Mnohý hlas lidu: Píseň věrné Čchunhjang

Pře­loženo z fran­couz­štiny

Je třeba brát ná­zev do­slova: Pí­seň o Čchunhjang (Chunhyangga)¹Od­mítnuté for­my:
Le Dit de Chunhyang (Vy­právění o Čchunhjang).
Ch’un-hyang ka.
Choon Hyang Ga.
Ččunhjangga. je pře­devším zpěv. Abyste po­chopili její pod­sta­tu, za­vřete oči a před­stavte si holé jeviš­tě, na němž vy­stu­puje zpě­vák s vě­jí­řem a bu­beník. Toto duo stačí k ztě­lesnění pansori, au­ten­ticky ko­rej­ského umění, které Serge Ka­gan­ski si­tuuje „na kři­žovatku diva­dla, ope­ry, perfor­man­ce, go­spelu a two-man-show“. Bu­ben za­duní a chraplavý hlas se vze­pne, ryt­mizován vě­jí­řem, jenž se ro­ze­vírá a skládá se suchým klapnu­tím udáva­jí­cím takt. Stržené pu­b­likum re­a­guje jedno­my­slně jako „bap­tis­tický sbor“ v in­tenzivním spo­le­čen­ství hrani­čí­cím s tran­sem.

Tato ly­rická pí­seň, zro­zená tedy na prknech jeviš­tě, se stala vy­právěním a pu­tovala, ne­sena ústní tra­di­cí. V prů­běhu staletí ji obo­ha­tila ne­sčetná řada ano­nymních au­to­rů, kteří do ní při­dávali další pří­běhy o krá­lov­ských in­spek­to­rech a za­po­vě­zených lás­kách. Z této živé hmoty se na­ko­nec usa­di­ly, vrstva za vrst­vou, ustá­lené tex­ty, au­to­ri­ta­tivní li­te­rární edi­ce, z nichž nej­slavnější jsou Pří­běh o Čchunhjang (Chunhyangjeon)²Od­mítnuté for­my:
His­toire de Tchoun Hyang (Pří­běh o Čchun Hjang).
His­toire de Tchyoun hyang (Pří­běh o Čchjun Hjang).
His­toire de Tchun-hyang (Pří­běh o Čchun-Hjang).
Tchoun-Hyang-Djun.
Tchyoun hyang tjyen.
Tchun-Hyang Chòn.
Tchun-hyang djŏn.
Ch’unhyangdyŏn.
Ch’unhyangjŏn.
Choon Hyang Jun.
Choon-hyang-chon.
Choon Hyang Jon.
Chun-hyang-jon.
Ch’un-hyang Chŏn.
Chun-hyang-chun.
Chun-chyang-chun.
Czhun-hiang dzon.
Ččunhjangdžŏn., ne­boli edice gyeongpan, a Pí­seň věrné Čchunhjang (Ye­olnyeo Chunhyang Suje­olga)³Od­mítnuté for­my:
L’His­toire de la con­stance de Chunhyang, femme fi­dèle (Pří­běh o vy­trva­losti Čchunhjang, věrné ženy).
Yo­l-nyo Ch’un-hyang Su-jeol Ga.
Ye­olnye Chunhyang Suje­olga.
Yeollyeo-Chunhyang-Sujeolga., ne­boli edice wanpan.

Jarní idyla

Zá­pletka vy­práví o lásce mezi Čchunhjang („Vo­nící ja­ro“), dce­rou bývalé kur­tizá­ny, a Mongn­jongem („­Sen o dra­kovi“)⁴V ně­kte­rých pra­menech je hr­dina ozna­čován spíše než svým křest­ním jménem Mong-rjong oslo­vením I Torjong. Tato forma spo­juje jeho pří­jmení I a zdvo­ři­lostní ti­tul torjong, udě­lovaný ne­se­zdanému synovi šlech­ti­ce. Ve sku­tečnosti jedno­duše zna­mená „mladý pan I, mladý I“.
Od­mítnuté for­my:
Ye Toh Ryung.
I-Toreng.
Ri To ryeng.
Lee Do­ryong., synem uro­zeného gu­verné­ra. V Namwo­nu, v pro­vin­cii Čolla, v do­bě, kdy květy za­čínají roz­kvé­tat, opouští mladý učenec ot­covu kni­hovnu, aby se pro­šel na čer­stvém vzdu­chu. Tam spatří Čchunhjang, jak se houpe na hou­pač­ce. Toto první se­tkání je vy­kres­leno s jem­ností nejkrásnějších dřevo­ry­tů:

„Uchopila pro­vaz svýma út­lýma ruka­ma, vstou­pila na prkénko a vznesla se. […] Listí stromů do­pro­vázelo její po­hyb tam a zpět. Červeň její sukně tvo­řila šťastnou skvrnu na okolní ze­leni. […] Ze­předu byla vlaš­tovkou, jež se střemhlav vr­há, aby za letu za­chy­tila okvětní lís­tek broskvového květu klouza­jící k ze­mi. Ze­zadu vy­pa­dala jako pes­t­ro­ba­revný mo­týl vzdalu­jící se při hle­dání své družky.“

Le Chant de la fi­dèle Chunhyang (Pí­seň věrné Čchunhjang), přel. z ko­rej­štiny Choi Mikyung a Je­an-Noël Ju­t­tet, Ca­de­i­lhan: Zul­ma, 1999; do­tisk Pa­říž; Ve­ule­s-le­s-Ro­ses: Zul­ma, ed. „Z/a“, 2025.

Lás­ka, bles­ková a okamži­tá, při­měje mla­dého šlech­tice vzdo­rovat kon­ven­cím. Vydá se k ní v no­ci. Jakmile pře­kročí práh její kom­na­ty, tato dívka z lidu se ukáže neméně vzdě­laná a kul­tivovaná než on: po­hled těká po básních z její ruky za­vě­šených nad pra­covním sto­lem, po ka­li­grafi­ích, po mal­bách. V tomto pro­středí si mi­lenci vy­měňují sli­by, zpe­čeťu­jíce svazek, který do­sud uchovávají v tajnos­ti, od­dě­leni pů­vo­dem a jměním.

Zkouška vytrvalosti

Mezi­tím je Mongn­jongův otec od­vo­lán do Han­jangu (Soulu); mladý muž ho musí ná­sle­dovat, aby dokon­čil stu­dia a slo­žil man­darín­ské zkouš­ky. Za­ne­chává za se­bou za­mi­lovanou a věrnou manželku, jež – nová Péne­lopé če­ka­jící na ná­vrat svého Odys­sea – pří­sahá, že za­chová „pří­sahu ti­síckrát cennější než zla­to, ti­síckrát krásnější než nef­rit“.

Drama se za­uzlí s pří­cho­dem ná­stupce na post gu­vernéra, Pjon Hak­ta, člověka zhý­ralého a kru­tého. Po­té, co se do­sle­chl o kráse Čchunhjang, poža­duje, aby vstou­pila do jeho slu­žeb. Pre­zence kisaengů je rabe­lai­sov­sky barvi­tá, plná suges­tivních jmen jako slečna „Tajemná ml­ha“, „Me­ruň­kový květ“ nebo „Říční ví­la“. Pouze Čchunhjang na vy­vo­lání ne­chy­bí. Před­ve­dena před tyrana, od­váží se mu vzdo­rovat s tím, že ctnostná žena ne­může slou­žit dvěma manže­lům, byť by byla níz­kého pů­vo­du:

„Má ctnost, věrnost něco spo­lečného se spo­le­čen­ským po­sta­vením?“

Le Chant de la fi­dèle Chunhyang (Pí­seň věrné Čchunhjang), přel. z ko­rej­štiny Choi Mikyung a Je­an-Noël Ju­t­tet, Ca­de­i­lhan: Zul­ma, 1999; do­tisk Pa­říž; Ve­ule­s-le­s-Ro­ses: Zul­ma, ed. „Z/a“, 2025.

Za tuto drzost je podro­bena mu­čení. Každý úder bi­če, jenž na ni do­pa­dá, se stává pří­leži­tostí k písni odpo­ru, bo­lestnou li­tanií, v níž znovu a znovu po­tvrzuje svou věrnost. „I kdyby mě za­bili de­se­ti­ti­síckrát,“ pro­hlašuje, „lás­ka, jež pře­bývá v mém srd­ci, lás­ka, jež spo­juje šest ti­síc kloubů mého tě­la, tato láska se ne­změní.“

O ro­zuz­lení ne­pro­zra­dím nic, kromě to­ho, že je šťastné.

Pomsta srdcí proti krutostem zvůle

Pí­seň věrné Čchunhjang ob­jímá ce­lou spo­le­čen­skou stupnici starého reži­mu, od nej­vyšší pro Mongon­jonga po nejnižší pro Čchunhjang. Její úspěch tkví v tom, že „se od­vá­žila na­hlas mlu­vit o lásce v ze­mi, kde mladá srdce du­sila pod au­to­ri­tou“ a kde sňa­tek, zá­leži­tost ro­zu­mu, se vy­jednával chladně, aniž by mladí lidé měli slovo. Tato in­timní eman­cipace se pojí s po­li­tickým od­sou­zením zlo­řádů a ko­rup­ce, jež převlá­daly mezi vládnou­cí­mi.

Při­znávám, že vy­právění místy trpí růz­nými ná­no­sy, které při­táh­lo; Bulle­tin cri­tique du livre en français (Kri­tický bulle­tin fran­couz­ské knihy) v něm na­chází „ně­které ne­srovna­los­ti, ne­ob­ratná osprave­dlnění, […] na­ivitu a sen­ti­men­ta­litu“. Přes­to, po­dobně jako mušle, jež vy­dává šum oce­ánu, uchovává pod tím vším „šepot a ja­kési hlu­boké, ti­ché hu­čení: velký ne­ko­nečný a mnohý hlas“ li­dových básníků, kteří všude ko­lem zpívají⁵Ci­tát z Hippo­lyta Ta­ina a jeho mi­s­trov­ské Phi­lo­sophie de l’art (Fi­lo­zofie umění).. Je­jich vroucí du­še, je­jich dobré a čisté city pro­vedly toto dílo stale­tí­mi; oživují je ještě dnes na velkém fes­tivalu v Namwo­nu, kde sou­peří nej­lepší myeongchangové (mistři zpě­vu). Lee Me­e-Je­ong uvá­dí, že ně­kteří z nich cvičí s ta­kovou hor­livos­tí, „aby do­dali svému hlasu doko­na­lost vý­razu, že dokonce plivají krev“. Je­jich oběť není marná, je oceněna pu­b­likem, jež vstává k po­tlesku se slzami v očích. A „tyto slzy sou­časných diváků jsou stejně do­jemné jako strasti a shle­dání mi­lenců z fikce“.

Pro další studium

K dílu Le Chant de la fidèle Chunhyang (Píseň věrné Čchunhjang)

Citáty

„국가에 대경사로 태평과를 보이실 제 서책을 품에 품고 장중에 들어가 좌우를 둘러보니 억조창생 허다 선비 일시에 숙배한다. 어악풍류 소리에 앵무새가 춤을 춘다. 대제학 택출하여 어제를 내리시니 도승지 모셔 내어 홍장 위에 걸어놓으니 글제에 하였으되, “춘당춘색고금동“이라 두렷이 걸었거늘“

열녀 춘향 수절가 na Wiki­source 한국어, [on­li­ne], konzul­továno 25. září 2022.

„Je­likož se měla ko­nat zvláštní sou­těž pro vstup do státní služby při pří­leži­tosti ně­jaké oslavy, roz­hodl se jí zú­častnit. Když s čín­skými kni­hami pod paží do­razil do are­álu aka­de­mie, vi­děl všude ko­lem ob­rov­ský dav prostých lidí a učen­ců. Všichni se hlu­boce poklo­ni­li, když se ob­jevil Jeho Ve­li­čen­stvo král. Papoušci po­le­tovali v rytmu jemné vzdušné hud­by. Jeho Ve­li­čen­stvo vy­zval děkana Aka­de­mie krásných umění, aby navrhl té­ma, a první tajemník je opsal na transpa­rent, který vy­stavil očím sou­tě­ží­cích. Bylo třeba sklá­dat na té­ma: „V Jarním pavi­lonu⁶Nebo spíše „Jarní rybník“ (Chundang, 春塘) a roz­lehlá esplaná­da, která ho pře­čnívala, kde se ko­naly zkoušky v hlavním měs­tě. je barva jara stejná dnes jako kdy­si.““

Le Chant de la fi­dèle Chunhyang (Pí­seň věrné Čchunhjang), přel. z ko­rej­štiny Choi Mikyung a Je­an-Noël Ju­t­tet, Ca­de­i­lhan: Zul­ma, 1999; do­tisk Pa­říž; Ve­ule­s-le­s-Ro­ses: Zul­ma, ed. „Z/a“, 2025.

„Jednoho dne se ko­nečně do­zvě­děl, že ko­rej­ský král stanovil zkoušky na po­zítří.“

Prin­temps parfumé: ro­man (Vo­nící ja­ro: ro­mán), přel. z ko­rej­štiny J.-H. Rosny ve spo­lu­práci s Hong Čchong-uem, Pa­říž: E. Den­tu, ed. „Pe­tite collection Guillau­me“, 1892; do­tisk pod ná­zvem Le Prin­temps parfumé; suivi du Bois sec refle­uri (Vo­nící ja­ro; ná­sle­dováno Uschlým dřevem, jež znovu roz­kvétá), pod ve­dením Ben­ja­mina Jo­i­naua (před­mluva An­thony de Taizé [An Son­jae]), Pa­říž: L’A­te­lier des Cahi­ers, ed. „Se­on­bi“, 2017.

„Při­šel den, kdy mu zbývala jen je­diná zkouš­ka.“

„L’A­mour de I-To­reng et de la jo­lie Tchun-Hyang: ro­man“ („Láska I-To­renga a krásné Čchun-Hjang: ro­mán“), ne­přímý pře­klad z fran­couz­štiny Ano­nymní, podle pře­kladu J.-H. Rosnyho, La Revue des revues, sv. 14, 1895, s. 60–68, 144–150, 233–238 a 327–332.

Ke stažení

Zvukové nahrávky

• Čás­tečná četba Le Chant de la fi­dèle Chunhyang (Pí­seň věrné Čchunhjang) v po­dání Yun Yennie, v pře­kladu Choi Mikyung a Je­an-Noëla Ju­t­te­ta. (KBS WORLD Ra­di­o).
• Yun Yennie o díle Le Chant de la fi­dèle Chunhyang (Pí­seň věrné Čchunhjang). (KBS WORLD Ra­di­o).

Tištěná díla

• Úryvek z Le Chant de la fi­dèle Chunhyang (Pí­seň věrné Čchunhjang) v pře­kladu Choi Mikyung a Je­an-Noëla Ju­t­teta (2025). (É­di­ti­ons Zul­ma).
• Pře­klad Le Chant de la fi­dèle Chunhyang (Pí­seň věrné Čchunhjang) od J.-H. Rosnyho ve spo­lu­práci s Hong Čchong-uem (1892). (Yoto Yo­tov).
• Pře­klad Le Chant de la fi­dèle Chunhyang (Pí­seň věrné Čchunhjang) od J.-H. Rosnyho ve spo­lu­práci s Hong Čchong-uem (1892), kopie. (Go­ogle Kni­hy).
• Pře­klad Le Chant de la fi­dèle Chunhyang (Pí­seň věrné Čchunhjang) od J.-H. Rosnyho ve spo­lu­práci s Hong Čchong-uem (1892), kopie 2. (Go­ogle Kni­hy).
• Pře­klad Le Chant de la fi­dèle Chunhyang (Pí­seň věrné Čchunhjang) od J.-H. Rosnyho ve spo­lu­práci s Hong Čchong-uem (e­lek­tro­nická edi­ce). (Wiki­sour­ce).
• Pře­klad Le Chant de la fi­dèle Chunhyang (Pí­seň věrné Čchunhjang) od J.-H. Rosnyho ve spo­lu­práci s Hong Čchong-uem (e­lek­tro­nická edice bis). (한국문학 디지털도서관).
• Ne­přímý pře­klad Le Chant de la fi­dèle Chunhyang (Pí­seň věrné Čchunhjang) od Ano­nymní­ho, podle pře­kladu J.-H. Rosnyho (1895). (Go­ogle Kni­hy).
• Ne­přímý pře­klad Le Chant de la fi­dèle Chunhyang (Pí­seň věrné Čchunhjang) od Ano­nymní­ho, podle pře­kladu J.-H. Rosnyho (1895), kopie. (Go­ogle Kni­hy).
• Ne­přímý pře­klad Le Chant de la fi­dèle Chunhyang (Pí­seň věrné Čchunhjang) od Ano­nymní­ho, podle pře­kladu J.-H. Rosnyho (1895), kopie 2. (Go­ogle Kni­hy).

Bibliografie

• Cam­bon, Pierre, M’Gha­ri, Younès a Mau­rus, Pa­trick, Dicti­onnaire his­to­rique et cul­tu­rel des Co­rée(s) (His­to­rický a kul­turní slovník Ko­re­je/Ko­rejí), Pa­říž: El­lip­ses, 2024.
• Casta-Ro­saz, Fa­bi­enne, „A­mours mythiques: Le Chant de la fi­dèle Chunhyang“ („Mý­tické lás­ky: Pí­seň věrné Čchunhjang“), La Vie, 17. června 1999. (É­di­ti­ons Zul­ma).
• „Le Chant de la fi­dèle Chunhyang“ („Pí­seň věrné Čchunhjang“), Bulle­tin cri­tique du livre en français (Kri­tický bulle­tin fran­couz­ské knihy), č. 611–612, srpen–září 1999, zá­znam č. 180634. (É­di­ti­ons Zul­ma).
• Cou­rant, Mau­ri­ce, Bib­li­ographie co­réenne: tableau lit­téraire de la Co­rée, con­tenant la no­menc­la­ture des ou­vrages pu­b­liés dans ce pays jusqu’en 1890 (Ko­rej­ská bib­li­o­grafie: li­te­rární pře­hled Ko­reje ob­sahu­jící sou­pis děl pu­b­li­kovaných v této zemi do roku 1890), sv. I, Pa­říž: E. Le­roux, ed. „Pub­li­cati­ons de l’É­cole des langues ori­en­tales vivan­tes. 3^e série“, 1894. (Bib­li­o­thèque nati­o­nale de France (BnF)).
• Ka­gan­ski, Serge, „Splen­de­urs et misères d’une cour­ti­sane: Le Chant de la fi­dèle Chunhyang“ („Lesky a bídy kur­tizá­ny: Pí­seň věrné Čchunhjang“), Les Inrockup­ti­bles, 21. lis­topadu 2000. (É­di­ti­ons Zul­ma).
• Lar­cher, Jérô­me, „Le Chant de la fi­dèle Chunhyang d’Im Kwon-taek: tragé­die mu­si­cale“ („Pí­seň věrné Čchunhjang od Im Kwon-tae­ka: hu­dební tragé­die“), Cahi­ers du ci­néma, č. 551, lis­topad 2000, s. 83–85.
• Lee, Me­e-Je­ong, Le Pan­so­ri: un art lyrique co­réen (Pan­so­ri: ko­rej­ské ly­rické umění), ve spo­lu­práci s Frédé­ri­cem Ve­illo­nem, Pa­říž: Mai­sonne­uve & La­ro­se, 2002.
• Li, Long Tsi, „Lit­téra­ture co­réenne“ („Ko­rej­ská li­te­ra­tu­ra“) v His­toire des lit­téra­tu­res. I, Lit­téra­tu­res an­ci­ennes, ori­en­tales et orales (Dě­jiny li­te­ra­tur. I, Sta­rověké, ori­en­tální a ústní li­te­ra­tury), vyd. pod ve­dením Ray­monda Quene­aua, Pa­říž: Gal­li­mard, ed. „En­cyclopé­die de la Pléi­a­de“, 1955, s. 1305–1317.
• Ro­se, Sean Ja­mes, „Une légende co­réenne: Le Chant de la fi­dèle Chunhyang“ („Ko­rej­ská legen­da: Pí­seň věrné Čchunhjang“), Lire, čer­ven 1999. (É­di­ti­ons Zul­ma).