Mappemonde mettant en évidence le Sénégal, la France, le Cameroun et la Guinée.

Coups de pilon Davida Diopa, neboli Slovo učiněné tělem a hněvem

Pře­loženo z fran­couz­štiny

Dílo Davida Di­opa (1927-1960)1Od­mítnuté for­my:
David Man­dessi Di­op.
David Léon Man­dessi Di­op.
David Diop Men­des­si.
David Mam­bessi Di­op.
Ne­zamě­ňovat s:
David Diop (1966-…), spi­sova­tel a univerzitní pe­da­gog, lau­reát ceny Gon­court ly­cej­ských stu­dentů v roce 2018 za svůj ro­mán Frère d’âme (Bratr du­še)., stejně krátké jako oslnivé, zů­stává jedním z nejpů­so­bivějších svě­dec­tví po­ezie mi­li­tantní négri­tu­de. Jeho je­diná sbírka, Coups de pi­lon (Údery tlou­kem) (1956), rezo­nuje s ne­po­ru­šenou si­lou, bur­cuje svě­domí a oslavuje ne­o­chvějnou na­ději vzpří­mené Af­riky. Na­ro­zený v Bor­de­aux senegal­skému otci a ka­me­run­ské mat­ce, Diop pro­žíval Af­riku méně skrze zku­šenost delšího po­bytu než skrze sen a dě­dic­tví, což nic ne­u­bírá na síle slova, které dokázalo být ozvěnou utrpení a revolt ce­lého kon­ti­nen­tu.

Poezie vzpoury

Di­o­pova po­ezie je pře­devším kři­kem. Kři­kem od­mítnutí tváří v tvář ko­lo­ni­ální ne­sprave­dlnos­ti, kři­kem bo­lesti tváří v tvář po­nížení svého li­du. Přímým stylem, zba­veným všech po­vrch­ních oz­dob, básník as­sénuje své pravdy jako to­lik „úderů tlou­kem“ ur­čených, podle jeho vlast­ních slov, k to­mu, aby „pro­trhly ušní bu­bínky tě­ch, kdo je ne­chtějí sly­šet, a prás­kaly jako rány bi­čem na ego­ismy a konfor­mismy řádu“. Každá bá­seň je žalo­bou se­stavu­jící krvavou bi­lanci po­ručnické éry. Tak v básni „Su­pi“ praný­řuje pokry­tec­tví civi­lizační mi­se:

„V onom čase
Ranami tlamy civi­lizace
Ranami svě­cené vody na do­mes­ti­kovaná čela
Supi stavěli ve stínu svých spárů
Krvavý mo­nu­ment po­ručnické éry.“

Di­op, David, Coups de pi­lon (Údery tlou­kem), Pa­říž: Présence af­ri­ca­i­ne, 1973.

Ná­silí je všu­dypří­tom­né, nejen v te­ma­ti­ce, ale v sa­motném rytmu věty, stříz­livé a os­tré jako čepel. Slavná a la­ko­nická bá­seň „Čas mu­čednic­tví“ je jeho nejdo­jem­nějším znázorněním, sku­tečnou li­tanií vy­vlastnění a ko­lo­ni­álního zlo­či­nu: „Bě­loch za­bil mého otce / Ne­boť můj otec byl hrdý / Bě­loch zná­silnil mou matku / Ne­boť má matka byla krásná“. Tyto verše bez příkras, do­dáva­jící textu jeho údernou sí­lu, mohly ně­které kri­tiky zmást. Sana Ca­mara v nich na­příklad vidí „jedno­duchost stylu, která se blíží chu­do­bě, i když se básník snaží nás za­ujmout iro­nií udá­lostí“. Přesto je to bez­po­chyby právě v této úspornosti pro­středků, v tomto od­mítnutí umě­los­ti, že bruta­lita vý­po­vědi do­sahuje svého vr­cho­lu.

Afrika v srdci slova

Je-li vzpoura mo­to­rem jeho psaní, Af­rika je jeho du­ší. Je to ide­a­lizovaná ma­teř­ská ze­mě, za­hlédnutá prizma­tem nos­talgie a snu. Úvodní apo­strofa básně „Af­rika“ — „Af­riko, má Af­riko“ — je pro­hlá­šením pří­slušnosti a pří­bu­zen­ství. Tuto Af­riku, při­znává, že ji „nikdy ne­po­znal“, ale jeho po­hled je „plný tvé krve“. Je stří­davě mi­lu­jící a po­haněnou matkou, tanečnicí s tě­lem z „černého pepře“ a mi­lovanou ženou, Ra­mou Kam, je­jíž smy­slná krása je oslavou celé ra­sy.

Právě v této vysněné Af­rice básník čerpá sílu na­dě­je. Na zoufal­ství, které mu vnuká „zá­da, která se ohý­bají / A le­hají pod tí­hou pokory“, od­po­vídá pro­rocký hlas:

„Prudký synu, tento ro­bustní a mladý strom
Tento strom tam dole
Nád­herně osamělý upro­střed bí­lých a zvad­lých květů
To je Af­rika, tvá Af­rika, která znovu raší
Která raší trpě­livě, tvr­došíjně
A je­jíž plody mají po­stupně
Hořkou chuť svo­bo­dy.“

Di­op, David, Coups de pi­lon (Údery tlou­kem), Pa­říž: Présence af­ri­ca­i­ne, 1973.

Militantní humanismus

Re­du­kovat Di­o­povo dílo na „pro­ti­ra­sis­tický ra­sis­mus“2Sar­tre, Je­an-Paul, „Orphée noir“ (Černý Orfe­u­s), před­mluva k l’An­tho­logie de la nou­velle poésie nègre et malgache de langue française (An­to­logie nové černoš­ské a malgaš­ské po­ezie ve fran­couz­ském jazy­ce) L. S. Sengho­ra, Pa­říž: Pres­ses univer­si­taires de Fran­ce, 1948., abychom po­u­žili Sar­trovu for­mu­li, by zna­menalo ne­po­ro­zu­mět jeho univerzálnímu do­sahu. Je-li praný­řování útlaku černo­chů vý­cho­zím bo­dem, Di­opův boj ob­jímá všechny pro­kleté této ze­mě. Jeho po­ezie je vo­láním, které se zvedá „z Af­riky do Ame­rik“ a jeho so­li­da­rita se rozši­řuje na „pří­stavního dělníka ze Suezu a kuli z Hanoje“, na „Vietnamce leží­cího v rýžovišti“ a na „trestance z Konga, bra­tra lyn­čovaného z At­lanty“.

Toto bra­tr­ství v utrpení a boji je známkou hlu­bokého hu­manis­mu. Básník se ne­spoko­juje s pro­klínáním, volá ke ko­lek­tivní ak­ci, k jedno­my­slnému od­mítnutí ztě­lesněnému zá­vě­rečným příkazem básně „Vý­zva sí­le“: „Po­vstaň a křič: NE!“. Ne­boť v ko­nečném dů­sledku, za ná­si­lím slova, je zpěv Davida Di­opa „ve­den pouze lás­kou“, lás­kou ke svo­bodné Af­rice v lůně smí­řeného lid­stva.

Dílo Davida Di­opa, poko­sené v plném roz­květu tra­gickou smr­tí, která nás při­pravila o jeho bu­doucí ru­kopi­sy, si uchovává pal­čivou ak­tuálnost. Léopold Sédar Senghor, jeho bývalý uči­tel, doufal, že s věkem se básník bude „polidšťovat“. Mů­žeme tvr­dit, že tento hu­manis­mus byl již v srdci jeho vzpou­ry. Coups de pi­lon (Údery tlou­kem) zů­stává zá­sadním tex­tem, kla­sickým dí­lem af­rické po­ezie, vi­a­tique pro všechny mladé lidi tou­žící po sprave­dlnosti a svo­bo­dě.

„To je již mnoho pro dílo ko­neckonců dost ome­zené, pro první a — bo­hu­žel — po­slední dí­lo. Ale jsou tex­ty, které jdou k pod­statě věcí a pro­mlou­vají k celé by­tos­ti. Ly­rická, sen­ti­men­tální, vy­já­d­ření osobního poža­davku a hně­vu, tato po­ezie „vržená vážně do útoku na chi­méry“ […] patří k těm, které věčně, abychom plagi­ovali Césai­ra, bu­dou vy­zývat „po­sluhovače řá­du“ [tj. agenty repre­se], k těm, které […] vždy tvr­došíjně bu­dou při­po­mínat, že „dílo člověka teprve za­číná“, že štěstí je třeba stále do­bývat, krásnější a silnější.“

So­ci­été af­ri­ca­ine de cul­ture (ed.), David Di­op, 1927-1960 : té­mo­ignages, étu­des (David Di­op, 1927-1960: svě­dec­tví, stu­die), Pa­říž: Présence af­ri­ca­i­ne, 1983.

Pro další studium

Kolem Coups de pilon

Citace

„Můj bratře se zuby, které se lesknou pod pokry­teckým kompli­men­tem
Můj bratře se zla­tými brý­lemi
Na tvých očích zmod­ra­lých slovem Pána
Můj ubohý bratře ve smokingu s hed­vábnými klopami
Piš­tící a šep­ta­jící a nafu­ku­jící se v salónech blaho­sklonnosti
Je nám tě líto
Slunce tvé země je již jen stínem
Na tvém klidném čele civi­lizovaného“

Di­op, David, Coups de pi­lon (Údery tlou­kem), Pa­říž: Présence af­ri­ca­i­ne, 1973.

Stažení

Zvukové nahrávky

Bibliografie

  • Ca­ma­ra, Sana, La Poésie sénégalaise d’expres­sion françai­se, 1945-1982 (Senegal­ská po­ezie fran­couz­ského vý­razu, 1945-1982), Pa­říž: L’Har­mat­tan, 2011.
  • Chevrier, Jacques, Lit­téra­tu­res fran­copho­nes d’Af­rique noire (Fran­kofonní li­te­ra­tury černé Af­riky), Ai­x-en-Pro­ven­ce: Édi­sud, 2006.
  • Di­eng, Amady Aly (ed.), Les Étu­di­ants af­ri­ca­ins et la lit­téra­ture négro-af­ri­ca­ine d’expres­sion française (Af­ričtí stu­denti a černo­af­rická li­te­ra­tura fran­couz­ského vý­razu), Mankon, Ba­men­da: Langaa Re­search & Pu­b., 2009.
  • Jarre­ty, Mi­chel (ed.), Dicti­onnaire de poésie de Bau­de­laire à nos jours (Slovník po­ezie od Bau­de­laira po sou­časnost), Pa­říž: Pres­ses univer­si­taires de Fran­ce, 2001.
  • Kes­te­lo­ot, Li­lyan, His­toire de la lit­téra­ture négro-af­ri­ca­ine (Dě­jiny černo­af­rické li­te­ra­tu­ry), Pa­říž: Karthala, 2004.
  • Kom, Am­bro­ise (ed.), Dicti­onnaire des œuvres lit­téraires de langue française en Af­rique au sud du Sahara (Slovník li­te­rárních děl ve fran­couz­ském jazyce v Af­rice jižně od Saha­ry), sv. 1, Des ori­gi­nes à 1978 (Od po­čátků do roku 1978), Pa­říž: L’Har­mat­tan, 2001.
  • Ndiaye, Chris­ti­ane (ed.), In­tro­duction aux lit­téra­tu­res fran­copho­nes : Af­rique, Ca­raïbe, Maghreb (Úvod do fran­kofonních li­te­ra­tur: Af­rika, Ka­ri­bik, Maghre­b), Mon­tréal: Les Pres­ses de l’Univer­sité de Mon­tréal, 2004.
  • So­ci­été af­ri­ca­ine de cul­ture (ed.), David Di­op, 1927-1960 : té­mo­ignages, étu­des (David Di­op, 1927-1960: svě­dec­tví, stu­die), Pa­říž: Présence af­ri­ca­i­ne, 1983.
Avatar photo
Yoto Yotov
Articles : 120

Traductions