Zlato sikhů: Nádhera a univerzálnost Granthu

Pře­loženo z fran­couz­štiny • češ­tina (t­chèque)

Jedním ze sva­tých vodních ploch In­die je „je­zero ne­smr­telnos­ti“ (Amrita Sa­ra) v Amrit­saru¹Od­mítnuté tva­ry:
« Mare d’i­m­mor­ta­lité » (Tůň ne­smr­telnos­ti).
« Étang de l’i­m­mor­ta­lité » (Rybník ne­smr­telnos­ti).
« Bas­sin de l’i­m­mor­ta­lité » (Ná­drž ne­smr­telnos­ti).
« Bas­sin du bre­u­vage de l’i­m­mor­ta­lité » (Ná­drž ná­poje ne­smr­telnos­ti).
« Bas­sin du ne­ctar » (Ná­drž nek­ta­ru).
« Lac du ne­ctar » (Je­zero nek­ta­ru).
« Ex­cellente am­bro­i­sie » (Vy­ni­ka­jící am­bro­zie).
Amrita Sa­ras.
Umrita-sara.
Umritsar.
Umritsir.
Umretsir.
Amretsir.
Amritsir.
Umbritsir.
Amritsur.
Umritsur.
Umritzer.
Umbritzir.
Amretseyr., kde bije srdce sikhské ví­ry. Kaž­dý, kdo se tam vy­dá, je stržen davem lidí v zá­vanech kvě­tin a ka­di­dla a do­spěje s ním před zá­zrak: zlatý chrám trůnící jako draho­cenný klenot upro­střed vod. Člověk oče­kává, že bude okouz­len, a je oslněn. Ne­po­psa­telná tla­čenice ces­tova­te­lů, pout­níků a zvě­davců „všech in­dických ras“ se tam mačká a pře­kři­kuje „v zvučných ná­ře­čích, jež uchu znějí jako hřmění fanfár“, za­tímco děti v běhu obí­hají mra­mo­rová ná­břeží. Tento chrám při­jímá bez roz­dílu po­hlaví či vy­znání. Uvnitř žádná mod­la. Je­diný před­mět uctívání, uložený ve velkém sále pod bal­dachýnem z broká­tu, je Granth, pů­vodně se­sta­vený Ar­džanem, pá­tým gu­ruem, a jeho věrným pí­sařem bháím Gur­dá­sem. „Ve dne v noci bez ustání, jako by se usku­teč­ňovalo ja­kési věčné klanění, zpívají granthíové [duchovní] pod tě­mito po­svátnými klenbami úryvky ze svaté knihy za do­pro­vodu strunných ná­stro­jů.“

Půl tisíciletí rozptýlené poezie

Sikhové ozna­čují svou po­svátnou knihu jako Ádí Granth (První kniha) nebo Šrí Gurú Granth Sáhib (Cti­hodná kniha Mi­s­tra)²Od­mítnuté tva­ry:
Sri Guru Granth Saheb.
Siri Guru Granth Sahid.
Shri Guru Grant Sahib.
Śrī Guru Gran­tha Sāhib., avšak ještě čas­těji ne­u­r­či­tým jménem Granth (Kniha)³Od­mítnuté tva­ry:
Grantha.
Grant.
Grântah.
Grandth., stejně jako křesťané na­zývají tu svou Bible (Knihy). Při­tom je Granth dí­lem zcela je­di­nečným ve srovnání s kánony ostat­ních ná­božen­ství: fas­ci­nu­jící básnická an­to­logie, jež ne­ob­sahuje pouze hymny a zpěvy svých gu­ruů, ný­brž i hymny dřívějších mystiků, jako je šajch Farí­dud­dín, zvaný Bábá Faríd, na­ro­zený ko­lem roku 1175. Gu­ruové sami žili mezi lety 1469 a 1708 — je to tedy půl ti­sí­ci­letí roz­ptý­lené in­dické po­ezie, je­jíž ne­pře­tržitá re­ci­tace (akhand path) vy­ža­duje dva dny a dvě noci od granthíů stří­da­jí­cích se bez pře­stávky. Proto na smr­telné po­steli de­sátý a po­slední guru Gó­bind Singh, místo aby jmenoval ná­stup­ce, roz­hodl, že tento sborník bude na­dále věčným vůd­cem du­ší: „Po mé smrti se mu­síte za všech okolností ob­ra­cet ke Granth Sáhibu; on bude vaším gu­ruem; vše, oč ho požá­dá­te, vám ukáže.“

Společná kuchyně bratrství

Fi­lo­sofie Granthu je vý­chovou k lásce a las­kavos­ti, vrženou mezi svět hin­duis­tický a svět mus­lim­ský. Z prvního pře­jímá od­danost (bhakti) bez mo­del a bez jha kast. Z druhého — mo­no­te­is­mus a súfij­ský vzlet bez šaríi. Pro­střednic­tvím vzne­šené po­ezie dává před­stavu o tom, jaký může být život hodný ži­tí, pravý život; což ji po­vy­šuje na úroveň univerzálního ná­božen­ství. Její mod­litba končí vždy tě­mito přáními pro celé lid­stvo: „Kéž Tvá vů­le, ó Pane, při­nese mír a štěstí kaž­dému a všem na ce­lém svě­tě.“ Bhái Gur­dás, již zmíněný, vy­svět­lu­je:

„On [sikh] sku­tečně žije živo­tem obě­ti, živo­tem ot­roka Pá­na, je­hož mi­lu­je. […] Ve své lásce za­po­míná na hlad i spá­nek. Jeho ruce jsou ne­u­stále za­městnány po­mocí těm, kdo jsou v nou­zi, a útě­chou těm, kdo jsou sklí­čeni. […] Velko­my­slný, sná­šen­livý a klidný ži­je, aby slou­žil lid­stvu.“

La­da­me, Paul-Ale­xis, « Les Sikhs » (Sikhové), Cahi­ers d’étu­des catha­res (Se­šity ka­tar­ských stu­dií), č. 147, podzim 1995, s. 3–38.

Gu­ruové hlá­sali na­pros­tou rovnost, jež na­chází svůj nejkonkrétnější vý­raz v langaru. Toto slovo ozna­čuje jí­delnu při­členěnou k chrámům a spo­lečný pokrm, jenž se tam po­dává, otevřený všem. „Langar, za­ve­dený prvním gu­ruem, […] Ná­na­kem, byl zvláště ori­gi­nální a ra­dikální v In­dii, kde po staletí […] exis­tovaly, a stále exis­tu­jí, zá­kazy tý­ka­jící se osob, s ni­miž se sto­luje.“ Říká se, že sám cí­sař Akbar, nej­sná­šen­livější z mughal­ských panovníků, se podro­bil této bez­pod­mínečné po­hos­tinnosti a usedl do řad prostých li­dí, aby s nimi lá­mal chléb⁴Podle ne­jisté tra­dice tento pří­běh uči­nil na panovníka ta­kový do­jem, že da­roval po­ze­mek, na němž měli sikhové vy­kopat „je­zero ne­smr­telnos­ti“..

„Po­stav vor roz­jí­mání, na něm beze všech pře­kážek pře­pluješ
a nena­razíš ani na oce­án, ani na pří­liv. […]
Ten, kdo zkrotí své ego, svlékne ze sebe ‚já’ a takto se okrášlí. […]
Už se ne­roz­chází­me, sjedno­tí­me-li se opravdu s Pá­nem.
Tehdy se končí při­cházení a od­cházení a všude spat­říme Pá­na.“⁵Sri Gou­rou Granth Sahib (Šrí Gurú Granth Sáhi­b), sv. III, přel. z paňdžábšti­ny, hind­šti­ny, perš­tiny a něko­lika in­dických di­alektů Jarnail Singh, s. 869.

Velmi sym­bo­lickým jazykem tato bá­seň ob­divuhodně shrnuje sikhské učení. Ego (haumai, „já-já“) člověka […] je za­jat­cem hmotného života a jeho chyb, před­stavovaných oce­ánem a pří­livem. Kvůli nim […] ne­může do­sáh­nout druhého bře­hu, břehu ko­nečného osvo­bo­zení (nirvanu) […]. Člověk tedy musí očis­tit svou duchovní pod­statu (manu), vy­pros­tit ji ze slupky „já-já“ a stát se tak mi­lým Bo­hu.“

Ma­t­ringe, Denis, Les Sikhs : his­toire et tra­di­tion des « Li­ons du Pan­jab » (Sikhové: dě­jiny a tra­dice „Lvů Paňdžá­bu“), Pa­ris : Al­bin Mi­chel, ed. « Planète Inde » (Planeta In­die), 2008.

Pozemský Jeruzalém

Na Paňdžáb se snáší ve­čer a zlatý chrám se halí do věnců ole­jových lampek, „je­jichž od­lesky na vodě se chvějí třpy­tem pokladu“ (Mi­r­cea Eli­a­de). Po­zo­rova­tel si pak uvě­do­mí, že toto místo je mno­hem víc, než se zdá. Je to vize města ne­u­stále „zá­ři­vého, […] ušlech­tile vy­stavu­jí­cího po­hle­dům […] ti­síce svých skvou­cích kupo­lí, na něž světlo […] do­padá a od­ráží se oslnivou ml­hou“ (La­mar­ti­ne). Je to pří­slib města, jež smi­řuje člověka s bližním i se se­bou samým, a je­hož pů­vodní Je­ruzalém se mi zdá den ode dne vzdalovat:

„Pro křesťana chrám v Amrit­saru jako by před­zna­menával ne­beský Je­ruzalém, měs­to, o je­hož branách Apokalypsa říká, že nikdy ne­bu­dou uzavřeny, aby při­jalo všechny ná­rody⁶Et am­bulabunt gen­tes in lu­mine ej­us, et reges terræ affe­rent glo­riam suam et ho­no­rem in illam. Et portæ ejus non clau­den­tur per diem ; nox enim non erit il­lic (Ná­rody bu­dou krá­čet v jeho světle a krá­lové země do něj vne­sou svou slávu. Dnem i nocí jeho brány ne­bu­dou nikdy uzavřeny; ne­boť tam ne­bude no­ci). Zj 21, 24–25 (La Bible : tra­duction offi­cielle li­turgique (Bib­le: ofi­ci­ální li­tur­gický pře­klad)). před trůnem Boha a Be­ránka. Vskutku je na tomto místě zvěst o smí­řeném lid­stvu, tím více do­jem­ná, zná-li člověk bo­lestné dě­jiny Paňdžábu a sikhis­mu.“

Vagne­ux, Yann, « Le Temple d’or » (Zlatý chrám), La Croix, 12. ledna 2024.

Další četba

K Šrí Gurú Granth Sáhib, sv. I

Citáty

„V de­seti le­tech je člověk dí­tě­tem,
mládí se ukáže ve dva­ce­ti;
a ve tři­ceti se pyšní svou krá­sou.
Ve čtyři­ceti roz­kvé­tá,
v pa­de­sáti už nemá jistý krok
a v še­de­sáti stáří člověka do­hání.
V se­dm­de­sáti ro­zum slábne,
v osm­de­sáti není člověk schopen prá­ce.
V deva­de­sáti je upoután na lůžko navždy
a síla mu na­prosto chy­bí.
Ná­na­ku, hle­dal jsem všu­de,
po­chopil jsem, že svět je pouhý zá­mek z dý­mu.“

Sri Gou­rou Granth Sahib (Šrí Gurú Granth Sáhi­b), sv. I, přel. z paňdžábšti­ny, hind­šti­ny, perš­tiny a něko­lika in­dických di­alektů Jarnail Singh, Pro­vi­den­ci­ales : In­tellectual Servi­ces In­ternati­o­nal, 1996.

Ke stažení

Zvukové záznamy

• Denis Ma­t­ringe à pro­pos des sikhs (Denis Ma­t­ringe o sikhech). (France Cul­tu­re).

Tištěná díla

• Tra­duction de Sri Gou­rou Granth Sahib, t. I par Jarnail Singh (1996) (Pře­klad Šrí Gurú Granth Sáhib, sv. I od Jarnaila Singha (1996)). (Sikh Book Club).

K Šrí Gurú Granth Sáhib, sv. II

Citáty

„Bo­hatí se pyšní svým bo­hat­stvím;
vlast­níci po­zemků se pyšní svými statky;
král se pyšní svým úze­mím;
avšak pro od­daného je vším Jeho opo­ra.
Opře-li se někdo o prav­du, o Pá­na,
Mistr mu po­může vší svou si­lou a on ne­zná po­rážky.
Když člověk opustí kaž­dou ji­nou oporu a hledá úto­čiště u Pá­na,
[…] Pán při­jde pře­bývat v jeho du­chu.“

Sri Gou­rou Granth Sahib (Šrí Gurú Granth Sáhi­b), sv. II, přel. z paňdžábšti­ny, hind­šti­ny, perš­tiny a něko­lika in­dických di­alektů Jarnail Singh, Pro­vi­den­ci­ales : In­tellectual Servi­ces In­ternati­o­nal, 1996.

Ke stažení

Zvukové záznamy

• Denis Ma­t­ringe à pro­pos des sikhs (Denis Ma­t­ringe o sikhech). (France Cul­tu­re).

Tištěná díla

• Tra­duction de Sri Gou­rou Granth Sahib, t. II par Jarnail Singh (1996) (Pře­klad Šrí Gurú Granth Sáhib, sv. II od Jarnaila Singha (1996)). (Sikh Book Club).

K Šrí Gurú Granth Sáhib, sv. III

Citáty

„Smrt vládne světu; vpravdě je jako hrad z pís­ku.
Tento hrad znena­dání zmizí, jako papír v deš­ti.
Ó můj ko­lí­savý du­chu, roz­važ dobře prav­du!
Si­dd­hové, jógíni, adep­ti, hos­po­dá­ři, na­ko­nec všichni od­tud od­cháze­jí.
Po­mí­jivý jako noční sen je svět,
vše, co vi­dí­me, jednoho dne zmizí,
proč te­dy, ó ne­vě­do­mý, se při­poutáváš k pře­lu­du?
Kde jsou tví brat­ři? Kde jsou tví přá­te­lé? Roz­hlédni se dobře!
Jedni ode­šli, druzí ode­jdou, každý ve svůj čas. […]
Ná­nak je Tvůj slu­žeb­ník, ó Pane, za­chraň mou čest!“

Sri Gou­rou Granth Sahib (Šrí Gurú Granth Sáhi­b), sv. III, přel. z paňdžábšti­ny, hind­šti­ny, perš­tiny a něko­lika in­dických di­alektů Jarnail Singh, Pro­vi­den­ci­ales : In­tellectual Servi­ces In­ternati­o­nal, 1996.

Ke stažení

Zvukové záznamy

• Denis Ma­t­ringe à pro­pos des sikhs (Denis Ma­t­ringe o sikhech). (France Cul­tu­re).

Tištěná díla

• Tra­duction de Sri Gou­rou Granth Sahib, t. III par Jarnail Singh (1996) (Pře­klad Šrí Gurú Granth Sáhib, sv. III od Jarnaila Singha (1996)). (Sikh Book Club).

K Šrí Gurú Granth Sáhib, sv. IV

Citáty

„Člověk na­říká a stě­žuje si; to je kaž­do­denní ko­lo­toč,
vzpo­míná na své (ze­snulé) blízké pro to, co mu při­nes­li.
Avšak odpoutá-li se vě­domě od svě­ta,
již ne­u­mí­rá, již se ne­rodí a ne­trpí bo­les­tí.
Každý spor po­chází ze za­ple­tení Máji [I­lu­ze],
vzácný je ten, kdo se opírá o Jméno [Pá­na].
Mája se třemi vlastnostmi⁷Jde o to, co hin­duis­tická kos­mo­logie na­zývá triguna ne­boli tři vlastnosti Má­ji: dob­ro­ta, vá­šeň, temno­ta. „Tyto vlastnosti jsou v Bohu ve stavu zdán­livých, nikoli sku­tečných jevů, ne­boť nám do omrzení opa­ku­jí: ‚Bůh nemá žádné vlastnos­ti’, nemá žádné guny [a­tri­buty], je­likož Jej nic ne­o­mezuje, je­likož ne­může být spíše ta­kovým než onakvým, ný­brž je vše­likým, ‚ab­so­lutně’“ (Alfred Rous­sel). ovládá celý svět,
kdokoli se k ní při­poutá, trpí bo­les­tí.“

Sri Gou­rou Granth Sahib (Šrí Gurú Granth Sáhi­b), sv. IV, přel. z paňdžábšti­ny, hind­šti­ny, perš­tiny a něko­lika in­dických di­alektů Jarnail Singh, Pro­vi­den­ci­ales : In­tellectual Servi­ces In­ternati­o­nal, 1996.

Ke stažení

Zvukové záznamy

• Denis Ma­t­ringe à pro­pos des sikhs (Denis Ma­t­ringe o sikhech). (France Cul­tu­re).

Tištěná díla

• Tra­duction de Sri Gou­rou Granth Sahib, t. IV par Jarnail Singh (1996) (Pře­klad Šrí Gurú Granth Sáhib, sv. IV od Jarnaila Singha (1996)). (Sikh Book Club).

Bibliografie

• Basil, Priya, Be my guest : cui­si­ne, hospi­ta­lité et généro­sité (Buďte mým hos­tem: ku­chyně, po­hos­tinnost a štěd­rost), přel. z ang­lič­tiny Ca­role Hanna, Pa­ris : Del­court, 2020.
• Eli­a­de, Mi­r­cea, L’Inde (In­die), přel. z ru­mun­štiny Alain Pa­ruit, Pa­ris : l’Herne, ed. « Méan­dres » (Me­an­dry), 1988.
• Har­bans Singh a De­lahoutre, Mi­chel, Le Sikhisme : an­tho­logie de la poésie re­ligie­use sikhe. Le « Guru Granth » • Bhâî Vîr Singh (Sikhis­mus: an­to­logie sikhské ná­božen­ské po­ezie. „Guru Gran­th“ • Bhái Vír Singh), před­ml. Olivier La­com­be, Lou­va­in-la-Ne­uve : Cen­tre d’his­toire des re­ligi­ons, ed. « Homo re­ligi­o­sus », 1985.
• La­da­me, Paul-Ale­xis, « Les Sikhs » (Sikhové), Cahi­ers d’étu­des catha­res (Se­šity ka­tar­ských stu­dií), č. 147, podzim 1995, s. 3–38.
• Ma­t­ringe, Denis, Les Sikhs : his­toire et tra­di­tion des « Li­ons du Pan­jab » (Sikhové: dě­jiny a tra­dice „Lvů Paňdžá­bu“), Pa­ris : Al­bin Mi­chel, ed. « Planète Inde » (Planeta In­die), 2008.
• Réville, Al­bert, « Les Sikhs » (Sikhové), Revue po­li­tique et lit­téraire (Revue ble­ue) (Po­li­tická a li­te­rární revue (Modrá revue)), čer­venec–pro­si­nec 1883. (Go­ogle Livre­s).
• Ro­bie, Je­an, « Amrit­sir [Amrit­sar] et le Temple d’or » (Amrit­sar a Zlatý chrám), Bulle­tin de la Classe des let­tres et des sciences mo­rales et po­li­tiques et de la Classe des be­aux-arts (Věst­ník Třídy slovesnosti a mravních a po­li­tických věd a Třídy krásných umění), Bruxelles : Aca­dé­mie royale de Belgique, 1900, s. 801–809. (Go­ogle Livre­s).
• Singh Kal­si, Sewa, Le Sikhisme : le sabre à double tran­chant et l’uni­cité de Dieu (Sikhis­mus: dvoj­sečný meč a je­di­nost Boží), přel. z ang­lič­ti­ny, úprava a ak­tua­lizace Alain Sa­in­te-Ma­rie, Ar­les : Ac­tes Sud, ed. « Le souffle de l’e­sprit » (Dech du­cha), 2019.
• Vagne­ux, Yann, « Le Temple d’or » (Zlatý chrám), La Croix, 12. ledna 2024.