)1Ben­tuk yang di­to­lak:
Le Dit de Chun­h­yang (Ki­sah Chun­h­yang).
Ch’un-h­yang ka.
Choon Hyang Ga.
Čchunhjangga.
ada­lah, per­ta­ma-ta­ma, se­buah nya­nyi­an. Un­tuk me­ma­hami esen­si­nya, pe­jam­kan mata dan ba­yang­kan se­buah pang­gung ko­song, yang di­huni oleh se­o­rang pe­nya­nyi de­ngan ki­pas dan se­o­rang pe­na­buh gen­dang. Duo ini cu­kup un­tuk me­wu­jud­kan pansori, seni khas Ko­rea yang oleh Se­rge Ka­gan­ski di­tem­pat­kan «di per­sim­pangan an­tara te­a­ter, ope­ra, per­tun­juk­an, gos­pel, dan two-man-show». Gen­dang ber­gema dan su­ara se­rak me­lun­cur, di­i­ringi oleh ki­pas yang mem­buka dan me­nu­tup de­ngan bu­nyi ta­jam yang mem­beri tem­po. Ter­bawa su­a­sa­na, pe­non­ton be­re­aksi se­rem­pak, ba­gai­kan «pa­duan su­ara Bap­tis», da­lam per­se­ku­tuan in­tens yang ham­pir me­nye­ru­pai tran­ce.

La­hir di atas pang­gung, nya­nyian li­ris ini ke­mu­dian men­jadi ki­sah dan ber­ke­la­na, di­bawa oleh tra­disi li­san. Se­lama ber­a­bad-a­bad, se­gu­dang pe­nu­lis ano­nim te­lah mem­per­ka­ya­nya, me­nam­bah­kan ki­sah-ki­sah lain ten­tang in­s­pek­tur ke­ra­jaan dan cinta ter­la­rang. Dari ma­teri hi­dup ini akhir­nya ter­en­dap, la­pis demi la­pis, tek­s-teks yang ba­ku, edi­si-e­disi sas­tra acu­an, yang pa­ling ter­ke­nal ada­lah Ki­sah Chun­h­yang (Chunhyangjeon)2Ben­tuk yang di­to­lak:
His­to­ire de Tc­houn Hyang (Ki­sah Tc­houn Hyang).
His­to­ire de Tc­h­youn hyang (Ki­sah Tc­h­youn hyang).
His­to­ire de Tc­hun-h­yang (Ki­sah Tc­hun-h­yang).
Tchoun-Hyang-Djun.
Tc­h­youn hyang tj­yen.
Tc­hun-H­yang Chòn.
Tc­hun-h­yang djǒn.
Ch’unhyangdyǒn.
Ch’unhyangjǒn.
Choon Hyang Jun.
Choon-hyang-chon.
Choon Hyang Jon.
Chun-hyang-jon.
Ch’un-h­yang Chǒn.
Chun-hyang-chun.
Chun-chyang-chun.
Cz­hun-hi­ang dzon.
Čchunhjangdžǒn.
, atau edisi gyeongpan, dan Nya­nyian Chun­h­yang yang Se­tia (Ye­ol­nyeo Chun­h­yang Su­je­olga)3Ben­tuk yang di­to­lak:
L’His­to­ire de la con­s­tance de Chun­h­yang, femme fidèle (Ki­sah Ke­se­ti­aan Chun­h­yang, Wa­nita yang Se­ti­a).
Yol-nyo Ch’un-h­yang Su-jeol Ga.
Ye­ol­nye Chun­h­yang Su­je­olga.
Yeollyeo-Chunhyang-Sujeolga.
, atau edisi wanpan.

Idyll Musim Semi

Ki­sah ini men­ce­ri­ta­kan cinta an­tara Chun­h­yang («Wa­ngi Mu­sim Se­mi»), putri se­o­rang man­tan peng­hi­bur, dan Mong-r­yong («Mimpi Na­ga»)4Da­lam be­be­rapa sum­ber, alih-a­lih de­ngan nama de­pan­nya Mong-r­yong, sang pah­la­wan di­se­but de­ngan se­butan Yi Dor­ye­ong. Ben­tuk ini meng­ga­bung­kan nama ke­lu­ar­ga­nya Yi dan ge­lar hor­mat doryeong yang di­be­ri­kan ke­pada putra bang­sa­wan yang be­lum me­ni­kah. Se­be­nar­nya, ini ha­nya ber­arti «Tuan Muda Yi, Yi Mu­da».
Ben­tuk yang di­to­lak:
Ye Toh Ryung.
I-Toreng.
Ri To ryeng.
Lee Dor­yong.
, putra se­o­rang gu­ber­nur bang­sa­wan. Di Nam­won, di pro­vinsi Je­ol­la, saat bu­nga-bu­nga mu­lai ber­me­kar­an, pe­muda ter­pel­a­jar itu me­ning­gal­kan per­pus­ta­kaan ayah­nya un­tuk ber­ja­lan-ja­lan di alam ter­bu­ka. Di sa­na, ia me­li­hat Chun­h­yang se­dang ber­main ayun­an. Per­te­muan per­tama ini di­lu­kis­kan de­ngan ke­ha­lusan ce­takan kayu yang pa­ling in­dah:

«Ia meng­geng­gam tali de­ngan ta­ngan lem­but­nya, naik ke pa­pan dan ter­bang. […] De­da­unan po­hon me­ng­iringi ayun­an­nya ma­ju-mun­dur. Me­rah­nya rok mem­bu­at­nya tam­pak se­ba­gai ti­tik ba­ha­gia di atas hi­jau­nya pe­po­hon­an. […] Di­li­hat dari de­pan, ia ba­gai­kan bu­rung wa­let yang me­nu­kik un­tuk me­nang­kap ke­lo­pak bu­nga per­sik yang me­lun­cur ke ta­nah. Dari be­la­kang, ia tam­pak ba­gai ku­pu-kupu war­na-warni yang men­jauh men­cari pa­sang­an­nya.»

Le Chant de la fidèle Chun­h­yang (Nya­nyian Chun­h­yang yang Se­ti­a), di­ter­je­mah­kan dari ba­hasa Ko­rea oleh Choi Mik­yung dan Je­an-Noël Jut­tet, Ca­de­il­han: Zul­ma, 1999; ce­tak ulang Pa­ris; Ve­u­les-les-Ro­ses: Zul­ma, ko­leksi «Z/a», 2025.

Cin­ta, me­nyam­bar dan se­ke­ti­ka, men­do­r­ong pe­muda bang­sa­wan itu un­tuk me­nen­tang kon­ven­si. Ia me­ngun­jung­i­nya di ma­lam ha­ri. Be­gitu me­le­wati am­bang ka­mar, ga­dis rak­yat je­lata ini ter­nyata tak ka­lah ter­di­dik dan ber­bu­daya da­ri­nya: pan­dangan me­nyapu pu­i­si-pu­isi tu­lisan ta­ngan­nya yang ter­gan­tung di atas meja ker­ja­nya, ka­li­gra­fi, lu­kis­an. Di te­ngah de­ko­rasi ini­lah para ke­ka­sih ber­tu­kar jan­ji, me­ngu­kuh­kan ikatan yang ma­sih me­reka ra­ha­si­a­kan, ter­pi­sah oleh ke­la­hiran dan ke­ka­ya­an.

Ujian Kesetiaan

Pada saat itu, ayah Mong-r­yong di­pang­gil kem­bali ke Ha­nyang (Se­o­ul); sang pe­muda ha­rus meng­i­kut­i­nya un­tuk me­nye­le­sai­kan stu­di­nya dan meng­i­kuti ujian man­da­rin. Ia me­ning­gal­kan di be­la­kang­nya se­o­rang is­tri yang men­cinta dan se­tia yang, ba­gai­kan Pe­ne­lope baru me­nunggu ke­pul­angan Od­y­s­se­us-nya, ber­sum­pah un­tuk meng­hor­mati «janji yang se­ribu kali le­bih ber­harga dari emas, se­ribu kali le­bih in­dah dari batu giok».

Drama ter­ja­lin de­ngan ke­da­tangan peng­ganti di po­sisi gu­ber­nur, Byun Hak-do, se­o­rang pria pe­nuh nafsu dan ke­jam. Se­te­lah men­de­ngar ten­tang ke­can­ti­kan Chun­h­yang, ia me­nun­tut agar ga­dis itu me­la­yan­i­nya. Peng­am­bilan ab­sen para kisaeng di­gam­bar­kan de­ngan ke­lu­cuan ala Ra­be­lais, di mana na­ma-nama yang meng­gu­gah ber­de­fi­le, se­perti Nona «Ka­but Mis­te­ri­us», «Bu­nga Ap­ri­kot» atau «Peri Su­ngai». Ha­nya Chun­h­yang yang ti­dak ha­dir. Di­se­ret ke ha­dapan sang ti­ran, ia be­rani me­la­wan­nya, ber­ar­gu­men bahwa se­o­rang wa­nita ber­budi ti­dak da­pat me­la­yani dua su­a­mi, mes­ki­pun ia ber­a­sal dari ke­las ren­dah:

«Apa­kah ke­ba­jik­an, ke­se­ti­aan ada hu­bung­an­nya de­ngan sta­tus so­si­al?»

Le Chant de la fidèle Chun­h­yang (Nya­nyian Chun­h­yang yang Se­ti­a), di­ter­je­mah­kan dari ba­hasa Ko­rea oleh Choi Mik­yung dan Je­an-Noël Jut­tet, Ca­de­il­han: Zul­ma, 1999; ce­tak ulang Pa­ris; Ve­u­les-les-Ro­ses: Zul­ma, ko­leksi «Z/a», 2025.

Atas ke­be­ra­nian ini, ia men­ja­lani sik­sa­an. Se­tiap cam­bukan yang meng­han­tam­nya men­jadi ke­sem­patan un­tuk me­nya­nyi­kan lagu per­la­wan­an, li­tani me­nya­kit­kan di mana ia me­ne­gas­kan kem­bali ke­se­ti­a­an­nya. «Bah­kan jika aku di­bu­nuh se­pu­luh ribu kali», se­ru­nya, «cinta yang ber­se­ma­yam di ha­ti­ku, cinta yang meng­i­kat enam ribu sendi tu­buh­ku, cinta ini ti­dak akan be­ru­bah.»

Saya ti­dak akan men­ce­ri­ta­kan akhir ce­ri­ta­nya, ke­cu­ali bahwa ia ba­ha­gia.

Balas Dendam Hati Melawan Kekejaman Kesewenang-wenangan

Nya­nyian Chun­h­yang yang Se­tia men­ca­kup se­lu­ruh tangga so­sial Za­man Ku­no, dari yang ter­tinggi un­tuk Mong-r­yong hingga yang te­ren­dah un­tuk Chun­h­yang. Ke­ber­ha­sil­an­nya ter­le­tak pada ke­nya­taan bahwa «ia be­rani ber­bi­cara te­rang-te­rangan ten­tang cinta di ne­geri di mana ha­ti-hati muda ter­ce­kik di ba­wah oto­r­i­tas» dan di mana per­ni­kah­an, urusan akal se­hat, di­ta­ngani de­ngan di­ngin tanpa me­reka pu­nya su­a­ra. Tun­tutan pri­badi ini di­leng­kapi de­ngan ke­ca­man po­li­tik ter­ha­dap pe­nya­lah­gu­naan dan ko­r­upsi yang me­ra­ja­lela di ka­langan pe­ngu­a­sa.

Me­mang, saya akui, ki­sah ini ka­dang men­de­rita dari ber­ba­gai tam­ba­han yang di­tim­bul­kan­nya; Bul­le­tin cri­ti­que du livre en français men­ca­tat di da­lam­nya «be­be­rapa ke­ti­dak­kon­sis­te­nan, pem­be­naran yang ki­kuk, […] ke­na­i­fan dan sen­ti­men­ta­li­tas». Na­mun, se­perti ke­rang yang me­ngem­ba­li­kan deru sa­mud­ra, ia me­nyim­pan, di ba­lik se­mua itu, «bi­sikan dan se­perti de­ngungan be­sar yang re­dup: su­ara be­sar yang tak ter­ba­tas dan be­ra­gam» dari para pe­nyair rak­yat yang ber­nya­nyi di se­ke­li­ling­nya5Me­ngu­tip Hip­pol­yte Taine dan Phi­lo­sop­hie de l’art (Fil­sa­fat Se­ni­)-nya yang agung.. Jiwa me­reka yang ber­ge­tar, pe­ra­saan me­reka yang baik dan murni te­lah mem­bawa karya ini me­le­wati ber­a­bad-a­bad; me­reka ma­sih meng­hi­dup­kan­nya hari ini, se­lama fes­ti­val be­sar Nam­won, di mana para myeongchang (pe­nya­nyi ulung) ter­baik ber­sa­ing. Lee Me­e-Je­ong me­la­por­kan bahwa be­be­rapa di an­tara me­reka ber­la­tih de­ngan be­gitu gi­gih «un­tuk mem­be­ri­kan su­ara me­reka ke­sem­pur­naan eks­presi se­hingga me­reka sam­pai me­mun­tah­kan da­rah». Pe­ngor­banan me­reka sama se­kali ti­dak si­a-sia, di­sa­luti oleh pe­non­ton yang ber­diri un­tuk ber­te­puk ta­ngan, de­ngan air mata ber­li­nang. Dan «air mata pe­non­ton kon­tem­po­rer ini sama meng­ha­ru­kan de­ngan pen­de­ri­taan dan re­uni para ke­ka­sih da­lam fiksi».

Mappemonde mettant en évidence la Corée du Sud et la Corée du Nord.

De Veelstemmige Stem van het Volk: Het Lied van de trouwe Chun­hyang

Ver­taald uit het Frans

Men dient de ti­tel let­ter­lijk te ne­men: Het Lied van Chun­hyang (Chunhyangga)1Af­ge­we­zen vor­men:
Le Dit de Chun­hyang (Het Ver­haal van Chun­hyang).
Ch’un-hyang ka.
Choon Hyang Ga.
Čchunhjangga.
is, al­ler­eer­st, een lied. Om de es­sen­tie er­van te vat­ten, sluit uw ogen en stel u een kaal po­dium voor, be­zet door een zan­ger met waaier en een trom­me­laar. Dit duo vol­staat om de pansori te be­li­cha­men, die au­then­tiek Ko­re­aanse kunst­vorm die Serge Ka­gan­ski si­tu­eert «op het kruis­punt van the­a­ter, ope­ra, per­for­man­ce, gos­pel en two-man-show». De trom weer­klinkt en de rauwe stem stijgt op, ge­rit­meerd door de waaier die zich opent en weer sluit met een droge klap die de maat aan­geeft. Mee­ge­sleept re­a­geert het pu­bliek als één ge­heel, als «een bap­tis­ten­koor», in een in­tense ge­meen­schap die aan trance grenst.

Ge­bo­ren op de plan­ken, werd dit ly­ri­sche lied een ver­haal en reisde het voort, ge­dra­gen door de mon­de­linge over­le­ve­ring. Door de eeu­wen heen heeft een my­ri­ade ano­nieme au­teurs het ver­rijkt en er an­dere ver­ha­len over ko­nink­lijke in­spec­teurs en ver­bo­den lief­des aan toe­ge­voegd. Uit deze le­vende ma­te­rie zijn uit­ein­de­lijk, laag na laag, vaste tek­sten neer­ge­sla­gen, li­te­raire re­fe­ren­tie-e­di­ties, waar­van de be­roemd­ste De Ge­schie­de­nis van Chun­hyang (Chunhyangjeon)2Af­ge­we­zen vor­men:
His­toire de Tchoun Hyang (Ge­schie­de­nis van Tchoun Hyang).
His­toire de Tchy­oun hyang (Ge­schie­de­nis van Tchy­oun hyang).
His­toire de Tchun-hyang (Ge­schie­de­nis van Tchun-hyang).
Tchoun-Hyang-Djun.
Tchy­oun hyang tjyen.
Tchun-Hyang Chòn.
Tchun-hyang djŏn.
Ch’unhyangdyŏn.
Ch’unhyangjŏn.
Choon Hyang Jun.
Choon-hyang-chon.
Choon Hyang Jon.
Chun-hyang-jon.
Ch’un-hyang Chŏn.
Chun-hyang-chun.
Chun-chyang-chun.
Cz­hun-hiang dzon.
Čchunhjangdžŏn.
, of gyeongpan-e­di­tie, en Het Lied van de trouwe Chun­hyang (Ye­ol­nyeo Chun­hyang Su­je­olga)3Af­ge­we­zen vor­men:
L’His­toire de la con­stance de Chun­hy­ang, femme fi­dèle (De Ge­schie­de­nis van de stand­vas­tig­heid van Chun­hy­ang, trouwe vrouw).
Yol-nyo Ch’un-hyang Su-jeol Ga.
Ye­ol­nye Chun­hyang Su­je­olga.
Yeollyeo-Chunhyang-Sujeolga.
, of wanpan-e­di­tie, zijn.

De Lente-idylle

De in­trige ver­haalt de liefde tus­sen Chun­hyang («­Geu­rige Len­te»), doch­ter van een voor­ma­lige cour­ti­sa­ne, en Mong-ry­ong («­Dra­ken­droom»)4In som­mige bron­nen wordt de held niet met zijn voor­naam Mong-ry­ong aan­ge­duid, maar met de be­na­ming Yi Do­ry­e­ong. Deze vorm com­bi­neert zijn fa­mi­lie­naam Yi en de eer­bie­dige ti­tel doryeong die ge­ge­ven wordt aan de on­ge­huwde zoon van een edel­man. In wer­ke­lijk­heid be­te­kent het een­vou­dig­weg «de jonge Heer Yi, de jonge Yi».
Af­ge­we­zen vor­men:
Ye Toh Ryung.
I-Toreng.
Ri To ry­eng.
Lee Do­ry­ong.
, zoon van een adel­lijke gou­ver­neur. In Nam­won, in de pro­vin­cie Je­ol­la, op het mo­ment dat de bloe­men be­gin­nen te bloei­en, ver­laat de jonge ge­leerde de va­der­lijke bi­bli­o­theek om in de bui­ten­lucht te wan­de­len. Daar ziet hij Chun­hyang schom­me­len. Deze eer­ste ont­moe­ting wordt ge­schil­derd met de fijn­heid van de ver­fijnd­ste pren­ten:

«Zij greep het touw met haar tere han­den, stapte op de plank en vloog op. […] De bla­de­ren van de bo­men be­ge­leid­den haar heen en weer. Het rood van haar rok vormde een vro­lijke vlek op het om­rin­gende groen. […] Van vo­ren ge­zien was zij de zwa­luw die duikt om in de vlucht een bloem­blad van de per­zik­bloe­sem te van­gen dat naar de grond glijdt. Van ach­te­ren leek zij een veel­kleu­rige vlin­der die weg­vliegt op zoek naar zijn ge­zel­lin.»

Le Chant de la fi­dèle Chun­hyang (Het Lied van de trouwe Chun­hyang), vert. uit het Ko­re­aans door Choi Miky­ung en Je­an-Noël Jut­tet, Cad­eil­han: Zul­ma, 1999; her­dr. Pa­rijs; Veu­les-les-Ro­ses: Zul­ma, coll. «Z/a», 2025.

De lief­de, blik­se­mend en on­mid­del­lijk, drijft de jonge edel­man er­toe de con­ven­ties te trot­se­ren. Hij be­geeft zich ’s nachts naar haar huis. Een­maal over de drem­pel van haar ka­mer blijkt dit meisje uit het volk niet min­der ont­wik­keld en ver­fijnd dan hij: de blik dwaalt over ge­dich­ten van haar hand die bo­ven haar werk­ta­fel han­gen, over kal­li­gra­fie­ën, schil­de­rij­en. In dit de­cor wis­se­len de ge­lief­den hun ge­lof­ten uit en be­ze­ge­len een ver­bin­te­nis die zij nog ge­heim hou­den, ge­schei­den als zij zijn door ge­boorte en for­tuin.

De Beproeving van de standvastigheid

On­der­tus­sen wordt de va­der van Mong-ry­ong te­rug­ge­roe­pen naar Ha­nyang (Se­oel); de jon­ge­man moet hem vol­gen om zijn stu­dies af te ron­den en de man­da­rij­nenexa­mens af te leg­gen. Hij laat een ver­liefde en trouwe echt­ge­note ach­ter die, als een nieuwe Pe­ne­lope die wacht op de te­rug­keer van haar Odys­seus, zweert een «eed te eren die dui­zend­maal kost­baar­der is dan goud, dui­zend­maal mooier dan jade».

Het drama ont­vouwt zich met de komst van een op­vol­ger op de post van gou­ver­neur, Byun Hak-do, een wel­l­lus­tige en brute man. Ge­hoord heb­bend over de schoon­heid van Chun­hy­ang, eist hij dat zij in zijn dienst treedt. De pre­sen­tie­lijst van de kisaengs is van een ra­be­lai­si­aanse le­ven­dig­heid, waar sug­ges­tieve na­men voor­bij­ko­men, zo­als Juf­frouw «Mys­te­ri­euze Ne­vel», «A­bri­ko­zen­bloe­sem» of «Fee van de Ri­vier». Al­leen Chun­hyang ont­breekt bij het ap­pel. Voor de ti­ran ge­sleept, durft zij hem het hoofd te bie­den, aan­voe­rend dat een deugd­zame vrouw geen twee echt­ge­no­ten kan die­nen, al is zij van lage af­komst:

«Heb­ben deugd en trouw iets te ma­ken met maat­schap­pe­lijke rang?»

Le Chant de la fi­dèle Chun­hyang (Het Lied van de trouwe Chun­hyang), vert. uit het Ko­re­aans door Choi Miky­ung en Je­an-Noël Jut­tet, Cad­eil­han: Zul­ma, 1999; her­dr. Pa­rijs; Veu­les-les-Ro­ses: Zul­ma, coll. «Z/a», 2025.

Voor deze bru­ta­li­teit on­der­gaat zij de fol­te­ring. Elke zweep­slag die op haar neer­daalt wordt de ge­le­gen­heid voor een ver­zang­s­lied, een pijn­lijke li­ta­nie waarin zij haar loy­a­li­teit her­be­ves­tigt. «Al doodt men mij tien­dui­zend keer», roept zij uit, «de liefde die in mijn hart woont, de liefde die de zes­dui­zend ge­wrich­ten van mijn li­chaam ver­bindt, die liefde zal niet ver­an­de­ren.»

Over de ont­kno­ping zal ik niets zeg­gen, be­halve dat zij ge­luk­kig is.

De Wraak van de harten tegen de hardheid van de willekeur

Het Lied van de trouwe Chun­hyang om­vat de ge­hele maat­schap­pe­lijke lad­der van het An­cien Ré­gime, van het hoog­ste voor Mong-ry­ong tot het laag­ste voor Chun­hyang. Zijn suc­ces is te dan­ken aan het feit dat «het hardop over liefde durfde te spre­ken in dit land waar jonge har­ten ver­stik­ten on­der het ge­zag» en waar het hu­we­lijk, een zaak van re­de, koel werd af­ge­han­deld zon­der dat zij in­spraak had­den. Deze in­tieme eis gaat ge­paard met een po­li­tieke aan­klacht te­gen de mis­brui­ken en de cor­rup­tie die on­der de heer­sers heer­sten.

Ze­ker, ik geef het toe, het ver­haal lijdt soms on­der de ver­schil­lende toe­voe­gin­gen die het heeft uit­ge­lokt; het Bul­le­tin cri­tique du li­vre en français (Kri­tisch Bul­le­tin van het Franse Boek) con­sta­teert er «en­kele in­con­sis­ten­ties, on­han­dige recht­vaar­di­gin­gen, […] na­ï­vi­teit en sen­ti­men­ta­li­teit». Toch be­waart het, ge­lijk een schelp die het ge­ruis van de oce­aan te­rug­geeft, on­der dit al­les «een ge­mur­mel en als het ware een groot dof ge­zoem: de grote on­ein­dige en veel­stem­mige stem» van de volks­dich­ters die rondom zin­gen5Om Hip­po­lyte Taine en zijn mees­ter­lijke Phi­lo­so­p­hie de l’art (Fi­lo­so­fie van de kunst) te ci­te­ren.. Hun tril­lende ziel, hun goede en zui­vere ge­voe­lens heb­ben dit werk door de eeu­wen heen ge­dra­gen; zij be­zie­len het nog steeds van­daag, tij­dens het grote fes­ti­val van Nam­won, waar de beste myeongchang (mees­ter­zan­gers) wed­ij­ve­ren. Lee Mee-Je­ong ver­haalt dat som­mi­gen van hen zo vu­rig oe­fe­nen «om hun stem de vol­maakt­heid van ex­pres­si­vi­teit te ge­ven dat zij tot bloe­dens toe [gaan]». Verre van ij­del, wordt hun of­fer be­groet door het pu­bliek dat op­staat om te ap­plau­dis­se­ren, met tra­nen in de ogen. En «deze tra­nen van he­den­daagse toe­schou­wers zijn even ont­roe­rend als de be­proe­vin­gen en het weer­zien van de ge­lief­den uit de fic­tie».

Mappemonde mettant en évidence la Corée du Sud et la Corée du Nord.

La Voce molteplice del popolo: Il Canto della fedele Chun­hyang

Tradotto dal fran­cese

Bisogna pren­dere il titolo alla let­tera: Il Canto di Chun­hyang (Chunhyangga)1Forme rifiuta­te:
Le Dit de Chun­hyang (Il Detto di Chun­hyang).
Ch’un-hyang ka.
Choon Hyang Ga.
Čchunhjangga.
è, in­nan­zitut­to, un can­to. Per coglierne l’es­sen­za, chiudete gli oc­chi e im­maginate una scena spoglia, in­ves­tita da un can­tore col ven­taglio e da un tam­burino. Questo duo basta a in­car­nare il pansori, quel­l’arte auten­ticamente coreana che Serge Kagan­ski col­loca «al crocevia tra tea­tro, opera, per­for­man­ce, gos­pel e two-man-show». Il tam­buro risuona e la voce roca si lan­cia, scan­dita dal ven­taglio che si apre e si richiude con uno schiocco secco che dà il rit­mo. Trascina­to, il pub­blico reagisce al­l’unisono, come «un coro bat­tista», in una comunione in­tensa che sfiora la tran­ce.

Nato dun­que sulle tavole del pal­coscenico, questo canto lirico si è fatto rac­conto e ha viag­gia­to, por­tato dalla tradizione orale. Nel corso dei secoli, una miriade di autori anonimi lo ha ar­ric­chito, ag­gregan­dovi al­tri rac­conti di is­pet­tori reali e di amori proibiti. Da questa ma­teria viva hanno finito per sedimen­tar­si, strato dopo stra­to, testi fis­sa­ti, edizioni let­terarie di riferimen­to, tra cui le più celebri sono La Storia di Chun­hyang (Chunhyangjeon)2Forme rifiuta­te:
His­toire de Tchoun Hyang (Storia di Tchoun Hyang).
His­toire de Tchy­oun hyang (Storia di Tchy­oun hyang).
His­toire de Tchun-hyang (Storia di Tchun-hyang).
Tchoun-Hyang-Djun.
Tchy­oun hyang tjyen.
Tchun-Hyang Chòn.
Tchun-hyang djŏn.
Ch’unhyangdyŏn.
Ch’unhyangjŏn.
Choon Hyang Jun.
Choon-hyang-chon.
Choon Hyang Jon.
Chun-hyang-jon.
Ch’un-hyang Chŏn.
Chun-hyang-chun.
Chun-chyang-chun.
Czhun-hiang dzon.
Čchunhjangdžŏn.
, o edizione gyeongpan, e Il Canto della fedele Chun­hyang (Yeol­nyeo Chun­hyang Sujeolga)3Forme rifiuta­te:
L’His­toire de la con­stance de Chun­hyang, femme fidèle (La Storia della cos­tanza di Chun­hyang, donna fedele).
Yol-nyo Ch’un-hyang Su-jeol Ga.
Yeol­nye Chun­hyang Sujeolga.
Yeollyeo-Chunhyang-Sujeolga.
, o edizione wanpan.

L’Idillio primaverile

L’in­trec­cio narra l’amore tra Chun­hyang («Primavera profuma­ta»), figlia di un’an­tica cor­tigiana, e Mon­g-ryong («Sogno di drago»)4In al­cune fon­ti, piut­tosto che con il suo nome Mon­g-ryong, l’eroe è designato con l’ap­pel­la­tivo Yi Doryeong. Questa forma amal­gama il suo cognome Yi e il titolo ris­pet­toso doryeong dato al figlio non sposato di un nobile. In real­tà, significa sem­plicemente «il giovane Signor Yi, il giovane Yi».
Forme rifiuta­te:
Ye Toh Ryung.
I-Toreng.
Ri To ryeng.
Lee Doryong.
, figlio di un nobile gover­na­tore. A Nam­won, nella provin­cia di Jeol­la, nel momento in cui i fiori iniziano a sboc­ciare, il giovane let­terato ab­ban­dona la biblioteca pa­terna per vagare al­l’aria aper­ta. Là, scorge Chun­hyang in­tenta a don­dolarsi sul­l’al­talena. Questo primo in­con­tro è dipinto con la delica­tezza delle stampe più raf­fina­te:

«Af­ferrò la corda con le sue mani delica­te, salì sulla tavola e si librò in volo. […] Le foglie degli al­beri ac­com­pagnavano il suo an­dirivieni. Il rosso della sua gonna for­mava una mac­chia felice sul verde cir­cos­tan­te. […] Vista di fron­te, era la ron­dine che si tuffa per af­fer­rare al volo un petalo di fiore di pesco che scivola verso il suolo. Di spal­le, sem­brava una far­falla mul­ticolore che si al­lon­tana in cerca della sua com­pagna.»

Le Chant de la fidèle Chun­hyang (Il Canto della fedele Chun­hyang), trad. dal coreano di Choi Mikyung e Jean-Noël Jut­tet, Cadeilhan: Zul­ma, 1999; riediz. Pa­rigi; Veules-les-Roses: Zul­ma, coll. «Z/a», 2025.

L’amore, ful­minante e im­media­to, spinge il giovane nobile a sfidare le con­venien­ze. Si reca da lei di not­te. Var­cata la soglia della camera, questa figlia del popolo si rivela non meno is­truita e raf­finata di lui: lo sguardo erra su poesie di sua mano ap­pese sopra il suo tavolo da lavoro, su cal­ligrafie, dipin­ti. È in questo scenario che gli amanti si scam­biano i voti, sug­gel­lando un’unione che man­ten­gono an­cora segreta, separati come sono dalla nascita e dalla for­tuna.

La Prova della costanza

Nel frat­tem­po, il padre di Mon­g-ryong viene richiamato a Hanyang (Seoul); il giovane deve seguirlo per ter­minare gli studi e sos­tenere i con­corsi man­darinali. Lascia dietro di sé una sposa in­namorata e fedele che, novella Penelope in at­tesa del ritorno del suo Ulis­se, giura di onorare un «giuramento mille volte più pre­zioso del­l’oro, mille volte più bello della giada».

Il dramma si an­noda con l’ar­rivo di un suc­ces­sore alla carica di gover­na­tore, Byun Hak-do, uomo lus­surioso e brutale. Avendo sen­tito par­lare della bel­lezza di Chun­hyang, esige che si metta al suo ser­vizio. L’ap­pello delle kisaeng è di una truculenza rabelaisiana, dove sfilano nomi evoca­tivi, come Signorina «Bruma mis­teriosa», «Fiore di al­bicoc­co» o «Fata del fiume». Solo Chun­hyang manca al­l’ap­pel­lo. Trascinata davanti al tiran­no, osa tener­gli tes­ta, sos­tenendo che una donna vir­tuosa non può ser­vire due mariti, fosse pure di umili origini:

«La vir­tù, la fedeltà hanno forse qual­cosa a che vedere con il rango sociale?»

Le Chant de la fidèle Chun­hyang (Il Canto della fedele Chun­hyang), trad. dal coreano di Choi Mikyung e Jean-Noël Jut­tet, Cadeilhan: Zul­ma, 1999; riediz. Pa­rigi; Veules-les-Roses: Zul­ma, coll. «Z/a», 2025.

Per questa in­solen­za, su­bisce il sup­plizio. Ogni colpo di frusta che si ab­batte su di lei diventa l’oc­casione di un canto di resis­ten­za, una litania dolorosa in cui riaf­ferma la sua leal­tà. «An­che se mi uc­cides­sero diecimila volte», proclama, «l’amore che abita nel mio cuore, l’amore che lega le seimila ar­ticolazioni del mio cor­po, questo amore non cam­bierà.»

Non dirò nulla dello scioglimen­to, se non che è lieto.

La Rivincita dei cuori contro i rigori dell’arbitrio

Il Canto della fedele Chun­hyang ab­brac­cia l’in­tera scala sociale del­l’An­cien Régime, dal più alto per Mon­g-ryong al più basso per Chun­hyang. Il suo suc­cesso risiede nel fatto che «osava par­lare ad alta voce d’amore in questo paese dove i giovani cuori sof­focavano sotto l’autorità» e dove il ma­trimonio, af­fare di ragione, si trat­tava fred­damente senza che essi aves­sero voce in ca­pitolo. Questa riven­dicazione in­tima si ac­com­pagna a una denun­cia po­litica degli abusi e della cor­ruzione che pre­valevano tra i dirigen­ti.

Cer­to, lo am­met­to, il rac­conto sof­fre tal­volta dei vari ag­giunte che ha suscita­to; il Bul­letin critique du livre en fra­nçais vi rileva «qual­che in­coeren­za, gius­tificazioni mal­des­tre, […] in­genuità e sdol­cina­tezze». Tut­tavia, simile a una con­chiglia che res­tituisce il mor­morio del­l’oceano, esso con­ser­va, sotto tutto ciò, «un sus­surro e come un vasto ron­zio sor­do: la grande voce in­finita e mol­teplice» dei poeti del popolo che can­tano tut­t’in­torno5Per citare Hip­polyte Taine e la sua magis­trale Philosophie de l’art (Filosofia del­l’arte).. La loro anima vibran­te, i loro sen­timenti buoni e puri hanno fatto pas­sare ques­t’opera at­traverso i secoli; la vivificano an­cora og­gi, durante il grande fes­tival di Nam­won, dove gareg­giano i migliori myeongchang (maes­tri can­tori). Lee Mee-Jeong riferisce che al­cuni di loro si eser­citano con tale ar­dore «per dare alla loro voce la per­fezione del­l’es­pres­sività che ar­rivano a sputare san­gue». Tut­t’al­tro che vano, il loro sacrificio è salutato dal pub­blico che si alza per ap­plaudire, con le lacrime agli oc­chi. E «queste lacrime di spet­ta­tori con­tem­poranei sono tanto com­moventi quanto le traver­sie e i ricon­giun­gimenti degli amanti della fin­zione».

Mappemonde mettant en évidence la Corée du Sud et la Corée du Nord.

जनता की बहुस्वरीय आवाज़ : वफ़ादार शुन्ह्याँग का गीत

फ्रांसीसी से अनुवादित

शीर्षक को शब्दशः लेना चाहिए : शुन्ह्याँग का गीत (Chunhyangga)1अस्वीकृत रूप :
Le Dit de Chunhyang (शुन्ह्याँग की कथा)।
Ch’un-hyang ka
Choon Hyang Ga
Čchunhjangga
सबसे पहले एक गीत है। इसके सार को समझने के लिए, अपनी आँखें बंद करें और एक खाली मंच की कल्पना करें, जहाँ एक पंखा लिए गायक और एक ढोलकिया मौजूद हों। यह जोड़ी पंसोरी को मूर्त रूप देने के लिए पर्याप्त है, यह प्रामाणिक कोरियाई कला जिसे सर्ज कागांस्की ने «रंगमंच, ओपेरा, प्रदर्शन, गॉस्पेल और two-man-show के संगम पर» स्थित किया है। ढोल गूँजता है और कर्कश स्वर उठता है, पंखे द्वारा लय में बाँधा जाता है जो एक सूखी ताली के साथ खुलता और बंद होता है और माप देता है। मंत्रमुग्ध दर्शक एकस्वर में प्रतिक्रिया करते हैं, «एक बैप्टिस्ट गायक मंडली» की तरह, एक गहन सामूहिक अनुभव में जो समाधि की सीमा को छूता है।

इस प्रकार मंच पर जन्मा, यह गीतात्मक गान कथा बन गया और मौखिक परंपरा द्वारा वाहित हुआ। सदियों के दौरान, असंख्य गुमनाम लेखकों ने इसे समृद्ध किया, राजकीय निरीक्षकों और निषिद्ध प्रेम की अन्य कहानियों को इसमें जोड़ते हुए। इस जीवंत सामग्री से अंततः, परत दर परत, स्थिर ग्रंथ जम गए, संदर्भ साहित्यिक संस्करण, जिनमें सबसे प्रसिद्ध हैं शुन्ह्याँग की कहानी (Chunhyangjeon)2अस्वीकृत रूप :
Histoire de Tchoun Hyang (चुन ह्याँग की कहानी)।
Histoire de Tchyoun hyang (च्युन ह्याँग की कहानी)।
Histoire de Tchun-hyang (चुन-ह्याँग की कहानी)।
Tchoun-Hyang-Djun
Tchyoun hyang tjyen
Tchun-Hyang Chòn
Tchun-hyang djŏn
Ch’unhyangdyŏn
Ch’unhyangjŏn
Choon Hyang Jun
Choon-hyang-chon
Choon Hyang Jon
Chun-hyang-jon
Ch’un-hyang Chŏn
Chun-hyang-chun
Chun-chyang-chun
Czhun-hiang dzon
Čchunhjangdžŏn
, या ग्योंगपान संस्करण, और वफ़ादार शुन्ह्याँग का गीत (Yeolnyeo Chunhyang Sujeolga)3अस्वीकृत रूप :
L’Histoire de la constance de Chunhyang, femme fidèle (वफ़ादार स्त्री शुन्ह्याँग की निष्ठा की कहानी)।
Yol-nyo Ch’un-hyang Su-jeol Ga
Yeolnye Chunhyang Sujeolga
Yeollyeo-Chunhyang-Sujeolga
, या वानपान संस्करण।

वसंत ऋतु का प्रेम-प्रसंग

कथानक शुन्ह्याँग («सुगंधित वसंत»), एक पूर्व दरबारी गणिका की पुत्री, और मोंग-र्योंग («ड्रैगन का स्वप्न»)4कुछ स्रोतों में, नायक को उसके पहले नाम मोंग-र्योंग के बजाय यी दोर्योंग नाम से जाना जाता है। यह रूप उसके उपनाम यी और एक कुलीन के अविवाहित पुत्र को दी जाने वाली सम्मानजनक उपाधि दोर्योंग को मिलाता है। वास्तव में, इसका अर्थ बस «युवा श्रीमान यी, युवा यी» है।
अस्वीकृत रूप :
Ye Toh Ryung।
I-Toreng।
Ri To ryeng।
Lee Doryong।
, एक कुलीन राज्यपाल के पुत्र, के बीच प्रेम का वर्णन करता है। जोल्ला प्रांत के नामवोन में, जब फूल खिलने लगते हैं, युवा विद्वान पितृ पुस्तकालय को छोड़कर खुली हवा में टहलने निकलता है। वहाँ, वह शुन्ह्याँग को झूला झूलते देखता है। यह पहली मुलाकात सबसे सूक्ष्म चित्रकला की नज़ाकत से चित्रित है :

«उसने अपने नाज़ुक हाथों से रस्सी पकड़ी, तख़्ते पर चढ़ी और उड़ान भरी। […] पेड़ों की पत्तियाँ उसके आने-जाने के साथ लहराती थीं। उसकी स्कर्ट की लाली चारों ओर की हरियाली पर एक सुखद धब्बा बनाती थी। […] सामने से देखने पर, वह उस अबाबील सी थी जो ज़मीन की ओर फिसलती आड़ू के फूल की पंखुड़ी को हवा में पकड़ने के लिए गोता लगाती है। पीछे से, वह एक रंग-बिरंगी तितली लगती थी जो अपनी संगिनी की खोज में दूर जा रही है।»

Le Chant de la fidèle Chunhyang (वफ़ादार शुन्ह्याँग का गीत), कोरियाई से अनुवाद च्वे मिक्युंग और ज्याँ-नोएल जुत्ते द्वारा, कादेइयाँ : ज़ुल्मा, 1999 ; पुनर्मुद्रण पेरिस ; वूल-ले-रोज़ : ज़ुल्मा, संग्रह «Z/a», 2025।

प्रेम, अचानक और तत्काल, युवा कुलीन को रीति-रिवाजों को तोड़ने के लिए प्रेरित करता है। वह रात में उसके घर जाता है। कक्ष की देहलीज़ पार करते ही, जनता की यह पुत्री उससे कम शिक्षित और परिष्कृत नहीं निकलती : दृष्टि उसकी मेज़ के ऊपर लटकी उसके हाथ की कविताओं पर भटकती है, सुलेखों पर, चित्रों पर। इसी पृष्ठभूमि में प्रेमी अपनी प्रतिज्ञाओं का आदान-प्रदान करते हैं, एक मिलन को सील करते हुए जो वे अभी भी गुप्त रखते हैं, जन्म और संपत्ति द्वारा अलग किए गए।

निष्ठा की परीक्षा

इसी बीच, मोंग-र्योंग के पिता को हान्याँग (सियोल) वापस बुलाया जाता है ; युवक को अपनी पढ़ाई पूरी करने और मंदारिन परीक्षाएँ देने के लिए उनके साथ जाना पड़ता है। वह पीछे एक प्रेमिका और वफ़ादार पत्नी छोड़ जाता है जो, अपने यूलिसीज़ की वापसी की प्रतीक्षा करती नई पेनेलोपी की तरह, «सोने से हज़ार गुना अधिक मूल्यवान, जेड से हज़ार गुना अधिक सुंदर प्रतिज्ञा» का सम्मान करने की शपथ लेती है।

नाटक एक उत्तराधिकारी के राज्यपाल पद पर आगमन के साथ गाँठ बाँधता है, ब्युन हाक-दो, एक विलासी और क्रूर व्यक्ति। शुन्ह्याँग की सुंदरता की ख़बर सुनकर, वह माँग करता है कि वह उसकी सेवा में आए। किसेंग की उपस्थिति लेना राबलेज़ियन हास्य से भरपूर है, जहाँ सुझावपूर्ण नाम गुज़रते हैं, जैसे सुश्री «रहस्यमय कोहरा», «खुबानी का फूल» या «नदी की परी»। केवल शुन्ह्याँग अनुपस्थित है। अत्याचारी के सामने घसीटी गई, वह उसका सामना करने का साहस करती है, तर्क देते हुए कि एक सद्गुणी स्त्री दो पतियों की सेवा नहीं कर सकती, भले ही वह निम्न जन्म की हो :

«सद्गुण, निष्ठा का सामाजिक स्थिति से क्या लेना-देना है ?»

Le Chant de la fidèle Chunhyang (वफ़ादार शुन्ह्याँग का गीत), कोरियाई से अनुवाद च्वे मिक्युंग और ज्याँ-नोएल जुत्ते द्वारा, कादेइयाँ : ज़ुल्मा, 1999 ; पुनर्मुद्रण पेरिस ; वूल-ले-रोज़ : ज़ुल्मा, संग्रह «Z/a», 2025।

इस धृष्टता के लिए, वह यातना सहती है। उस पर पड़ने वाला हर कोड़ा प्रतिरोध के गीत का अवसर बन जाता है, एक दर्दनाक प्रार्थना जिसमें वह अपनी निष्ठा की पुष्टि करती है। «भले ही मुझे दस हज़ार बार मार डाला जाए», वह घोषणा करती है, «मेरे हृदय में बसा प्रेम, मेरे शरीर की छह हज़ार जोड़ों को बाँधने वाला प्रेम, यह प्रेम नहीं बदलेगा।»

मैं अंत के बारे में कुछ नहीं कहूँगा, सिवाय इसके कि यह सुखद है।

मनमानी की कठोरता के विरुद्ध हृदयों की विजय

वफ़ादार शुन्ह्याँग का गीत पुराने शासन की संपूर्ण सामाजिक सीढ़ी को समेटता है, मोंग-र्योंग के लिए सबसे ऊँचे से लेकर शुन्ह्याँग के लिए सबसे नीचे तक। इसकी सफलता इस बात में निहित है कि «इसने उस देश में खुले तौर पर प्रेम की बात करने का साहस किया जहाँ युवा हृदय अधिकार के नीचे दम तोड़ रहे थे» और जहाँ विवाह, तर्क का मामला, उनकी राय के बिना ठंडे ढंग से तय होता था। यह अंतरंग दावा शासकों के बीच व्याप्त दुरुपयोग और भ्रष्टाचार की राजनीतिक निंदा से जुड़ जाता है।

निश्चित रूप से, मैं स्वीकार करता हूँ, कथा कभी-कभी विभिन्न परिवर्धनों से ग्रस्त है ; Bulletin critique du livre en français इसमें «कुछ असंगतियाँ, अनाड़ी औचित्य, […] भोलापन और भावुकता» पाता है। फिर भी, एक शंख की तरह जो सागर की गूँज लौटाता है, यह सब के नीचे, «एक फुसफुसाहट और एक विशाल मंद गुनगुनाहट : चारों ओर गाते जनता के कवियों की महान अनंत और बहुस्वरीय आवाज़» संजोए रखता है5इपोलित तेन और उनकी उत्कृष्ट Philosophie de l’art (कला का दर्शन) को उद्धृत करने के लिए।। उनकी कंपित आत्मा, उनकी अच्छी और शुद्ध भावनाओं ने इस कृति को सदियों से गुज़ारा है ; वे आज भी इसे जीवंत करते हैं, नामवोन के महान उत्सव में, जहाँ श्रेष्ठ म्योंगचांग (मास्टर गायक) प्रतिस्पर्धा करते हैं। ली मी-जोंग बताती हैं कि उनमें से कुछ इतने जोश से अभ्यास करते हैं «अपनी आवाज़ को अभिव्यक्ति की पूर्णता देने के लिए कि वे खून थूकने तक पहुँच जाते हैं»। व्यर्थ से बिल्कुल दूर, उनके बलिदान को दर्शक खड़े होकर, आँखों में आँसू लिए सराहते हैं। और «इन समकालीन दर्शकों के आँसू उतने ही मार्मिक हैं जितने काल्पनिक प्रेमियों के कष्ट और पुनर्मिलन»।

Mappemonde mettant en évidence la Corée du Sud et la Corée du Nord.

A Voz múltipla do povo: O Canto da fiel Chu­nhyang

Tra­du­zido do fran­cês

É ne­ces­sá­rio to­mar o tí­tulo à le­tra: O Canto de Chu­nhyang (Chunhyangga)1For­mas re­jei­ta­das:
Le Dit de Chu­nhyang (O Dito de Chu­nhyang).
Ch’un-hyang ka.
Choon Hyang Ga.
Čchunhjangga.
é, an­tes de mais, um can­to. Para lhe apre­en­der a es­sên­cia, fe­chem os olhos e ima­gi­nem um palco nu, ocu­pado por um can­tor com le­que e um tam­bo­ri­lei­ro. Este duo basta para en­car­nar o pansori, essa arte au­ten­ti­ca­mente co­re­ana que Serge Ka­ganski si­tua «na en­cru­zi­lhada do te­a­tro, da ópe­ra, da per­for­man­ce, do gos­pel e do two-man-show». O tam­bor res­soa e a voz rouca ele­va-se, es­can­dida pelo le­que que se abre e se fe­cha com um es­ta­lido seco que marca o com­pas­so. Ar­re­ba­ta­do, o pú­blico re­age em unís­so­no, qual «coro bap­tista», numa co­mu­nhão in­tensa que roça o tran­se.

Nas­ci­do, pois, nos pal­cos, este canto lí­rico fez-se nar­ra­tiva e vi­a­jou, le­vado pela tra­di­ção oral. Ao longo dos sé­cu­los, uma mi­ríade de au­to­res anó­ni­mos en­ri­que­ceu-o, agre­gan­do-lhe ou­tros con­tos de ins­pe­to­res re­ais e de amo­res proi­bi­dos. Desta ma­té­ria viva aca­ba­ram por se­di­men­tar-se, ca­mada após ca­ma­da, tex­tos fi­xa­dos, edi­ções li­te­rá­rias de re­fe­rên­cia, das quais as mais cé­le­bres são A His­tó­ria de Chu­nhyang (Chunhyangjeon)2For­mas re­jei­ta­das:
His­toire de Tchoun Hyang (His­tó­ria de Tchoun Hyang).
His­toire de Tchyoun hyang (His­tó­ria de Tchyoun hyang).
His­toire de Tchun-hyang (His­tó­ria de Tchun-hyang).
Tchoun-Hyang-Djun.
Tchyoun hyang tjyen.
Tchun-Hyang Chòn.
Tchun-hyang djŏn.
Ch’unhyangdyŏn.
Ch’unhyangjŏn.
Choon Hyang Jun.
Choon-hyang-chon.
Choon Hyang Jon.
Chun-hyang-jon.
Ch’un-hyang Chŏn.
Chun-hyang-chun.
Chun-chyang-chun.
Czhun-hi­ang dzon.
Čchunhjangdžŏn.
, ou edi­ção gyeongpan, e O Canto da fiel Chu­nhyang (Ye­olnyeo Chu­nhyang Su­je­olga)3For­mas re­jei­ta­das:
L’His­toire de la cons­tance de Chu­nhyang, femme fidèle (A His­tó­ria da cons­tân­cia de Chu­nhyang, mu­lher fiel).
Yol-nyo Ch’un-hyang Su-jeol Ga.
Ye­olnye Chu­nhyang Su­je­olga.
Yeollyeo-Chunhyang-Sujeolga.
, ou edi­ção wanpan.

O Idílio primaveril

A in­triga narra o amor en­tre Chu­nhyang («­Pri­ma­vera per­fu­ma­da»), fi­lha de uma an­tiga cor­te­sã, e Mong-ryong («­So­nho de dra­gão»)4Em cer­tas fon­tes, em vez do seu nome pró­prio Mong-ryong, o he­rói é de­sig­nado pela de­no­mi­na­ção Yi Dorye­ong. Esta forma amal­gama o seu ape­lido Yi e o tí­tulo res­pei­toso doryeong dado ao fi­lho não ca­sado de um no­bre. Na re­a­li­da­de, sig­ni­fica sim­ples­mente «o jo­vem Se­nhor Yi, o jo­vem Yi».
For­mas re­jei­ta­das:
Ye Toh Ryung.
I-Toreng.
Ri To ryeng.
Lee Doryong.
, fi­lho de um no­bre go­ver­na­dor. Em Namwon, na pro­vín­cia de Je­ol­la, no mo­mento em que as flo­res co­me­çam a de­sa­bro­char, o jo­vem le­trado aban­dona a bi­bli­o­teca pa­terna para pas­sear ao ar li­vre. Lá, avista Chu­nhyang a ba­loi­çar-se. Este pri­meiro en­con­tro é pin­tado com a de­li­ca­deza das mais fi­nas es­tam­pas:

«Ela agar­rou a corda com as suas de­li­ca­das mãos, su­biu para a tá­bua e le­van­tou voo. […] As fo­lhas das ár­vo­res acom­pa­nha­vam o seu vai­vém. O ver­me­lho da sua saia fa­zia uma man­cha fe­liz so­bre o verde cir­cun­dan­te. […] Vista de fren­te, era a an­do­ri­nha que mer­gu­lha para apa­nhar em pleno voo uma pé­tala de flor de pes­se­gueiro que des­liza para o chão. De cos­tas, pa­re­cia uma bor­bo­leta mul­ti­co­lor que se afasta em busca da sua com­pa­nhei­ra.»

Le Chant de la fidèle Chu­nhyang (O Canto da fiel Chu­nhyang), trad. do co­re­ano por Choi Mikyung e Je­an-Noël Jut­tet, Ca­dei­lhan: Zul­ma, 1999; re­ed. Pa­ris; Veu­les-les-Ro­ses: Zul­ma, col. «Z/a», 2025.

O amor, ful­mi­nante e ime­di­a­to, leva o jo­vem no­bre a de­sa­fiar as con­ven­ções. Di­ri­ge-se a casa dela de noi­te. Trans­posto o li­miar do quar­to, esta fi­lha do povo re­ve­la-se não me­nos ins­truída e re­fi­nada do que ele: o olhar va­gueia por po­e­mas da sua au­to­ria pen­du­ra­dos so­bre a sua mesa de tra­ba­lho, por ca­li­gra­fi­as, pin­tu­ras. É neste ce­ná­rio que os aman­tes tro­cam os seus vo­tos, se­lando uma união que ainda man­têm se­cre­ta, se­pa­ra­dos que es­tão pelo nas­ci­mento e pela for­tu­na.

A Prova da constância

En­tre­tan­to, o pai de Mong-ryong é cha­mado a Hanyang (Seul); o jo­vem deve se­gui-lo para ter­mi­nar os seus es­tu­dos e pres­tar os con­cur­sos man­da­ri­nais. Deixa para trás uma es­posa apai­xo­nada e fiel que, nova Pe­né­lope aguar­dando o re­gresso do seu Ulis­ses, jura hon­rar um «ju­ra­mento mil ve­zes mais pre­ci­oso que o ou­ro, mil ve­zes mais belo que o jade».

O drama de­sen­ro­la-se com a che­gada de um su­ces­sor ao posto de go­ver­na­dor, Byun Hak-do, ho­mem lu­xu­ri­oso e bru­tal. Tendo ou­vido fa­lar da be­leza de Chu­nhyang, exige que ela se po­nha ao seu ser­vi­ço. A cha­mada das kisaengs é de uma tru­cu­lên­cia ra­be­lai­si­a­na, onde des­fi­lam no­mes evo­ca­do­res, tais como Me­nina «Bruma mis­te­ri­o­sa», «Flor de al­per­ce» ou «Fada do ri­o». Só Chu­nhyang falta à cha­ma­da. Ar­ras­tada pe­rante o ti­ra­no, ousa en­fren­tá-lo, ar­gu­men­tando que uma mu­lher vir­tu­osa não pode ser­vir dois ma­ri­dos, ainda que seja de baixa ex­tra­ção:

«A vir­tu­de, a fi­de­li­dade têm algo a ver com a con­di­ção so­ci­al?»

Le Chant de la fidèle Chu­nhyang (O Canto da fiel Chu­nhyang), trad. do co­re­ano por Choi Mikyung e Je­an-Noël Jut­tet, Ca­dei­lhan: Zul­ma, 1999; re­ed. Pa­ris; Veu­les-les-Ro­ses: Zul­ma, col. «Z/a», 2025.

Por esta in­so­lên­cia, so­fre o su­plí­cio. Cada golpe de chi­cote que lhe cai em cima tor­na-se oca­sião de um canto de re­sis­tên­cia, uma li­ta­nia do­lo­rosa em que re­a­firma a sua le­al­da­de. «Mesmo que me ma­tem dez mil ve­zes», clama ela, «o amor que ha­bita no meu co­ra­ção, o amor que liga as seis mil ar­ti­cu­la­ções do meu cor­po, esse amor não mu­da­rá.»

Nada di­rei do de­sen­la­ce, se­não que é fe­liz.

A Revanche dos corações contra os rigores do arbítrio

O Canto da fiel Chu­nhyang abraça toda a es­cala so­cial do An­tigo Re­gi­me, do mais alto para Mong-ryong ao mais baixo para Chu­nhyang. O seu su­cesso de­ve-se ao facto de «ou­sar fa­lar em voz alta de amor neste país onde os jo­vens co­ra­ções su­fo­ca­vam sob a au­to­ri­dade» e onde o ca­sa­men­to, as­sunto de ra­zão, se tra­tava fri­a­mente sem que ti­ves­sem voz na ma­té­ria. Esta rei­vin­di­ca­ção ín­tima du­pli­ca-se numa de­nún­cia po­lí­tica dos abu­sos e da cor­rup­ção que pre­va­le­ciam en­tre os di­ri­gen­tes.

É cer­to, con­fes­so-o, que a nar­ra­tiva so­fre por ve­zes dos di­ver­sos acres­cen­tos que sus­ci­tou; o Bul­le­tin cri­ti­que du li­vre en fran­çais as­si­nala aí «al­gu­mas in­co­e­rên­ci­as, jus­ti­fi­ca­ções de­sa­jei­ta­das, […] in­ge­nui­dade e sen­ti­men­ta­lis­mos pi­e­gas». Con­tu­do, se­me­lhante a uma con­cha que res­ti­tui o ru­mor do oce­a­no, con­ser­va, sob tudo is­to, «um mur­mú­rio e como que um vasto zum­bido sur­do: a grande voz in­fi­nita e múl­ti­pla» dos po­e­tas do povo que can­tam em re­dor5Para ci­tar Hip­polyte Taine e a sua ma­gis­tral Phi­lo­sophie de l’art (Fi­lo­so­fia da arte).. A sua alma vi­bran­te, os seus sen­ti­men­tos bons e pu­ros fi­ze­ram pas­sar esta obra atra­vés dos sé­cu­los; vi­vi­fi­cam-na ainda ho­je, du­rante o grande fes­ti­val de Namwon, onde ri­va­li­zam os me­lho­res myeongchang (mes­tres can­to­res). Lee Me­e-Je­ong re­fere que al­guns de­les se exer­ci­tam com tanto ar­dor «a fim de dar à sua voz a per­fei­ção da ex­pres­si­vi­dade que che­gam a cus­pir san­gue». Longe de vão, o seu sa­cri­fí­cio é sau­dado pelo pú­blico que se le­vanta para aplau­dir, com lá­gri­mas nos olhos. E «es­tas lá­gri­mas de es­pe­ta­do­res con­tem­po­râ­neos são tão co­mo­ven­tes como as afron­tas e re­en­con­tros dos aman­tes da fic­ção».

Mappemonde mettant en évidence la Corée du Sud et la Corée du Nord.

民衆の多声:『貞女春香歌』

フランス語からの翻訳

題名をそのまま受け取らねばならない。『春香歌』(Chunhyangga1排除形式:
Le Dit de Chunhyang.
Ch’un-hyang ka.
Choon Hyang Ga.
Čchunhjangga.
は、まず何よりも歌である。その本質を捉えるには、目を閉じ、扇子を持った歌い手と太鼓奏者だけが占める裸舞台を想像されたい。この二人組だけで、パンソリという真に韓国固有の芸術を体現するに足る。セルジュ・カガンスキーはこれを「演劇、オペラ、パフォーマンス、ゴスペル、そして二人芝居の交差点」に位置づけている。太鼓が響き渡り、しわがれた声が放たれ、開いては閉じる扇子の乾いた音が拍子を刻む。観客は熱狂し、「バプティスト派の聖歌隊」のごとく一体となって反応し、恍惚に近い濃密な交感に至る。

かくして舞台で生まれたこの叙情歌は物語となり、口承によって伝えられてきた。幾世紀にもわたり、無数の無名の作者たちがこれを豊かにし、暗行御史や禁断の恋を題材とした他の物語を付け加えていった。この生きた素材から、層を重ねるようにして固定された文字テキスト、権威ある文学版が沈殿していった。最も有名なものは『春香伝』(Chunhyangjeon2排除形式:
Histoire de Tchoun Hyang.
Histoire de Tchyoun hyang.
Histoire de Tchun-hyang.
Tchoun-Hyang-Djun.
Tchyoun hyang tjyen.
Tchun-Hyang Chòn.
Tchun-hyang djŏn.
Ch’unhyangdyŏn.
Ch’unhyangjŏn.
Choon Hyang Jun.
Choon-hyang-chon.
Choon Hyang Jon.
Chun-hyang-jon.
Ch’un-hyang Chŏn.
Chun-hyang-chun.
Chun-chyang-chun.
Czhun-hiang dzon.
Čchunhjangdžŏn.
、すなわち京板本、そして『烈女春香守節歌』(Yeolnyeo Chunhyang Sujeolga3排除形式:
L’Histoire de la constance de Chunhyang, femme fidèle.
Yol-nyo Ch’un-hyang Su-jeol Ga.
Yeolnye Chunhyang Sujeolga.
Yeollyeo-Chunhyang-Sujeolga.
、すなわち完板本である。

春の恋

物語は、元妓生の娘である春香(「香り高き春」)と、貴族の府使の息子である夢龍(「龍の夢」)4いくつかの資料では、主人公は夢龍という名ではなく、李道令という呼称で示される。この形式は姓の李と、貴族の未婚の息子に与えられる敬称「道令」を合わせたものである。実際には、単に「李家の若君、若き李氏」を意味する。
排除形式:
Ye Toh Ryung.
I-Toreng.
Ri To ryeng.
Lee Doryong.
との恋を語る。全羅道の南原で、花が咲き始める頃、若き読書人は父の書庫を離れ、外を散策する。そこで彼は、ブランコに乗る春香を目にする。この最初の出会いは、最も繊細な版画のように描かれている:

彼女はその繊細な手で縄を掴み、板に乗って舞い上がった。[……]木の葉が彼女の往来に合わせて揺れた。彼女の赤い裙の色が、周囲の緑に幸福な斑点を作った。[……]正面から見れば、地面に滑り落ちる桃の花びらを空中で捕らえようと急降下する燕のよう。背後から見れば、伴侶を探して去りゆく色とりどりの蝶のようであった。

『貞女春香歌』(Le Chant de la fidèle Chunhyang)、崔美京、ジャン=ノエル・ジュテ韓国語訳、カデイヤン:ズルマ社、1999年;再版 パリ、ヴール=レ=ローズ:ズルマ社、「Z/a」叢書、2025年。

雷に打たれたような即座の恋が、若き貴族を礼節を破らしめる。彼は夜、彼女の家を訪れる。部屋の敷居を越えると、この民衆の娘が彼に劣らず教養があり洗練されていることが明らかになる。視線は、彼女の書き物机の上に掛けられた自筆の詩、書、絵画の上をさまよう。この装飾の中で、二人は誓いを交わし、身分と財産によって隔てられた二人がまだ秘密にしておく結合を封印する。

貞節の試練

その折、夢龍の父が漢陽(ソウル)に召還される。若者は学業を終え科挙を受けるため、父に従わねばならない。彼は、ユリシーズの帰還を待つ新たなペネロペのごとく、「金よりも千倍貴く、玉よりも千倍美しい誓い」を守ると誓う、恋に忠実な妻を後に残す。

悲劇は、後任の府使、卞学道という好色で残忍な男の到着とともに結ばれる。春香の美貌を耳にした彼は、自分に仕えるよう要求する。妓生たちの点呼はラブレー的な豊かさに満ち、「神秘の霞」「杏の花」「川の仙女」といった暗示的な名前が次々と現れる。春香だけが出席していない。暴君の前に引き出された彼女は、あえて彼に立ち向かい、貞淑な女は、たとえ卑しい生まれであっても、二人の夫に仕えることはできないと主張する:

徳や貞節が身分と何の関係があるというのですか?

『貞女春香歌』(Le Chant de la fidèle Chunhyang)、崔美京、ジャン=ノエル・ジュテ韓国語訳、カデイヤン:ズルマ社、1999年;再版 パリ、ヴール=レ=ローズ:ズルマ社、「Z/a」叢書、2025年。

この不遜に対し、彼女は拷問を受ける。彼女に振り下ろされる鞭の一打ちごとが、抵抗の歌、忠誠を再確認する苦痛の連祷となる。「たとえ万死を賜わろうとも」と彼女は叫ぶ、「わが心に宿る愛、わが身の六千の関節を結ぶ愛、この愛は変わりませぬ。

結末については、幸福なものであるとだけ申し上げておこう。

専横の厳しさに対する心の復讐

『貞女春香歌』は、旧体制の社会階層全体を、夢龍の最高位から春香の最下位まで包含している。その成功は、「若き心が権威の下で窒息していたこの国で、愛を大声で語ることをあえてした」こと、そして結婚が、彼らの発言権なく冷淡に扱われる理性の問題であったことに由来する。この親密な主張は、支配者層に蔓延していた濫用と腐敗に対する政治的告発と重なる。

確かに、物語は時に、それが引き起こした様々な付加のために不整合を来すことがある。『フランス語書籍批評報』は「いくつかの矛盾、不器用な弁明、[……]素朴さと感傷」を指摘している。しかしながら、海の響きを返す貝殻のように、その全ての下に、「周囲で歌う」民衆の詩人たちの「ささやきと、広大で遠くこもった轟きのようなもの:無限で多様な大いなる声」を保っている5イポリット・テーヌの壮麗な『芸術哲学』より引用。。彼らの震える魂、善良で純粋な感情が、この作品を幾世紀にもわたって伝え、今日もなお南原の大祭で、最高の名唱(マスターシンガー)たちが競い合う中で、それに命を吹き込んでいる。イ・ミジョンは、彼らの中には「声に表現の完璧さを与えるために血を吐くまで」熱心に練習する者もいると伝えている。彼らの犠牲は決して無駄ではなく、涙を浮かべて立ち上がり拍手する観客によって称えられる。そして「この現代の観客たちの涙は、物語の恋人たちの苦難と再会と同じように感動的である」。

Mappemonde mettant en évidence la Corée du Sud et la Corée du Nord.

Die vielfältige Stimme des Volkes: Das Lied der treuen Chun­hyang

Aus dem Fran­zö­si­schen über­setzt

Man muss den Ti­tel wört­lich neh­men: Das Lied von Chun­hyang (Chunhyangga)1Ab­ge­lehnte For­men:
Le Dit de Chun­hyang (Die Er­zäh­lung von Chun­hyang).
Ch’un-hyang ka.
Choon Hyang Ga.
Čchunhjangga.
ist zu­nächst ein Ge­sang. Um sein We­sen zu er­fas­sen, schlie­ßen Sie die Au­gen und stel­len Sie sich eine leere Bühne vor, auf der ein Sän­ger mit Fä­cher und ein Tromm­ler agie­ren. Die­ses Duo ge­nügt, um den Pansori zu ver­kör­pern, jene au­then­tisch ko­re­a­ni­sche Kunst, die Serge Ka­gan­ski «an der Kreu­zung von The­a­ter, Oper, Per­for­man­ce, Gos­pel und Two-Man-Show» ver­or­tet. Die Trom­mel er­tönt und die raue Stimme er­hebt sich, rhyth­misch be­glei­tet vom Fä­cher, der sich mit ei­nem tro­ckenen Klap­pen öff­net und schließt und so den Takt vor­gibt. Mit­ge­ris­sen re­a­giert das Pu­bli­kum im Ein­klang, «wie ein Bap­tis­ten­chor», in ei­ner in­ten­si­ven Ge­mein­schaft, die an Trance grenzt.

Die­ser ly­ri­sche Ge­sang, auf den Bret­tern ge­bo­ren, wurde zur Er­zäh­lung und wan­der­te, ge­tra­gen von der münd­li­chen Über­lie­fe­rung. Im Laufe der Jahr­hun­derte be­rei­cherte ihn eine Viel­zahl an­ony­mer Au­to­ren, in­dem sie an­dere Ge­schich­ten von kö­nig­li­chen In­spek­to­ren und ver­bo­te­nen Lieb­schaf­ten ein­füg­ten. Aus die­sem le­ben­di­gen Stoff ha­ben sich schließ­lich, Schicht um Schicht, fi­xierte Texte ab­ge­la­gert, li­te­ra­ri­sche Re­fe­renz­aus­ga­ben, von de­nen die be­rühm­tes­ten Die Ge­schichte von Chun­hyang (Chunhyangjeon)2Ab­ge­lehnte For­men:
Hi­s­to­ire de Tchoun Hyang (Ge­schichte von Tchoun Hyang).
Hi­s­to­ire de Tchy­oun hyang (Ge­schichte von Tchy­oun hyang).
Hi­s­to­ire de Tchun-hyang (Ge­schichte von Tchun-hyang).
Tchoun-Hyang-Djun.
Tchy­oun hyang tjyen.
Tchun-Hyang Chòn.
Tchun-hyang djŏn.
Ch’unhyangdyŏn.
Ch’unhyangjŏn.
Choon Hyang Jun.
Choon-hyang-chon.
Choon Hyang Jon.
Chun-hyang-jon.
Ch’un-hyang Chŏn.
Chun-hyang-chun.
Chun-chyang-chun.
Cz­hun-hi­ang dzon.
Čchunhjangdžŏn.
, oder gyeongpan-Aus­ga­be, und Das Lied der treuen Chun­hyang (Yeolnyeo Chun­hyang Su­jeolga)3Ab­ge­lehnte For­men:
L’Hi­s­to­ire de la con­stance de Chun­hyang, femme fi­dèle (Die Ge­schichte der Stand­haf­tig­keit von Chun­hyang, treue Frau).
Yol-nyo Ch’un-hyang Su-jeol Ga.
Yeolnye Chun­hyang Su­jeolga.
Yeollyeo-Chunhyang-Sujeolga.
, oder wanpan-Aus­ga­be, sind.

Die Frühlingsidylle

Die Hand­lung er­zählt von der Liebe zwi­schen Chun­hyang («­Duf­ten­der Früh­ling»), Toch­ter ei­ner ehe­ma­li­gen Kur­ti­sa­ne, und Mong-ryong («Drachen­traum»)4In man­chen Quel­len wird der Held nicht bei sei­nem Vor­na­men Mong-ryong ge­nannt, son­dern un­ter der Be­zeich­nung Yi Do­ryeong. Diese Form ver­bin­det sei­nen Fa­mi­li­enna­men Yi mit dem ehr­er­bie­ti­gen Ti­tel doryeong, der dem un­ver­hei­ra­te­ten Sohn ei­nes Ad­li­gen ge­ge­ben wird. In Wirk­lich­keit be­deu­tet sie ein­fach «der junge Herr Yi, der junge Yi».
Ab­ge­lehnte For­men:
Ye Toh Ryung.
I-Toreng.
Ri To ryeng.
Lee Do­ryong.
, Sohn ei­nes ad­li­gen Gou­ver­neurs. In Nam­won, in der Pro­vinz Jeol­la, zur Zeit der Blü­te, ver­lässt der junge Ge­lehrte die vä­ter­li­che Bi­blio­thek, um im Freien zu fla­nie­ren. Dort er­blickt er Chun­hyang beim Schau­keln. Diese erste Be­geg­nung wird mit der Zart­heit feins­ter Dru­cke ge­malt:

«Sie er­griff das Seil mit ih­ren zar­ten Hän­den, stieg auf das Brett und schwang sich em­por. […] Die Blät­ter der Bäume be­glei­te­ten ihr Hin und Her. Das Rot ih­res Rocks bil­dete einen fröh­li­chen Fleck auf dem um­ge­ben­den Grün. […] Von vorn be­trach­tet war sie die Schwal­be, die her­ab­stößt, um ein Pfir­sich­blü­ten­blatt auf­zu­fan­gen, das zu Bo­den glei­tet. Von hin­ten glich sie ei­nem bun­ten Schmet­ter­ling, der sich auf der Su­che nach sei­ner Ge­fähr­tin ent­fernt.»

Le Chant de la fi­dèle Chun­hyang (Das Lied der treuen Chun­hyang), aus dem Ko­re­a­ni­schen über­setzt von Choi Mi­kyung und Jean-Noël Jut­tet, Ca­deil­han: Zul­ma, 1999; Neu­auf­lage Pa­ris; Veu­les-les-Ro­ses: Zul­ma, Reihe «Z/a», 2025.

Die Lie­be, blitz­ar­tig und un­mit­tel­bar, treibt den jun­gen Ad­li­gen da­zu, die Kon­ven­ti­o­nen zu miss­ach­ten. Er be­gibt sich nachts zu ihr. Über die Schwelle des Zim­mers tre­tend, er­weist sich die­ses Mäd­chen aus dem Volk als nicht we­ni­ger ge­bil­det und kul­ti­viert als er: Der Blick schweift über Ge­dichte von ih­rer Hand, die über ih­rem Ar­beit­s­tisch hän­gen, über Kal­li­gra­phien, Ge­mäl­de. In die­sem Am­bi­ente tau­schen die Lie­ben­den ihre Ge­lübde aus und be­sie­geln eine Ver­bin­dung, die sie noch ge­heim hal­ten, ge­trennt wie sie durch Ge­burt und Ver­mö­gen sind.

Die Prüfung der Beständigkeit

In der Zwi­schen­zeit wird Mong-ryongs Va­ter nach Ha­nyang (Seoul) zu­rück­ge­ru­fen; der junge Mann muss ihm fol­gen, um seine Stu­dien ab­zu­schlie­ßen und die Be­am­ten­prü­fun­gen ab­zu­le­gen. Er lässt eine ver­liebte und treue Gat­tin zu­rück, die, ei­ner neuen Pe­ne­lope gleich, die auf die Rü­ck­kehr ih­res Odys­seus war­tet, schwört, einen «Schwur zu eh­ren, tau­send­mal kost­ba­rer als Gold, tau­send­mal schö­ner als Jade».

Das Drama nimmt sei­nen Lauf mit der An­kunft ei­nes Nach­fol­gers auf dem Gou­ver­neurs­pos­ten, Byun Hak-do, ei­nes wol­lüs­ti­gen und bru­ta­len Man­nes. Von Chun­hyangs Schön­heit ge­hört ha­bend, ver­langt er, dass sie in seine Dienste tritt. Die An­we­sen­heits­kon­trolle der Kisaengs ist von ra­be­lais­scher Derb­heit, wo auf­rei­zende Na­men auf­ge­ru­fen wer­den, wie Fräu­lein «Ge­heim­nis­vol­ler Ne­bel», «A­pri­ko­sen­blü­te» oder «Fluss­fee». Nur Chun­hyang fehlt. Vor den Ty­ran­nen ge­schleift, wagt sie es, ihm die Stirn zu bie­ten, mit dem Ar­gu­ment, dass eine tu­gend­hafte Frau nicht zwei Ehe­män­nern die­nen kön­ne, sei sie auch von nie­de­rer Her­kunft:

«Ha­ben Tu­gend und Treue ir­gen­d­et­was mit dem so­zi­a­len Rang zu tun?»

Le Chant de la fi­dèle Chun­hyang (Das Lied der treuen Chun­hyang), aus dem Ko­re­a­ni­schen über­setzt von Choi Mi­kyung und Jean-Noël Jut­tet, Ca­deil­han: Zul­ma, 1999; Neu­auf­lage Pa­ris; Veu­les-les-Ro­ses: Zul­ma, Reihe «Z/a», 2025.

Für diese Un­ver­schämt­heit er­lei­det sie die Fol­ter. Je­der Peit­schen­hieb, der auf sie nie­der­fährt, wird zum An­lass ei­nes Wi­der­stands­lie­des, ei­ner schmerz­vol­len Li­ta­nei, in der sie ihre Treue be­kräf­tigt. «Selbst wenn man mich zehn­tau­send­mal tö­tet», ruft sie aus, «die Lie­be, die in mei­nem Her­zen wohnt, die Lie­be, die die sechs­tau­send Ge­lenke mei­nes Kör­pers ver­bin­det, diese Liebe wird sich nicht än­dern.»

Über den Aus­gang werde ich nichts ver­ra­ten, au­ßer dass er glü­ck­lich ist.

Die Revanche der Herzen gegen die Härten der Willkür

Das Lied der treuen Chun­hyang um­fasst die ge­samte so­zi­ale Skala des An­cien Ré­gi­me, vom Höchs­ten bei Mong-ryong bis zum Nied­rigs­ten bei Chun­hyang. Sein Er­folg be­ruht dar­auf, dass es «sich er­dreis­te­te, laut von Liebe zu spre­chen in die­sem Land, wo junge Her­zen un­ter der Au­to­ri­tät er­stick­ten» und wo die Ehe, eine An­ge­le­gen­heit der Ver­nunft, kalt ver­han­delt wur­de, ohne dass sie ein Mit­spra­che­recht hat­ten. Diese in­time For­de­rung ver­bin­det sich mit ei­ner po­li­ti­schen An­klage ge­gen die Miss­bräu­che und die Kor­rup­ti­on, die un­ter den Herr­schen­den vor­herrsch­ten.

Ge­wiss, ich ge­stehe es, die Er­zäh­lung lei­det manch­mal un­ter den ver­schie­de­nen Er­gän­zun­gen, die sie her­vor­ge­ru­fen hat; das Bulle­tin cri­ti­que du li­vre en français (Kri­ti­sches Bulle­tin des fran­zö­si­schen Bu­ches) ver­merkt dort «ei­nige Un­stim­mig­kei­ten, un­ge­schickte Recht­fer­ti­gun­gen, […] Na­i­vi­tät und Sen­ti­men­ta­li­tä­ten». Den­noch be­wahrt es, gleich ei­ner Mu­schel, die das Rau­schen des Oze­ans wie­der­gibt, un­ter all dem «ein Mur­meln und gleich­sam ein wei­tes, dump­fes Brau­sen: die große un­end­li­che und viel­fäl­tige Stimme» der Volks­dich­ter, die ringsum sin­gen5Um Hip­po­lyte Taine und seine meis­ter­hafte Phi­lo­so­phie de l’art (Phi­lo­so­phie der Kunst) zu zi­tie­ren.. Ihre vi­brie­rende See­le, ihre gu­ten und rei­nen Ge­fühle ha­ben die­ses Werk durch die Jahr­hun­derte ge­tra­gen; sie be­le­ben es noch heu­te, beim gro­ßen Fes­ti­val von Nam­won, wo die bes­ten Myeongchang (Meis­ter­sän­ger) wett­ei­fern. Lee Mee-Jeong be­rich­tet, dass ei­nige von ih­nen mit sol­cher Hin­gabe üben, «um ih­rer Stimme die Voll­kom­men­heit des Aus­drucks zu ver­lei­hen, dass sie so­gar Blut spu­cken». Kei­nes­wegs ver­geb­lich wird ihr Op­fer vom Pu­bli­kum ge­wür­digt, das sich er­hebt, um zu ap­plau­die­ren, mit Trä­nen in den Au­gen. Und «diese Trä­nen zeit­ge­nös­si­scher Zu­schauer sind ebenso be­we­gend wie die Wid­rig­kei­ten und Wie­der­se­hen der Lie­ben­den in der Fik­tion».

Mappemonde mettant en évidence la Corée du Sud et la Corée du Nord.

Многоголосие народа: Песнь о вер­ной Чхун­хян

Пе­ре­ве­дено с фран­цуз­ского

На­зва­ние сле­дует по­ни­мать бук­валь­но: Песнь о Чхун­хян (Чхунхянга)1От­верг­ну­тые фор­мы:
Le Dit de Chunhyang (Ска­за­ние о Чхун­хян).
Ch’un-hyang ka.
Choon Hyang Ga.
Čchunhjangga.
— это прежде всего песнь. Чтобы по­стичь её суть, за­кройте глаза и пред­ставьте себе пу­стую сце­ну, на ко­то­рой — пе­вец с ве­е­ром и ба­ра­бан­щик. Этого ду­эта до­ста­точ­но, чтобы во­пло­тить пхансори — под­линно ко­рейское ис­кус­ство, ко­то­рое Серж Ка­ган­ски опре­де­ляет как «на­хо­дя­ще­еся на пе­ре­крёстке те­ат­ра, опе­ры, пер­фор­ман­са, го­спела и two-man-show». Ба­ра­бан гре­мит, и хрип­лый го­лос устрем­ля­ется ввысь, скан­ди­ру­е­мый ве­е­ром, ко­то­рый рас­кры­ва­ется и скла­ды­ва­ется с су­хим щелч­ком, за­да­ю­щим ритм. Увлечён­ная пуб­лика ре­а­ги­рует в уни­сон, по­добно «бап­тист­скому хору», в на­пряжён­ном еди­не­нии, гра­ни­ча­щем с трансом.

За­ро­див­шись на под­мост­ках, эта ли­ри­че­ская песнь стала по­вест­во­ва­нием и от­пра­ви­лась в путь, не­со­мая уст­ной тра­ди­ци­ей. На про­тя­же­нии ве­ков ми­ри­ады безы­мян­ных ав­то­ров обо­га­щали её, впле­тая дру­гие ска­за­ния о ко­ро­лев­ских ре­ви­зо­рах и за­прет­ной лю­бви. Из этого жи­вого ма­те­ри­ала слой за слоем осели за­стыв­шие тек­сты, ка­но­ни­че­ские ли­те­ра­тур­ные из­да­ния, наи­бо­лее из­вест­ными из ко­то­рых яв­ля­ются Ис­то­рия Чхун­хян (Чхунхянджон)2От­верг­ну­тые фор­мы:
Histoire de Tchoun Hyang (Ис­то­рия Чхун­хян).
Histoire de Tchyoun hyang.
Histoire de Tchun-hyang.
Tchoun-Hyang-Djun.
Tchyoun hyang tjyen.
Tchun-Hyang Chòn.
Tchun-hyang djŏn.
Ch’unhyangdyŏn.
Ch’unhyangjŏn.
Choon Hyang Jun.
Choon-hyang-chon.
Choon Hyang Jon.
Chun-hyang-jon.
Ch’un-hyang Chŏn.
Chun-hyang-chun.
Chun-chyang-chun.
Czhun-hiang dzon.
Čchunhjangdžŏn.
, или из­да­ние кёнпхан, и Песнь о вер­ной Чхун­хян (Ёльнё Чхун­хян Су­джольга)3От­верг­ну­тые фор­мы:
L’Histoire de la constance de Chunhyang, femme fidèle (Ис­то­рия о по­сто­ян­стве Чхун­хян, вер­ной жены).
Yol-nyo Ch’un-hyang Su-jeol Ga.
Yeolnye Chunhyang Sujeolga.
Yeollyeo-Chunhyang-Sujeolga.
, или из­да­ние ванпхан.

Весенняя идиллия

Сю­жет по­вест­вует о лю­бви между Чхун­хян («­Бла­го­ухан­ная вес­на») — до­че­рью быв­шей кур­ти­занки — и Монрё­ном («­Грёза о дра­ко­не»)4В не­ко­то­рых ис­точ­ни­ках ге­рой обо­зна­ча­ется не по имени Монрён, а под име­нем Ли Торён. Эта форма со­еди­няет его фа­ми­лию Ли и по­чти­тель­ный ти­тул торён, да­ва­е­мый не­же­на­тому сыну дво­ря­ни­на. В действи­тель­но­сти она озна­чает про­сто «мо­ло­дой гос­по­дин Ли, мо­ло­дой Ли».
От­верг­ну­тые фор­мы:
Ye Toh Ryung.
I-Toreng.
Ri To ryeng.
Lee Doryong.
— сы­ном знат­ного гу­бер­на­то­ра. В Нам­во­не, в про­вин­ции Чол­ла, в по­ру, ко­гда цветы на­чи­нают рас­пус­кать­ся, мо­ло­дой учё­ный по­ки­дает от­цов­скую биб­лио­те­ку, чтобы про­гу­ляться на све­жем воз­ду­хе. Там он за­ме­чает Чхун­хян, ка­ча­ю­щу­юся на ка­че­лях. Эта пер­вая встреча изоб­ра­жена с изя­ще­ством тон­чайших гра­вюр:

«Она ухва­ти­лась за верёвку неж­ными ру­ка­ми, встала на доску и взле­те­ла. […] Листва де­ре­вьев со­про­во­ждала её дви­же­ния взад и вперёд. Алый цвет её юбки ра­дост­ным пят­ном вы­де­лялся на окру­жа­ю­щей зе­ле­ни. […] Спе­реди она была ла­сточ­кой, что ны­ря­ет, чтобы на лету поймать ле­пе­сток пер­си­ко­вого цве­та, сколь­зя­щий к зем­ле. Сзади она ка­за­лась мно­го­цвет­ной ба­боч­кой, уле­та­ю­щей на по­иски своей по­дру­ги.»

Le Chant de la fidèle Chunhyang (Песнь о вер­ной Чхун­хян), пер. с кор. Чхве Микён и Жан-Но­эля Жют­те, Ка­дейан: Zulma, 1999; пе­ре­изд. Па­риж; Вёль-ле-Роз: Zulma, сер. «Z/a», 2025.

Лю­бовь, мол­ни­е­нос­ная и мгно­вен­ная, по­бу­ждает мо­ло­дого ари­сто­крата пре­не­бречь при­ли­чи­я­ми. Он при­хо­дит к ней но­чью. Пе­ре­сту­пив по­рог её ком­на­ты, эта дочь на­рода ока­зы­ва­ется не ме­нее об­ра­зо­ван­ной и утон­чён­ной, чем он сам: взгляд сколь­зит по на­пи­сан­ным её ру­кой сти­хам, раз­ве­шан­ным над ра­бо­чим сто­лом, по кал­ли­гра­фии, кар­ти­нам. В этой об­ста­новке влю­блён­ные об­ме­ни­ва­ются клят­ва­ми, скреп­ляя со­юз, ко­то­рый они пока хра­нят в тайне, раз­делён­ные ро­жде­нием и со­сто­я­ни­ем.

Испытание верности

Тем вре­ме­нем отца Монрёна вы­зы­вают в Ха­нян (Се­ул); юноша дол­жен сле­до­вать за ним, чтобы за­вер­шить об­ра­зо­ва­ние и сдать чи­нов­ни­чьи эк­за­ме­ны. Он остав­ляет по­зади влю­блён­ную и вер­ную су­пру­гу, ко­то­рая, по­добно но­вой Пе­не­ло­пе, ожи­да­ю­щей воз­вра­ще­ния сво­его Одис­сея, клянётся хра­нить «клят­ву, в ты­сячу раз дра­го­цен­нее зо­ло­та, в ты­сячу раз пре­крас­нее не­фрита».

Драма за­вя­зы­ва­ется с при­бы­тием но­вого гу­бер­на­тора — Пён Хак­то, че­ло­века сла­сто­лю­би­вого и же­сто­ко­го. Про­слы­шав о кра­соте Чхун­хян, он тре­бу­ет, чтобы она по­сту­пила к нему на служ­бу. Пе­ре­кличка кисэн от­ли­ча­ется ра­бле­зи­ан­ской соч­но­стью: ве­ре­ни­цей про­хо­дят го­во­ря­щие имена — ба­рышни «Та­ин­ствен­ный ту­ман», «А­бри­ко­со­вый цвет» или «Реч­ная фе­я». Лишь Чхун­хян не от­зы­ва­ет­ся. Пред­став пе­ред ти­ра­ном, она осме­ли­ва­ется ему про­ти­во­сто­ять, утвер­ждая, что до­бро­де­тель­ная жен­щина не мо­жет слу­жить двум му­жьям, пусть даже она низ­кого про­ис­хо­жде­ния:

«Разве до­бро­де­тель, вер­ность имеют что-либо об­щее с по­ло­же­нием в об­ще­стве?»

Le Chant de la fidèle Chunhyang (Песнь о вер­ной Чхун­хян), пер. с кор. Чхве Микён и Жан-Но­эля Жют­те, Ка­дейан: Zulma, 1999; пе­ре­изд. Па­риж; Вёль-ле-Роз: Zulma, сер. «Z/a», 2025.

За эту дер­зость она под­вер­га­ется пыт­ке. Каж­дый удар пле­ти, об­ру­ши­ва­ю­щийся на неё, ста­но­вится по­во­дом для песни со­про­тив­ле­ния — скорб­ной ли­та­нии, в ко­то­рой она вновь утвер­ждает свою вер­ность. «Даже если меня убьют де­сять ты­сяч раз», — вос­кли­цает она, — «лю­бовь, жи­ву­щая в моём серд­це, лю­бовь, свя­зу­ю­щая шесть ты­сяч су­ста­вов мо­его те­ла, — эта лю­бовь не из­ме­нит­ся.»

О раз­вязке я не скажу ни­че­го, кроме то­го, что она счаст­ли­вая.

Торжество сердец над произволом власти

Песнь о вер­ной Чхун­хян охва­ты­вает всю со­ци­аль­ную лест­ницу ста­рого ре­жима — от выс­шей сту­пе­ни, на ко­то­рой стоит Монрён, до низ­шей, на ко­то­рой на­хо­дится Чхун­хян. Своим успе­хом она обя­зана то­му, что «осме­ли­лась вслух го­во­рить о лю­бви в той стра­не, где юные сердца за­ды­ха­лись под гнётом вла­сти» и где брак, дело рас­суд­ка, ре­шался хо­лод­но, без их уча­стия. Это ин­тим­ное тре­бо­ва­ние со­че­та­ется с по­ли­ти­че­ским об­ли­че­нием зло­упо­треб­ле­ний и кор­руп­ции, ца­рив­ших среди пра­ви­те­лей.

При­знаю, по­вест­во­ва­ние по­рой стра­дает от раз­лич­ных на­сло­е­ний, ко­то­рые оно по­ро­жда­ло; Bulletin critique du livre en français (Кри­ти­че­ский бюл­ле­тень фран­цуз­ской книги) от­ме­чает в нём «не­ко­то­рые не­со­об­раз­но­сти, не­лов­кие оправ­да­ния, […] на­ив­ность и сла­ща­вость». Од­на­ко, по­добно мор­ской ра­ко­ви­не, хра­ня­щей шум оке­а­на, оно сбе­ре­гает под всем этим «шё­пот и как бы при­глушён­ный огром­ный гул: ве­ли­кий бес­ко­неч­ный и мно­го­го­ло­сый глас» на­род­ных по­этов, по­ю­щих во­круг5Ци­ти­руя Ип­по­лита Тэна и его ве­ли­че­ствен­ную Фи­ло­со­фию ис­кус­ства.. Их тре­пет­ная ду­ша, их до­брые и чи­стые чув­ства про­не­сли это про­из­ве­де­ние сквозь ве­ка; они ожив­ляют его и по­ныне на боль­шом фе­сти­вале в Нам­во­не, где со­рев­ну­ются луч­шие мёнчхан (ма­стера пе­ни­я). Ли Ми­джон со­об­ща­ет, что не­ко­то­рые из них упраж­ня­ются с та­ким рве­ни­ем, «дабы до­ве­сти свой го­лос до со­вер­шен­ства вы­ра­зи­тель­но­сти, что до­хо­дят до то­го, что хар­кают кро­вью». Их жертва от­нюдь не на­прасна — пуб­лика встаёт и апло­ди­рует со сле­зами на гла­зах. И «эти слёзы со­вре­мен­ных зри­те­лей столь же тро­га­тель­ны, как не­взгоды и вос­со­еди­не­ние влю­блён­ных из вы­мысла».

Mappemonde mettant en évidence la Corée du Sud et la Corée du Nord.

صوت الشعب المتعدّد: أنشودة تشونهيانغ المخلصة

مترجم من الفرنسية

ينبغي أن نأخذ العنوان على محمله الحرفي: أنشودة تشونهيانغ (Chunhyangga)1الأشكال المرفوضة:
Le Dit de Chunhyang (قول تشونهيانغ).
Ch’un-hyang ka.
Choon Hyang Ga.
Čchunhjangga.
هي، قبل كل شيء، أنشودة. ولإدراك جوهرها، أغمض عينيك وتخيّل خشبة مسرح عارية يحتلّها مغنٍّ يحمل مروحة وعازف طبل. يكفي هذا الثنائي لتجسيد فنّ البانسوري، ذلك الفن الكوري الأصيل الذي يصفه سيرج كاغانسكي بأنه «يقع عند ملتقى المسرح والأوبرا والأداء الفردي والغوسبل والعرض الثنائي». يدوّي الطبل وينطلق الصوت الأجشّ، تُؤطّره المروحة التي تُفتح وتُطوى بطقطقة حادة تضبط الإيقاع. يتفاعل الجمهور المأخوذ بصوت واحد، «كجوقة معمدانية»، في تواصل روحي عميق يقارب الغيبوبة.

وُلدت هذه الأنشودة الغنائية على خشبة المسرح إذن، ثم صارت حكاية وارتحلت محمولة على أجنحة التقليد الشفهي. وعلى مرّ القرون، أغناها عدد لا يُحصى من المؤلفين المجهولين، مُضيفين إليها حكايات أخرى عن مفتشين ملكيين وعشق محرّم. ومن هذه المادة الحيّة ترسّبت في النهاية، طبقة فوق طبقة، نصوص ثابتة وطبعات أدبية مرجعية، أشهرها قصة تشونهيانغ (Chunhyangjeon)2الأشكال المرفوضة:
Histoire de Tchoun Hyang (قصة تشون هيانغ).
Histoire de Tchyoun hyang.
Histoire de Tchun-hyang.
Tchoun-Hyang-Djun.
Tchyoun hyang tjyen.
Tchun-Hyang Chòn.
Tchun-hyang djǒn.
Ch’unhyangdyǒn.
Ch’unhyangjǒn.
Choon Hyang Jun.
Choon-hyang-chon.
Choon Hyang Jon.
Chun-hyang-jon.
Ch’un-hyang Chǒn.
Chun-hyang-chun.
Chun-chyang-chun.
Czhun-hiang dzon.
Čchunhjangdžǒn.
، أو طبعة غيونغبان، وأنشودة تشونهيانغ المخلصة (Yeolnyeo Chunhyang Sujeolga)3الأشكال المرفوضة:
L’Histoire de la constance de Chunhyang, femme fidèle (قصة ثبات تشونهيانغ، المرأة المخلصة).
Yol-nyo Ch’un-hyang Su-jeol Ga.
Yeolnye Chunhyang Sujeolga.
Yeollyeo-Chunhyang-Sujeolga.
، أو طبعة وانبان.

الغرام الربيعي

تروي الحكاية قصة حب بين تشونهيانغ («عطر الربيع») ابنة محظية سابقة، ومونغ-ريونغ («حلم التنين»)4في بعض المصادر، يُشار إلى البطل باسم يي دوريونغ بدلاً من اسمه الأول مونغ-ريونغ. يجمع هذا الشكل بين لقب عائلته يي واللقب الاحترامي دوريونغ الذي يُعطى للابن غير المتزوج من عائلة نبيلة. في الواقع، يعني ببساطة «السيد الشاب يي، يي الشاب».
الأشكال المرفوضة:
Ye Toh Ryung.
I-Toreng.
Ri To ryeng.
Lee Doryong.
ابن حاكم نبيل. في نامْوون، بمقاطعة جولاّ، حين تبدأ الأزهار بالتفتّح، يهجر الشاب المثقف مكتبة أبيه ليتنزّه في الهواء الطلق. هناك يُبصر تشونهيانغ وهي تتأرجح على الأرجوحة. رُسمت هذه المقابلة الأولى برقّة أجمل الرسوم اليابانية:

«أمسكت بالحبل بيديها الرقيقتين، وصعدت على اللوح وحلّقت. […] كانت أوراق الأشجار ترافق ذهابها وإيابها. وكان أحمر تنورتها بقعة سعيدة على الخضرة المحيطة. […] من الأمام، بدت كالسنونو الذي ينقضّ ليلتقط في الهواء بتلة زهر خوخ تنزلق نحو الأرض. ومن الخلف، بدت كفراشة متعددة الألوان تبتعد بحثاً عن رفيقتها.»

Le Chant de la fidèle Chunhyang (أنشودة تشونهيانغ المخلصة)، ترجمة من الكورية: تشوي ميكيونغ وجان-نويل جوتيه، كاديلان: زولما، 1999؛ أُعيد طبعه في باريس؛ فول-لي-روز: زولما، سلسلة «Z/a»، 2025.

الحب، الصاعق والفوري، يدفع الشاب النبيل إلى تحدّي الأعراف. يذهب إلى بيتها ليلاً. وحين يعبر عتبة غرفتها، تتكشّف هذه الفتاة من عامة الشعب عن ثقافة ورقيّ لا يقلّان عنه: تجول العين على قصائد بخط يدها معلقة فوق طاولة عملها، وعلى لوحات خطّية ورسوم. في هذا الديكور يتبادل العاشقان عهودهما، مُوثّقَين اتحاداً يُبقيانه سرّاً، إذ يفصل بينهما الأصل والثروة.

امتحان الوفاء

في هذه الأثناء، يُستدعى والد مونغ-ريونغ إلى هانيانغ (سيول)؛ وعلى الشاب أن يتبعه لإتمام دراسته واجتياز امتحانات المانداران. يترك وراءه زوجة عاشقة ومخلصة، بينيلوبي جديدة تنتظر عودة أوليسها، تُقسم أن تُكرم «عهداً أثمن من الذهب ألف مرة، وأجمل من اليشم ألف مرة».

تتعقّد الأحداث مع وصول خلف للحاكم، بيون هاك-دو، رجل شهواني وغليظ. إذ سمع بجمال تشونهيانغ، يطالب بأن تُوضع في خدمته. مشهد استعراض الـكيسانغ (المحظيات) يتّسم بفكاهة رابليه الصاخبة، حيث تتوالى أسماء موحية مثل الآنسة «ضباب الأسرار»، و«زهرة المشمش»، و«حورية النهر». وحدها تشونهيانغ تغيب عن النداء. تُجرّ أمام الطاغية، فتجرؤ على مواجهته، محتجّة بأن المرأة الفاضلة لا يمكنها أن تخدم زوجين، حتى لو كانت من أصل وضيع:

«هل للفضيلة والإخلاص علاقة بالمرتبة الاجتماعية؟»

Le Chant de la fidèle Chunhyang (أنشودة تشونهيانغ المخلصة)، ترجمة من الكورية: تشوي ميكيونغ وجان-نويل جوتيه، كاديلان: زولما، 1999؛ أُعيد طبعه في باريس؛ فول-لي-روز: زولما، سلسلة «Z/a»، 2025.

بسبب هذه الوقاحة، تخضع للتعذيب. كل ضربة سوط تهوي عليها تصبح مناسبة لنشيد مقاومة، ترتيلة مؤلمة تُعيد فيها تأكيد ولائها. «حتى لو قُتلت عشرة آلاف مرة»، تصيح، «الحب الساكن في قلبي، الحب الذي يربط مفاصل جسدي الستة آلاف، هذا الحب لن يتغيّر.»

لن أقول شيئاً عن الخاتمة، سوى أنها سعيدة.

انتصار القلوب على قسوة الاستبداد

تحتضن أنشودة تشونهيانغ المخلصة السلّم الاجتماعي بأكمله في النظام القديم، من أعلاه مع مونغ-ريونغ إلى أدناه مع تشونهيانغ. يعود نجاحها إلى أنها «تجرّأت على الحديث عن الحب جهاراً في هذا البلد الذي كانت فيه القلوب الشابة تختنق تحت السلطة»، وحيث كان الزواج شأناً عقلانياً يُعالَج ببرودة دون أن يكون لهم رأي فيه. هذا المطلب الحميم يقترن بإدانة سياسية للتجاوزات والفساد السائدين بين الحكام.

أعترف أن السرد يعاني أحياناً من الإضافات المتعددة التي استقطبها؛ إذ يُلاحظ Bulletin critique du livre en français (النشرة النقدية للكتاب بالفرنسية) فيه «بعض التناقضات، وتبريرات خرقاء، […] سذاجة وعاطفية مفرطة». غير أنه، كصدفة بحرية تُعيد همهمة المحيط، يحتفظ تحت كل ذلك بـ«همس وكأنه طنين واسع خافت: الصوت العظيم اللامتناهي والمتعدد» للشعراء الشعبيين الذين يُغنّون من حوله5نقلاً عن إيبوليت تين في كتابه الرائع Philosophie de l’art (فلسفة الفن).. روحهم النابضة ومشاعرهم الطيبة والنقية أعبرت بهذا العمل عبر القرون؛ ولا تزال تُحييه اليوم في مهرجان نامْوون الكبير، حيث يتنافس أفضل الـميونغتشانغ (المغنّون الكبار). تروي لي مي-جونغ أن بعضهم يتدرّب بحماسة شديدة «لإعطاء صوته كمال التعبير حتى إنهم يبصقون الدم». تضحيتهم ليست عبثاً أبداً، إذ يحيّيها الجمهور بالوقوف للتصفيق والدموع في العيون. و«هذه الدموع من متفرجين معاصرين مؤثرة بقدر مِحَن العاشقين في الخيال ولقائهما من جديد».

Mappemonde mettant en évidence la Corée du Sud et la Corée du Nord.

La voz múltiple del pueblo: El canto de la fiel Chunhyang

Tra­ducido del fran­cés

Hay que tomar el tí­tulo al pie de la le­tra: El canto de Chunhyang (Chunhyangga)1For­mas re­cha­za­das:
Le Dit de Chunhyang (El relato de Chunhyang).
Ch’un-hyang ka.
Choon Hyang Ga.
Čchunhjangga.
es, ante to­do, un can­to. Para cap­tar su es­en­cia, cie­rre los ojos e imagine un es­ce­na­rio des­nu­do, ocupado por un can­tante con aba­nico y un tam­bo­ri­le­ro. Este dúo basta para en­car­nar el pansori, ese arte autén­ti­ca­mente co­reano que Serge Kagan­ski sitúa «en la en­cruci­jada del tea­tro, la ópe­ra, la per­for­man­ce, el gos­pel y el two-man-show». El tam­bor re­suena y la voz ronca se eleva, es­can­dida por el aba­nico que se abre y se cie­rra con un chas­quido seco que marca el com­pás. Arreba­ta­do, el público reac­ciona al uní­so­no, como «un coro bap­tista», en una co­mu­nión in­tensa que roza el tran­ce.

Na­ci­do, pues, so­bre las ta­blas, este canto lírico se hizo relato y viajó, trans­mi­tido por la tra­di­ción oral. A lo largo de los siglos, una mi­ríada de autores anó­ni­mos lo en­rique­ció, agre­gán­dole ot­ros cuen­tos de ins­pec­tores rea­les y amo­res prohibi­dos. De esta ma­te­ria viva aca­ba­ron se­di­men­tán­do­se, es­trato tras es­tra­to, textos fi­ja­dos, edi­cio­nes lite­ra­rias de refe­ren­cia, en­tre las cua­les las más célebres son La his­toria de Chunhyang (Chunhyangjeon)2For­mas re­cha­za­das:
His­toire de Tchoun Hyang (His­toria de Tchoun Hyang).
His­toire de Tchyoun hyang (His­toria de Tchyoun hyang).
His­toire de Tchun-hyang (His­toria de Tchun-hyang).
Tchoun-Hyang-Djun.
Tchyoun hyang tjyen.
Tchun-Hyang Chòn.
Tchun-hyang djŏn.
Ch’unhyangdyŏn.
Ch’unhyangjŏn.
Choon Hyang Jun.
Choon-hyang-chon.
Choon Hyang Jon.
Chun-hyang-jon.
Ch’un-hyang Chŏn.
Chun-hyang-chun.
Chun-chyang-chun.
Czhun-hiang dzon.
Čchunhjangdžŏn.
, o edi­ción gyeongpan, y El canto de la fiel Chunhyang (Yeoln­yeo Chunhyang Sujeolga)3For­mas re­cha­za­das:
L’His­toire de la cons­tance de Chunhyang, fe­mme fidèle (La his­toria de la cons­tan­cia de Chunhyang, mujer fiel).
Yo­l-nyo Ch’un-hyang Su-jeol Ga.
Yeolnye Chunhyang Sujeolga.
Yeollyeo-Chunhyang-Sujeolga.
, o edi­ción wanpan.

El idilio primaveral

La trama na­rra el amor en­tre Chunhyang («Primavera per­fuma­da»), hija de una an­ti­gua cor­te­sa­na, y Mon­g-ryong («­Sueño de dragón»)4En al­gu­nas fuen­tes, en lugar de por su nom­bre de pila Mon­g-ryong, el hé­roe es de­sig­nado bajo la apela­ción Yi Do­ryeong. Esta forma amal­gama su pa­tro­nímico Yi y el tí­tulo res­pe­tuoso doryeong dado al hijo no ca­sado de un no­ble. En rea­li­dad, sig­nifica sim­ple­mente «el joven Señor Yi, el joven Yi».
For­mas re­cha­za­das:
Ye Toh Ryung.
I-Toreng.
Ri To ryeng.
Lee Do­ryong.
, hijo de un no­ble gober­na­dor. En Na­mwon, en la provin­cia de Jeo­lla, en el mo­mento en que las flores em­piezan a flore­cer, el joven le­trado aban­dona la biblio­teca pa­terna para pa­sear al aire libre. Allí divisa a Chunhyang co­lum­pián­do­se. Este pri­mer en­cuen­tro está pin­tado con la deli­ca­deza de las es­tam­pas más fi­nas:

«Ella asió la cuerda con sus deli­ca­das ma­nos, su­bió a la ta­bla y echó a vo­lar. […] Las hojas de los ár­bo­les acom­pa­ña­ban su vaivén. El rojo de su falda for­maba una man­cha feliz so­bre el ver­dor cir­cun­dan­te. […] Vista de fren­te, era la go­lon­drina que se lanza para atra­par al vuelo un pétalo de flor de meloco­to­nero que res­bala ha­cia el suelo. De es­pal­das, pa­re­cía una ma­riposa mul­ti­co­lor que se aleja en busca de su com­pa­ñe­ra.»

Le Chant de la fidèle Chunhyang (El canto de la fiel Chunhyang), trad. del co­reano por Choi Mikyung y Jean-Noël Jut­tet, Ca­deilhan: Zul­ma, 1999; reed. Pa­rís; Veule­s-le­s-Roses: Zul­ma, col. «Z/a», 2025.

El amor, ful­mi­nante e in­me­dia­to, em­puja al joven no­ble a de­sa­fiar las con­ven­cio­nes. Acude a su casa de no­che. Una vez tras­pa­sado el um­bral de la al­co­ba, esta hija del pueblo se revela no me­nos educada y refi­nada que él: la mi­rada vaga so­bre poe­mas de su mano col­ga­dos en­cima de su mesa de tra­bajo, so­bre ca­li­gra­fías, pin­turas. Es en este es­ce­na­rio donde los aman­tes in­ter­cam­bian sus vo­tos, se­llando una unión que aún man­tie­nen en se­cre­to, sepa­ra­dos como es­tán por el na­ci­miento y la for­tu­na.

La prueba de la constancia

En­tre tan­to, el pa­dre de Mon­g-ryong es lla­mado a Han­yang (Se­úl); el joven debe se­guirlo para ter­mi­nar sus es­tudios y pre­sen­tarse a los exá­me­nes man­da­ri­na­les. Deja tras de sí a una es­posa ena­mo­rada y fiel que, nueva Pe­nélope es­pe­rando el re­greso de su Uli­ses, jura hon­rar un «jura­mento mil ve­ces más pre­cioso que el oro, mil ve­ces más be­llo que el jade».

El drama se anuda con la lle­gada de un suce­sor al puesto de gober­na­dor, Byun Hak-do, hom­bre lujurioso y brutal. Ha­biendo oído ha­blar de la be­lleza de Chunhyang, exige que se ponga a su ser­vi­cio. El pase de lista de las kisaengs es de una truculen­cia ra­be­lai­sia­na, donde des­fi­lan nom­bres evo­ca­do­res, ta­les como Señorita «Niebla mis­te­rio­sa», «Flor de al­ba­ri­co­que» o «Hada del río». Solo Chunhyang falta a la lla­ma­da. Arras­trada ante el ti­ra­no, osa plan­tarle ca­ra, ar­guyendo que una mujer vir­tuosa no puede ser­vir a dos ma­ri­dos, aun­que sea de baja ext­rac­ción:

«¿Tie­nen la vir­tud y la fideli­dad algo que ver con el rango so­cial?»

Le Chant de la fidèle Chunhyang (El canto de la fiel Chunhyang), trad. del co­reano por Choi Mikyung y Jean-Noël Jut­tet, Ca­deilhan: Zul­ma, 1999; reed. Pa­rís; Veule­s-le­s-Roses: Zul­ma, col. «Z/a», 2025.

Por esta in­so­len­cia, sufre el sup­li­cio. Cada golpe de lá­tigo que cae so­bre ella se con­vierte en oca­sión de un canto de re­sis­ten­cia, una le­ta­nía do­lorosa en la que rea­firma su leal­tad. «Aun­que me ma­ten diez mil ve­ces», cla­ma, «el amor que ha­bita en mi co­ra­zón, el amor que une las seis mil ar­ti­cula­cio­nes de mi cuer­po, ese amor no cam­bia­rá.»

Nada diré del des­en­la­ce, salvo que es feliz.

La revancha de los corazones contra los rigores de lo arbitrario

El canto de la fiel Chunhyang abarca toda la es­cala so­cial del An­ti­guo Régi­men, desde lo más alto para Mon­g-ryong hasta lo más bajo para Chunhyang. Su éxito se debe a que «osaba ha­blar en voz alta de amor en este país donde los jóve­nes co­ra­zo­nes se ahoga­ban bajo la autori­dad» y donde el ma­trimo­nio, asunto de con­ve­nien­cia, se tra­taba fría­mente sin que tuvie­ran voz ni vo­to. Esta rei­vin­di­ca­ción ín­tima se dup­lica con una de­nun­cia po­lítica de los abu­sos y la co­rrup­ción que preva­le­cían en­tre los di­rigen­tes.

Cierto es, lo con­fie­so, que el relato ado­lece a ve­ces de los diver­sos aña­di­dos que ha sus­cita­do; el Bu­lle­tin critique du li­vre en français (Bo­le­tín crítico del libro en fran­cés) señala «al­gu­nas in­co­he­ren­cias, jus­ti­fi­ca­cio­nes tor­pes, […] in­ge­nui­dad y ñoñe­rías». Sin em­bar­go, se­mejante a una con­cha que res­ti­tuye el rumor del océa­no, con­ser­va, bajo todo eso, «un mur­mu­llo y como un vasto zum­bido sor­do: la gran voz in­fi­nita y múl­ti­ple» de los poe­tas del pueblo que can­tan alre­de­dor5Para citar a Hippo­lyte Taine y su magis­tral Phi­lo­so­phie de l’art (Fi­lo­so­fía del arte).. Su alma vibran­te, sus sen­ti­mien­tos bue­nos y puros han he­cho pa­sar esta obra a través de los siglos; la vivifi­can aún hoy, du­rante el gran fes­ti­val de Na­mwon, donde riva­li­zan los mejores myeongchang (ma­es­tros can­tores). Lee Mee-Jeong re­fiere que al­gu­nos de ellos se ejer­citan con tanto ar­dor «para dar a su voz la per­fec­ción de la expre­sivi­dad que lle­gan a es­cupir san­gre». Su sa­crifi­cio, todo me­nos va­no, es salu­dado por el público que se levanta para ap­laudir, con lágrimas en los ojos. Y «es­tas lágrimas de es­pec­ta­do­res con­tem­po­rá­neos son tan con­mo­ve­do­ras como las tribula­cio­nes y reen­cuen­tros de los aman­tes de la fic­ción».

Mappemonde mettant en évidence la Corée du Sud et la Corée du Nord.

人民的多重之声:《忠烈春香歌》

译自法文

须从字面理解此标题:《春香歌》Chunhyangga1异名:
Le Dit de Chunhyang(《春香说唱》)。
Ch’un-hyang ka
Choon Hyang Ga
Čchunhjangga
首先是一首歌。欲领会其精髓,请闭上双眼,想象一个空旷的舞台,唯有一位持扇的歌者与一位鼓手。此二人组合足以诠释盘索里——一种地道的韩国艺术,塞尔日·卡甘斯基称其“融戏剧、歌剧、行为艺术、福音音乐与双人秀于一体”。鼓声响起,沙哑的嗓音随之升腾,扇子开合有度,清脆的声响打着节拍。观众情绪高涨,齐声应和,宛如“浸信会唱诗班”,在近乎迷醉的境界中达成深切的共鸣。

这首抒情长歌诞生于舞台,后演变为叙事,借口耳相传而流布四方。历经数个世纪,无数匿名作者对其进行增益,将其他关于御史与禁忌之恋的故事融入其中。这活的素材层层积淀,最终凝结为固定的文本,形成权威的文学版本,其中最著名者为《春香传》Chunhyangjeon2异名:
Histoire de Tchoun Hyang(《春香传》)。
Histoire de Tchyoun hyang
Histoire de Tchun-hyang
Tchoun-Hyang-Djun
Tchyoun hyang tjyen
Tchun-Hyang Chòn
Tchun-hyang djŏn
Ch’unhyangdyŏn
Ch’unhyangjŏn
Choon Hyang Jun
Choon-hyang-chon
Choon Hyang Jon
Chun-hyang-jon
Ch’un-hyang Chŏn
Chun-hyang-chun
Chun-chyang-chun
Czhun-hiang dzon
Čchunhjangdžŏn
,即京板本,以及《烈女春香守节歌》Yeolnyeo Chunhyang Sujeolga3异名:
L’Histoire de la constance de Chunhyang, femme fidèle(《贞女春香守节记》)。
Yol-nyo Ch’un-hyang Su-jeol Ga
Yeolnye Chunhyang Sujeolga
Yeollyeo-Chunhyang-Sujeolga
,即完板本。

春日恋曲

故事讲述春香(意为“春之芬芳”)与梦龙(意为“龙之梦”)4在某些文献中,男主人公并非以其名梦龙称之,而以“李道令”称之。此称谓将其姓氏“李”与敬称“道令”(用于称呼未婚贵族子弟)合并。实际上,这只是“李家少爷、小李公子”之意。
异名:
Ye Toh Ryung。
I-Toreng。
Ri To ryeng。
Lee Doryong。
之间的爱情。春香乃一退役妓生之女,梦龙则是贵族府尹之子。在全罗道南原,当繁花初绽之际,年轻的书生离开父亲的书房,漫步于郊野。在那里,他望见春香正在荡秋千。这初次邂逅以最精致的笔触描绘而成:

她纤纤玉手握住绳索,踏上木板,凌空飞去。[……] 树叶随她往返摇曳。红裙在周围的翠绿中点染出一抹喜悦。从正面看,她如燕子俯冲,欲衔住飘落的桃花瓣;从背面看,她似彩蝶翩翩,寻觅着伴侣远去。

Le Chant de la fidèle Chunhyang(《忠烈春香歌》),崔美庆、让-诺埃尔·朱特韩译法,卡代扬:Zulma出版社,1999年;再版 巴黎;沃勒莱罗斯:Zulma出版社,“Z/a”丛书,2025年。

爱情如雷击电闪,促使年轻贵族冲破礼教。他夜访春香家中。跨入闺房门槛,这位平民女子展现出不逊于他的教养与风雅:目光流连于她亲笔题写的诗作,悬挂在书案之上,还有书法、绘画。正是在此情境中,两人互诉衷肠,缔结了秘密的盟约——因出身与门第的悬殊,他们不得不将这段姻缘深藏。

忠贞的考验

此时,梦龙之父被召回汉阳(首尔);青年须随父前往,以完成学业并参加科举。他身后留下一位深情而忠贞的妻子,她如同等待尤利西斯归来的珀涅罗珀,誓守“比黄金珍贵千倍、比美玉瑰丽千倍的誓言”。

悲剧随着新任府尹卞学道的到来而拉开帷幕。此人淫邪残暴。闻知春香美貌,他命她侍奉左右。点名妓生的场面颇具拉伯雷式的诙谐,依次唱名者皆有动听的名字,如“神秘烟霞”小姐、“杏花”小姐、“河仙”小姐。唯独春香缺席。她被拖至暴君面前,竟敢当面抗命,声称贞女不事二夫,纵使出身卑微亦然:

美德与忠贞,岂与门第相关?

Le Chant de la fidèle Chunhyang(《忠烈春香歌》),崔美庆、让-诺埃尔·朱特韩译法,卡代扬:Zulma出版社,1999年;再版 巴黎;沃勒莱罗斯:Zulma出版社,“Z/a”丛书,2025年。

因这“大逆不道”,她遭受酷刑。每一鞭落下,都化作一曲抗争之歌,一段痛苦的吟唱,重申着她的忠贞。“纵使万死”,她高呼,“心中之爱、贯穿六千骨节之爱,此爱永不改变。

结局我不再赘述,只透露一点:是圆满的。

心灵对专横的胜利

《忠烈春香歌》涵盖了旧制度下整个社会阶层:从最高的梦龙到最低的春香。其成功在于它“敢于在这个年轻心灵被权威压抑的国度里大声谈论爱情”,而婚姻在那里不过是理性的交易,冷漠地操办,年轻人毫无发言权。这私人的诉求同时也是对统治者腐败与滥权的政治控诉。

诚然,我承认,叙事有时因历代增添而略显累赘;《法语图书评论》指出其中“存在若干不连贯之处、笨拙的辩护、[……]天真与矫情”。然而,正如贝壳回响着大海的喃喃,它在这一切之下保留着“一种低语,一种深沉而广阔的嗡鸣:那无尽而多重的宏大之声”——周围人民诗人的歌唱5引自伊波利特·泰纳及其杰作Philosophie de l’art(《艺术哲学》)。。他们颤动的灵魂、善良纯洁的情感,使这部作品穿越了世纪;在南原盛大的庆典上,最杰出的名唱(大师级歌手)竞相献艺,至今仍赋予它生命。李美贞记载,其中一些歌者刻苦练习,“为使嗓音臻于表现力的完美,甚至唱到吐血”。他们的牺牲绝非徒然,观众起立鼓掌,热泪盈眶。而“这些当代观众的泪水,与小说中恋人们的悲欢离合一样动人”。

Mappemonde mettant en évidence la Corée du Sud et la Corée du Nord.

The Manifold Voice of the People: The Song of the Faith­ful Chun­hyang

Trans­lated from French

The ti­tle must be taken lit­er­al­ly: The Song of Chun­hyang (Chunhyangga)1Re­jected forms:
Le Dit de Chun­hyang (The Tale of Chun­hyang).
Ch’un-hyang ka.
Choon Hyang Ga.
Čchunhjangga.
is, first and fore­most, a song. To grasp its essence, close your eyes and imag­ine a bare stage, oc­cu­pied by a singer with a fan and a drum­mer. This duo alone suf­fices to em­body pansori, that au­then­ti­cally Ko­rean art form which Serge Ka­gan­ski sit­u­ates “at the cross­roads of the­ater, op­era, per­for­mance, gospel, and the two-man-show.” The drum re­sounds and the raspy voice takes flight, punc­tu­ated by the fan that opens and snaps shut with a crisp click that sets the rhythm. Car­ried away, the au­di­ence re­sponds in unison, like “a Bap­tist choir,” in an in­tense com­mu­nion verg­ing on trance.

Born thus upon the stage, this lyri­cal song be­came nar­ra­tive and trav­eled, borne by oral tra­di­tion. Over the cen­turies, a myr­iad of anony­mous au­thors en­riched it, in­cor­po­rat­ing other tales of royal in­spec­tors and for­bid­den loves. From this liv­ing mat­ter even­tu­ally set­tled, layer upon lay­er, fixed texts, au­thor­i­ta­tive lit­er­ary edi­tions, the most fa­mous of which are The Tale of Chun­hyang (Chunhyangjeon)2Re­jected forms:
His­toire de Tchoun Hyang (Tale of Tchoun Hyang).
His­toire de Tchy­oun hyang (Tale of Tchy­oun hyang).
His­toire de Tchun-hyang (Tale of Tchun-hyang).
Tchoun-Hyang-Djun.
Tchy­oun hyang tjyen.
Tchun-Hyang Chòn.
Tchun-hyang djŏn.
Ch’unhyangdyŏn.
Ch’unhyangjŏn.
Choon Hyang Jun.
Choon-hyang-chon.
Choon Hyang Jon.
Chun-hyang-jon.
Ch’un-hyang Chŏn.
Chun-hyang-chun.
Chun-chyang-chun.
Czhun-hi­ang dzon.
Čchunhjangdžŏn.
, or gyeongpan edi­tion, and The Song of the Faith­ful Chun­hyang (Yeol­nyeo Chun­hyang Su­je­olga)3Re­jected forms:
L’His­toire de la con­stance de Chun­hyang, femme fidèle (The Story of the Con­stancy of Chun­hyang, Faith­ful Woman).
Yol-nyo Ch’un-hyang Su-jeol Ga.
Yeol­nye Chun­hyang Su­je­olga.
Yeollyeo-Chunhyang-Sujeolga.
, or wanpan edi­tion.

The Springtime Idyll

The plot tells of the love be­tween Chun­hyang (“Fra­grant Spring”), daugh­ter of a for­mer cour­te­san, and Mong-ry­ong (“­Dragon Dream”)4In some sources, rather than by his given name Mong-ry­ong, the hero is des­ig­nated by the ap­pel­la­tion Yi Do­ryeong. This form com­bines his fam­ily name Yi and the re­spect­ful ti­tle doryeong given to the un­mar­ried son of a no­ble­man. In re­al­i­ty, it sim­ply means “y­oung Mas­ter Yi, young Yi.”
Re­jected forms:
Ye Toh Ryung.
I-Toreng.
Ri To ryeng.
Lee Do­ry­ong.
, son of a no­ble gov­er­nor. In Nam­won, in Je­olla Province, just as the flow­ers be­gin to bloom, the young scholar aban­dons his fa­ther’s li­brary to stroll in the open air. There, he catches sight of Chun­hyang swing­ing on a swing. This first en­counter is painted with the del­i­cacy of the finest prints:

She grasped the rope with her del­i­cate hands, stepped onto the board, and took flight. […] The leaves of the trees ac­com­pa­nied her back and forth. The red of her skirt made a joy­ful splash against the sur­round­ing green­ery. […] Seen from the front, she was the swal­low div­ing to catch mid-flight a peach blos­som petal drift­ing to­ward the ground. From be­hind, she seemed a mul­ti­col­ored but­ter­fly fly­ing off in search of its mate.

Le Chant de la fidèle Chun­hyang (The Song of the Faith­ful Chun­hyang), trans. from Ko­rean by Choi Mikyung and Jean-Noël Jut­tet, Cadeil­han: Zul­ma, 1999; repr. Paris; Veules-les-Ros­es: Zul­ma, “Z/a” se­ries, 2025.

Love, sud­den and im­me­di­ate, drives the young no­ble­man to defy con­ven­tion. He goes to her home by night. Once across the thresh­old of her cham­ber, this daugh­ter of the peo­ple proves her­self no less ed­u­cated and re­fined than he: the eye wan­ders over po­ems in her hand hung above her writ­ing table, over cal­ligra­phies, paint­ings. It is in this set­ting that the lovers ex­change their vows, seal­ing a union they still keep se­cret, sep­a­rated as they are by birth and for­tune.

The Trial of Constancy

In the mean­time, Mong-ry­ong’s fa­ther is re­called to Hanyang (Seoul); the young man must fol­low him to com­plete his stud­ies and sit for the man­darin ex­am­i­na­tions. He leaves be­hind a de­voted and faith­ful wife who, a new Pene­lope await­ing her Odysseus’s re­turn, swears to honor a “vow a thou­sand times more pre­cious than gold, a thou­sand times more beau­ti­ful than jade.”

The drama un­folds with the ar­rival of a suc­ces­sor to the gov­er­nor­ship, Byun Hak-do, a lust­ful and bru­tal man. Hav­ing heard of Chun­hyang’s beau­ty, he de­mands that she en­ter his ser­vice. The roll call of the kisaengs pos­sesses a Ra­belaisian earth­i­ness, where evoca­tive names pa­rade by, such as Miss “Mys­te­ri­ous Mis­t,” “Apri­cot Blos­som,” or “River Fairy.” Only Chun­hyang is ab­sent. Dragged be­fore the tyrant, she dares to stand up to him, ar­gu­ing that a vir­tu­ous woman can­not serve two hus­bands, even if she be of low ex­trac­tion:

Do virtue and fi­delity have any­thing to do with so­cial rank?

Le Chant de la fidèle Chun­hyang (The Song of the Faith­ful Chun­hyang), trans. from Ko­rean by Choi Mikyung and Jean-Noël Jut­tet, Cadeil­han: Zul­ma, 1999; repr. Paris; Veules-les-Ros­es: Zul­ma, “Z/a” se­ries, 2025.

For this in­so­lence, she suf­fers tor­ture. Each lash of the whip that falls upon her be­comes the oc­ca­sion for a song of re­sis­tance, a painful litany in which she reaf­firms her loy­al­ty. “Even if I am killed ten thou­sand times,” she pro­claims, “the love that dwells in my heart, the love that binds the six thou­sand joints of my body, that love will not change.

I shall say noth­ing of the de­noue­ment, ex­cept that it is a happy one.

The Triumph of Hearts over the Rigors of Arbitrary Power

The Song of the Faith­ful Chun­hyang em­braces the en­tire so­cial scale of the An­cien Régime, from the high­est for Mong-ry­ong to the low­est for Chun­hyang. Its suc­cess lies in the fact that “it dared to speak aloud of love in this land where young hearts suf­fo­cated un­der au­thor­ity” and where mar­riage, a mat­ter of rea­son, was han­dled coldly with­out their hav­ing any say. This in­ti­mate claim is cou­pled with a po­lit­i­cal de­nun­ci­a­tion of the abuses and cor­rup­tion that pre­vailed among the rulers.

I con­fess that the nar­ra­tive some­times suf­fers from the var­i­ous ad­di­tions it has in­spired; the Bul­letin cri­tique du livre en français (Crit­i­cal Bul­letin of French Books) notes “some in­con­sis­ten­cies, clumsy jus­ti­fi­ca­tions, […] naivety and sen­ti­men­tal­ity.” Yet, like a seashell that cap­tures the mur­mur of the ocean, it pre­serves, be­neath all this, “a whis­per and some­thing like a vast, muf­fled hum: the great in­fi­nite and man­i­fold voice” of the po­ets of the peo­ple singing all around5To quote Hip­polyte Taine and his mag­is­te­rial Philoso­phie de l’art (Phi­los­o­phy of Art).. Their vi­brant souls, their good and pure feel­ings have car­ried this work through the cen­turies; they en­liven it still to­day, dur­ing the great Nam­won fes­ti­val, where the finest myeongchang (mas­ter singers) com­pete. Lee Mee-Jeong re­ports that some of them prac­tice with such ar­dor “in or­der to give their voice the per­fec­tion of ex­pres­sive­ness that they even spit blood.” Far from vain, their sac­ri­fice is greeted by the au­di­ence, who rise to ap­plaud, tears in their eyes. And “these tears of con­tem­po­rary spec­ta­tors are as mov­ing as the tribu­la­tions and re­unions of the fic­tional lovers.”

Mappemonde mettant en évidence la Corée du Sud et la Corée du Nord.

La Voix multiple du peuple : Le Chant de la fi­dèle Chun­hyang

Il faut prendre le titre au mot : Le Chant de Chun­hyang (Chunhyangga)1Formes reje­tées :
Le Dit de Chun­hyang.
Ch’un-hyang ka.
Choon Hyang Ga.
Čchunhjangga.
est, d’abord, un chant. Pour en sai­sir l’es­sen­ce, fer­mez les yeux et ima­gi­nez une scène nue, in­ves­tie par un chan­teur à l’éven­tail et un tam­bou­ri­naire. Ce duo suf­fit à in­car­ner le pansori, cet art au­then­tique­ment co­réen que Serge Ka­ganski si­tue « à la croi­sée du théâ­tre, de l’opé­ra, de la per­for­man­ce, du gos­pel et du two-man-show ». Le tam­bour ré­sonne et la voix rauque s’élan­ce, scan­dée par l’éven­tail qui s’ouvre et se re­plie avec un claque­ment sec qui donne la me­sure. Em­por­té, le pu­blic ré­agit à l’unis­son, tel « un chœur bap­tiste », dans une com­mu­nion in­tense qui frise la transe.

Né donc sur les plan­ches, ce chant ly­rique s’est fait ré­cit et a voya­gé, porté par la tra­di­tion orale. Au fil des siè­cles, une my­riade d’au­teurs ano­nymes l’a en­ri­chi, y agré­geant d’autres contes d’ins­pec­teurs royaux et d’amours in­ter­dites. De cette ma­tière vi­vante ont fini par se sé­di­men­ter, strate après stra­te, des textes fi­gés, des édi­tions lit­té­raires de ré­fé­ren­ce, dont les plus cé­lèbres sont L’­His­toire de Chun­hyang (Chunhyangjeon)2Formes reje­tées :
His­toire de Tchoun Hyang.
His­toire de Tchyoun hyang.
His­toire de Tchun-hyang.
Tchoun-Hyang-Djun.
Tchyoun hyang tjyen.
Tchun-Hyang Chòn.
Tchun-hyang djŏn.
Ch’unhyangdyŏn.
Ch’unhyangjŏn.
Choon Hyang Jun.
Choon-hyang-chon.
Choon Hyang Jon.
Chun-hyang-jon.
Ch’un-hyang Chŏn.
Chun-hyang-chun.
Chun-chyang-chun.
Cz­hun-hiang dzon.
Čchunhjangdžŏn.
, ou édi­tion gyeongpan, et Le Chant de la fi­dèle Chun­hyang (Yeol­nyeo Chun­hyang Sujeolga)3Formes reje­tées :
L’­His­toire de la constance de Chun­hyang, femme fi­dèle.
Yol-nyo Ch’un-hyang Su-jeol Ga.
Yeol­nye Chun­hyang Sujeolga.
Yeollyeo-Chunhyang-Sujeolga.
, ou édi­tion wanpan.

L’Idylle printanière

L’in­trigue conte l’amour entre Chun­hyang (« Prin­temps par­fumé »), fille d’une an­cienne cour­ti­sa­ne, et Mong-ryong (« Rêve de dra­gon »)4Dans cer­taines sour­ces, plu­tôt que par son pré­nom Mong-ryong, le hé­ros est dé­si­gné sous l’ap­pel­la­tion Yi Do­ryeong. Cette forme amal­game son pa­tro­nyme Yi et le titre res­pec­tueux doryeong donné au fils non ma­rié d’un noble. En réa­li­té, elle si­gni­fie sim­ple­ment « le jeune Mon­sieur Yi, le jeune Yi ».
Formes reje­tées :
Ye Toh Ryung.
I-Toreng.
Ri To ryeng.
Lee Do­ryong.
, fils d’un noble gou­ver­neur. À Nam­won, dans la pro­vince de Jeol­la, au mo­ment où les fleurs com­mencent à s’épa­nouir, le jeune let­tré dé­laisse la bi­blio­thèque pa­ter­nelle pour flâ­ner au grand air. Là, il aperçoit Chun­hyang en train de faire de la ba­lançoire. Cette pre­mière en­tre­vue est peinte avec la dé­li­ca­tesse des es­tampes les plus fines :

« Elle sai­sit la corde de ses dé­li­cates mains, monta sur la planche et s’en­vo­la. […] Les feuilles des arbres ac­com­pa­gnaient son va-et-vient. Le rouge de sa jupe fai­sait une tache heu­reuse sur la ver­dure alen­tour. […] Vue de fa­ce, elle était l’­hi­ron­delle qui plonge pour at­tra­per au vol un pé­tale de fleur de pê­cher qui glisse vers le sol. De dos, elle sem­blait un pa­pillon mul­ti­co­lore qui s’éloigne à la re­cherche de sa com­pagne. »

Le Chant de la fi­dèle Chun­hyang, trad. du co­réen par Choi Mi­kyung et Jean-Noël Jut­tet, Ca­deil­han : Zul­ma, 1999 ; ré­éd. Pa­ris ; Veules-les-Roses : Zul­ma, coll. « Z/a », 2025.

L’amour, fou­droyant et im­mé­diat, pousse le jeune noble à bra­ver les conve­nances. Il se rend chez elle de nuit. Le seuil de la chambre fran­chi, cette fille du peuple se ré­vèle non moins éduquée et raf­fi­née que lui : le re­gard erre sur des poèmes de sa main ac­cro­chés au-des­sus de sa table de tra­vail, sur des cal­li­gra­phies, des pein­tures. C’est dans ce dé­cor que les amants échangent leurs vœux, scel­lant une union qu’ils gardent en­core se­crè­te, sé­pa­rés qu’ils sont par la nais­sance et la for­tune.

L’Épreuve de la constance

Sur ces en­tre­fai­tes, le père de Mong-ryong est rap­pelé à Ha­nyang (Séoul) ; le jeune homme doit le suivre pour ter­mi­ner ses études et pas­ser les concours man­da­ri­naux. Il laisse der­rière lui une épouse éprise et fi­dèle qui, nou­velle Pé­né­lope at­ten­dant le re­tour de son Ulys­se, jure d’ho­no­rer un « ser­ment mille fois plus pré­cieux que l’or, mille fois plus beau que le jade ».

Le drame se noue avec l’ar­ri­vée d’un suc­ces­seur au poste de gou­ver­neur, Byun Hak-do, homme luxu­rieux et bru­tal. Ayant en­tendu par­ler de la beauté de Chun­hyang, il exige qu’elle se mette à son ser­vice. La prise des pré­sences des kisaengs est d’une tru­cu­lence ra­be­lai­sien­ne, où dé­filent des noms évo­ca­teurs, tels que De­moi­selle « Brume mys­té­rieuse », « Fleur d’abri­cot » ou « Fée de la ri­vière ». Seule Chun­hyang manque à l’ap­pel. Traî­née de­vant le ty­ran, elle ose lui te­nir tê­te, ar­guant qu’une femme ver­tueuse ne peut ser­vir deux ma­ris, fût-elle de basse ex­trac­tion :

« La ver­tu, la fi­dé­lité ont-elles quelque chose à voir avec le rang so­cial ? »

Le Chant de la fi­dèle Chun­hyang, trad. du co­réen par Choi Mi­kyung et Jean-Noël Jut­tet, Ca­deil­han : Zul­ma, 1999 ; ré­éd. Pa­ris ; Veules-les-Roses : Zul­ma, coll. « Z/a », 2025.

Pour cette in­so­len­ce, elle su­bit le sup­plice. Chaque coup de fouet qui s’abat sur elle de­vient l’oc­ca­sion d’un chant de ré­sis­tan­ce, une li­ta­nie dou­lou­reuse où elle ré­af­firme sa loyau­té. « Même si on me tue dix mille fois », clame-t-el­le, « l’amour qui ha­bite dans mon cœur, l’amour qui lie les six mille ar­ti­cu­la­tions de mon corps, cet amour ne chan­gera pas. »

Je ne di­rai rien du dé­noue­ment, si­non qu’il est heu­reux.

La Revanche des cœurs contre les rigueurs de l’arbitraire

Le Chant de la fi­dèle Chun­hyang em­brasse toute l’échelle so­ciale de l’An­cien Ré­gi­me, du plus haut pour Mong-ryong au plus bas pour Chun­hyang. Son suc­cès tient à ce qu’« il osait par­ler tout haut d’amour en ce pays où les jeunes cœurs étouf­faient sous l’au­to­rité » et où le ma­ria­ge, af­faire de rai­son, se trai­tait froi­de­ment sans qu’ils aient voix au cha­pitre. Cette re­ven­di­ca­tion in­time se double d’une dé­non­cia­tion po­li­tique des abus et de la cor­rup­tion qui pré­va­laient parmi les di­ri­geants.

Cer­tes, je l’avoue, le ré­cit souffre par­fois des di­vers ajouts qu’il a sus­ci­tés ; le Bul­le­tin cri­tique du livre en français y re­lève « quelques in­co­hé­ren­ces, des jus­ti­fi­ca­tions mal­adroi­tes, […] de la naï­veté et des miè­vre­ries ». Pour­tant, sem­blable à un coquillage qui res­ti­tue la ru­meur de l’océan, il conser­ve, sous tout ce­la, « un mur­mure et comme un vaste bour­don­ne­ment sourd : la grande voix in­fi­nie et mul­tiple » des poètes du peuple qui chantent tout au­tour5Pour ci­ter Hip­po­lyte Taine et sa ma­gis­trale Phi­lo­so­phie de l’art.. Leur âme vi­bran­te, leurs sen­ti­ments bons et purs ont fait pas­ser cette œuvre à tra­vers les siècles ; ils la vi­vi­fient en­core aujour­d’hui, lors du grand fes­ti­val de Nam­won, où ri­va­lisent les meilleurs myeongchang (maîtres chan­teurs). Lee Mee-Jeong rap­porte que cer­tains d’entre eux s’exercent avec tant d’ar­deur « afin de don­ner à leur voix la per­fec­tion de l’ex­pres­si­vité qu’ils [vont] jusqu’à cra­cher du sang ». Tout sauf vain, leur sa­cri­fice est sa­lué par le pu­blic qui se lève pour ap­plau­dir, les larmes aux yeux. Et « ces larmes de spec­ta­teurs contem­po­rains sont aussi émou­vantes que les ava­nies et re­trou­vailles des amants de la fic­tion ».