Mappemonde mettant en évidence le Vietnam.

Kim-Vân-Kiêu, aneb vietnamská duše odhalená

Pře­loženo z fran­couz­štiny

Jsou dí­la, která v sobě ne­sou chutě a as­pi­race ce­lého ná­ro­da, „od tahače rikši až po nej­vyš­šího man­darína, od po­do­mní ob­chodnice až po nej­větší dámu světa“. Zů­stávají věčně mladá a vi­dí, jak se stří­dají nové gene­race cti­te­lů. Ta­kový je případ Kim-Vân-Kiêu1Od­mítnuté for­my:
Kim, Ven, Kièou.
Le Conte de Kiêu (Pří­běh o Kiêu).
L’His­toire de Kieu (His­to­rie Kie­u).
Le Ro­man de Kiều (Ro­mán o Kiều).
Truyện Kiều.
His­toire de Thuy-Kiêu (His­to­rie Thuy-Kiêu).
Truyên Thuy-Kiêu.
L’His­toire de Kim Vân Kiều (His­to­rie Kim Vân Kiều).
Kim Vân Kiều truyện.
Nou­velle His­toire de Kim, Vân et Kiều (Nová his­to­rie Ki­ma, Vâna a Kiều).
Kim Vân Kiều tân-truyện.
La Nou­velle Voix des cœurs bri­sés (Nový hlas zlo­mených srd­cí).
Nou­veau Chant du destin de malheur (Nová pí­seň osudu ne­štěs­tí).
Nou­ve­aux Ac­cents de doule­urs (Nové ak­centy bo­les­ti).
Nou­veau Chant d’une desti­née malheu­re­use (Nová pí­seň ne­šťastného osu­du).
Nou­veau Chant de souffrance (Nová pí­seň utrpení).
Nou­velle Voix des en­t­railles déchi­rées (Nový hlas roz­tr­haných útrob).
Nou­ve­aux Ac­cents de la douleur (Nové ak­centy bo­les­ti).
Nou­velle Ver­sion des en­t­railles bri­sées (Nová verze zlo­mených útrob).
Le Cœur bri­sé, nou­velle ver­sion (Zlo­mené srd­ce, nová verze).
Đoạn-trường tân-thanh., této básně o více než třech ti­sí­cích veršů, které ukazují vietnam­skou duši v celé její jem­nos­ti, čis­totě a se­be­obě­tování:

„Mu­síme za­držet dech, mu­síme krá­čet opa­trně, abychom byli schopni uchopit krásu tex­tu, [na­to­lik] je pů­vabný (dịu dàng), krásný (thuỳ mị), velko­lepý (tráng lệ), nád­herný (huy hoàng).“

Du­rand, Mau­rice (ed.), Mélanges sur Nguyễn Du (Stu­die o Nguyễn Duovi), Pa­říž: École française d’Ex­trê­me-O­ri­ent, 1966.

Au­tor, Nguyễn Du (1765-1820)2Od­mítnuté for­my:
Nguyên Zou.
Nguyên-Zu.
Hguyen-Du.
Ne­zamě­ňovat s:
Nguyễn Dữ (16. sto­le­tí), je­hož Roz­sáhlý sborník po­divuhodných legend je kri­tikou jeho doby pod zá­vo­jem fan­tas­tič­na., za­ne­chal po­věst me­lan­cho­lického a za­mlk­lého mu­že, je­hož tvr­došíjné ml­čení mu vy­neslo tuto důtku od cí­saře: „Je tře­ba, abyste v ra­dách mlu­vil a dával svůj ná­zor. Proč se takto uzaví­ráte do ti­cha a nikdy ne­od­po­ví­dáte ji­nak než ano či ne?“ Man­darín proti své vů­li, jeho srdce tou­žilo jen po klidu rodných hor. Došel až k pro­kletí sa­motného talen­tu, který ho tím, že ho po­zvedl k nej­vyš­ším úřa­dům, vzdaloval od něj samého, až z toho uči­nil ko­nečnou mo­rálku svého mi­s­trov­ského dí­la: „Ať se tedy ti, kdo mají talent, ne­chlubí svým talen­tem! Slovo „tài“ [talent] se rý­muje se slovem „tai“ [neštěs­tí]“. Věrný sám sobě, od­mítl veš­ke­rou léčbu bě­hem ne­mo­ci, která mu byla osudná, a když se do­zvě­děl, že jeho tělo chladne, při­jal tuto zprávu s po­vzde­chem úlevy. „Dobře!“, za­šep­tal, a toto slovo bylo jeho po­sledním.

Epos bolesti

Bá­seň vy­kres­luje tra­gický osud Kiều, mladé dívky ne­srovna­telné krásy a talen­tu. Za­tímco se jí zdá být slí­bena zá­řivá bu­doucnost po boku její první lás­ky, Ki­ma, osud za­klepe na její dve­ře: aby za­chránila svého otce a bra­tra před ne­spraved­livým obvi­něním, musí se pro­dat. Tehdy pro ni za­číná patnác­ti­leté pu­tování, bě­hem ně­hož bude po­stupně služkou, konku­bínou a pro­sti­tutkou, pr­cha­jící od jednoho ne­štěstí jen aby na­šla horší. Přes­to, jako lo­tos, který kvete na bahně, upro­střed této spros­toty samé si Kiều uchovává „čis­tou vůni své pů­vodní ušlech­ti­losti“, ve­dena ne­o­chvějným pře­svěd­čením:

„[…] pokud těžká karma tíží náš osud, ne­vzpou­zejme se proti nebi a ne­obviňujme ho z ne­sprave­dlnos­ti. Ko­řen dobra spo­čívá v nás samých.“

Nguyễn, Du, Kim-Vân-Kiêu (Ki­m-Vân-Kiều), přel. z vietnamš­tiny Xuân Phúc [Paul Schne­i­der] a Xuân Viêt [Nghiêm Xuân Việt], Pa­říž: Gal­li­mar­d/U­NE­SCO, 1961.

Mezi překladem a tvorbou

Bylo to bě­hem velvy­slanec­tví v Číně, kdy Nguyễn Du ob­jevil ro­mán, který mu měl in­spi­rovat jeho mi­s­trov­ské dí­lo. Z pří­bě­hu, který by někdo mohl po­važovat za banální, dokázal vy­tvo­řit „ne­smr­telnou bá­seň / Je­jíž verše jsou tak sladké, že za­ne­chávají na rtech, / Když byly zpívány, chuť medu“3Dro­in, Alfred, „Ly-Than-Thong“ v La Jonque vic­to­rie­use (Ví­tězná džunka), Pa­říž: E. Fasquelle, 1906.. Tato čín­ská fi­li­ace se však měla stát ja­blkem sváru pro ro­dící se ná­rodní hr­dost. V roz­ru­chu let 1920-1930 vy­zbro­jila kri­tiku nejne­ú­stupnějších na­ci­o­na­lis­tů, je­jichž mluv­čím se stal učenec Ngô Đức Kế:

„Thanh tâm tài nhân [zdroj Kim-Vân-Kiêu] je jen ro­mánem po­hr­daným v Číně a hle, nyní ho Vietnam po­vy­šuje na hodnost kano­nické kni­hy, Bib­le, to je opravdu velká han­ba.“

Phạm, Thị Ngo­ạn, In­tro­duction au Nam-Phong, 1917-1934 (Úvod k Nam-Phong, 1917-1934), Saigon: So­ci­été des étu­des in­do­chi­no­i­ses, 1973.

Ve sku­tečnos­ti, nad rá­mec svých vy­půj­čených či oplz­lých pa­sáží, je Kim-Vân-Kiêu pře­devším ozvěnou ne­sprave­dlnos­tí, které utrpěl vietnam­ský lid. „Písně vesni­čanů mě na­u­čily řeči juty a mo­ruše / Pláč a vzlyky na ven­kově při­po­mínají války a truch­lení“, píše Nguyễn Du v jiné básni4Jedná se o bá­seň „Den čisté jasnos­ti“ („Thanh minh ngẫu hứng“). Svá­tek čisté jasnosti je ten, kdy ro­diny ctí předky tím, že jdou na ven­kov upravit je­jich hrobky.. Po celé epo­peji se ob­jevuje tato vibru­jí­cí, často drá­savá cit­livost básníka, je­hož srdce vibruje v souladu s utrpením, které zma­teně doutnalo v pokorných ma­sách, jak o tom svědčí tato pa­sáž:

„Rákosí tisklo své stejné vr­cholky v chraplavém de­chu seve­ráku. Veš­kerý smu­tek podzimního nebe se zdál být vy­hrazen je­diné by­tosti [Kiều]. Po­dél nočních etap, za­tímco světlo pa­dalo ze zá­vratného ne­bes­kého stropu a dálky se ztrá­cely v oce­ánu ml­hy, mě­síc, který vi­dě­la, jí či­nil hanbu za její pří­sahy před ře­kami a ho­ra­mi.“

Nguyễn, Du, Kim-Vân-Kiêu (Ki­m-Vân-Kiều), přel. z vietnamš­tiny Xuân Phúc [Paul Schne­i­der] a Xuân Viêt [Nghiêm Xuân Việt], Pa­říž: Gal­li­mar­d/U­NE­SCO, 1961.

Zrcadlo pro lid

Úspěch Kim-Vân-Kiêu byl ta­kový, že opus­til ob­last li­te­ra­tury a stal se zr­ca­dlem, ve kte­rém se každý Vietna­mec po­znává. Li­dová pí­seň tak po­výšila jeho četbu na sku­tečné umění ži­tí, ne­od­dě­li­telné od po­tě­šení moud­rého: „Aby byl člověk mu­žem, musí umět hrát „tổ tôm“5Vietnam­ská ka­retní hra pro pět hrá­čů. Velmi ob­lí­bená ve vyšší spo­lečnos­ti, vy­ža­duje údajně hodně paměti a bys­tros­ti., pít yunnan­ský čaj a re­ci­tovat Kiều“ (Làm trai biết đánh tổ tôm, uống trà Mạn hảo, ngâm nôm Thúy Kiều). Po­věra se ho dokonce zmocnila a uči­nila z knihy věštírnu: v okamži­cích ne­jis­toty není vzácné, že ji někdo otevře ná­hodně, aby hle­dal ve verších, které se ob­jeví, od­po­věď osu­du. Tak si bá­seň dokázala uči­nit ne­po­stra­da­telnou od ka­bi­netu učence až po nej­skrom­nější pří­by­tek. Učenci Phạm Quỳnhovi vdě­číme za for­mu­li, která zů­stala slavnou a která shrnuje tento po­cit:

„Čeho se máme bát, z čeho bychom měli být zne­poko­jeni? Dokud zů­stane Kiều, zů­stane náš jazyk; dokud zů­stane náš jazyk, naše země pře­trvá.“

Thái, Bình, „De quelques aspects phi­lo­sophiques et re­ligieux du chef-d’œuvre de la lit­téra­ture vietna­mi­enne : le Kim-Vân-Kiều de Nguyễn Du“ (O ně­kte­rých fi­lo­zofických a ná­božen­ských aspek­tech mi­s­trov­ského díla vietnam­ské li­te­ra­tu­ry: Kim-Vân-Kiều od Nguyễn Dua), Message d’Ex­trê­me-O­ri­ent, č. 1, 1971, s. 25-38; č. 2, 1971, s. 85-97.

Pro další studium

Kolem Kim-Vân-Kiều

Citace

„Trăm năm trong cõi người ta,
Chữ tài chữ mệnh khéo là ghét nhau.
Trải qua một cuộc bể dâu,
Những điều trông thấy mà đau đớn lòng.
Lạ gì bỉ sắc tư phong,
Trời xanh quen thói má hồng đánh ghen.“

Truyện Kiều na Wiki­source tiếng Việt, [on­li­ne], konzul­továno 4. září 2025.

„Ve sto le­tech, v těchto me­zích lid­ské pou­ti, jak se talent a osud rádi stře­táva­jí! Přes to­lik převratů – moře pro­měněná v mo­ru­šová pole –, ko­lik po­dívaných k bo­lestnému za­sažení srd­ce! Ano, ta­kový je zá­kon: žádný dar, který by ne­mu­sel být draze za­pla­cen, a modrá ob­loha žár­livá má ve zvyku zu­řit proti osudu rů­žových tvá­ří.“

Nguyễn, Du, Kim-Vân-Kiêu (Ki­m-Vân-Kiều), přel. z vietnamš­tiny Xuân Phúc [Paul Schne­i­der] a Xuân Viêt [Nghiêm Xuân Việt], Pa­říž: Gal­li­mar­d/U­NE­SCO, 1961.

„Sto let, v těchto me­zích lid­ského živo­ta, génius a osud se stře­távají bez mi­los­ti. Mo­ru­šová pole na mo­ři, ko­lik po­dívaných k bo­lestnému za­sažení srd­ce! Ano, každý dar musí být draze za­pla­cen; modrá ob­loha žár­livá má ve zvyku zu­řit proti krásným s rů­žovými tvá­ře­mi.“

Nguyễn, Du, Ki­m-Vân-Kiềû : ro­man-poème (Ki­m-Vân-Kiều: ro­mán-bá­seň), přel. z vietnamš­tiny Xuân Phúc [Paul Schne­i­der], Bru­sel: Thanh-Long, 1986.

„Sto let, v této hranici na­šeho lid­ského živo­ta,
To, co se ozna­čuje slovem „talent“ a to, co se ozna­čuje slovem „o­sud“, jak moc se tyto dvě věci ukazují zručné v nenávis­ti, ve vzá­jem­ném vy­lu­čování;
Pro­šedši ob­do­bím, které básníci na­zývají ča­sem, který moře po­tře­bují k pře­měně v mo­ru­šová pole a, vzá­jemně, mo­ru­šová pole v mo­ře,
Vě­ci, které jsem vi­děl, mi způ­so­bily bo­lest (za­bo­lely mé srd­ce).
Co pře­kvapivého na tomto zá­koně kompenza­cí, který chce, aby se hojnost pro­jevila někde jen jako pro­tějšek ne­do­statku, který se pro­jevuje jin­de?
Modrá ob­loha si osvo­jila zvyk vést s rů­žovými tvá­řemi boj žár­livos­ti.“

Nguyễn, Du, Kim-Vân-Kiêu (Ki­m-Vân-Kiều), přel. z vietnamš­tiny Nguyễn Văn Vénh, Hanoj: Édi­ti­ons Ale­xan­dre-de-R­ho­des, 1942-1943.

„Od­jakživa, mezi lid­mi,
Talent a krása – věc po­divná! – byli ne­přá­te­li.
Pro­šel jsem v životě pro­stor jedné gene­ra­ce,
A vše, co jsem tam vi­děl, mi způ­so­bilo bo­lest v srd­ci!
Ja­kým po­divným tajem­stvím vůči jedněm skoupé, vůči druhým štěd­ré,
Má nebe ve zvyku žár­lit na krásné dívky?“

Nguyễn, Du, Kim Vân Kiều tân truyện (Kim Vân Kiều nový pří­běh), přel. z vietnamš­tiny Abel des Mi­chels, Pa­říž: E. Le­roux, 1884-1885.

„Sto let, čas jednoho lid­ského živo­ta, uzavřené kol­biště
Kde se bez mi­losti osud a talent stře­távají
Oceán bu­rácí tam, kde se ze­lenaly mo­ruše
Z to­hoto světa vás po­dívaná svírá u srdce
Proč se divit? Nic není dáno bez pro­ti­hodnoty
Modrá ob­loha se často za­tvrzele staví proti krá­sám s rů­žovými tvá­řemi“

Nguyễn, Du, Kiều : Les Amours malheu­re­u­ses d’une je­une vietna­mi­enne au 18e siècle (Kiều: Ne­šťastné lásky mladé Vietnamky v 18. sto­le­tí), přel. z vietnamš­tiny Nguyễn Khắc Viện, Hanoj: Édi­ti­ons en langues étrangères, 1965; re­e­dice Pa­říž; Mon­tre­al: L’Har­mat­tan, 1999.

„Sto let – maxi­mum lid­ské exis­ten­ce! –
Uplyne zřídka bez to­ho, aby s vy­trva­lostí
A jako by osud žár­lil na je­jich štěs­tí,
Se na lidi talentu ne­sneslo ne­štěs­tí.
Pod­léha­jíce drsné zá­ko­ni­tosti pro­měny,
Vi­díme se ro­dit a umí­rat tak rychle to­lik vě­cí!
Velmi málo času stačí k to­mu, aby osu­dově
Na­staly zde dole po­divné změny,
Aby z ze­lených mo­ruší za­ujalo místo moře
Za­tímco před ni­mi, jin­de, se vy­tra­tí!
Nu­že, v čase tak krát­kém, co po­zo­rova­tel
Může vi­dět, může jen za­bo­let jeho srd­ce:
Ko­likrát jsem si všiml to­hoto tak kru­tého zá­kona
Kompenza­ce, na zá­kladě kte­rého
Každá by­tost, v jednom bo­dě, nemá velkou hodnotu
Než za pod­mínky, že jí chybí jin­de!
Neú­prosně mu­sí, ne­štěs­tím,
Vy­kou­pit vzácnou ctnost nebo ne­obvyklou pů­vab!
Modrá ob­lo­ha, každý den, uplatňuje svůj hněv,
Jako by ji je­jich lesk uči­nil žár­livou
Na mladé krás­ky, je­jichž rů­žová tvář
Svými pů­vaby se zdá jí vr­hat ně­jaký stín!“

Nguyễn, Du, Ki­m-Van-Ki­éou : Le Célèbre Poème anna­mite (Ki­m-Van-Ki­éou: Slavná annam­ská bá­seň), přel. z vietnamš­tiny René Crayssac, Hanoj: Le-Van-Tan, 1926.

„Sto let, sotva, ohrani­čuje naši exis­ten­ci, a přes­to, jaký hořký boj na­šich ctností a osu­du! Čas prchá, mo­ruše pokrývají do­bytá mo­ře… Ale ko­lik po­dívaných k roz­bití na­šich srd­cí! Po­divný zá­kon! Nic jedno­mu, vše druhé­mu, a tvá nenávist, modrá ob­lo­ho, která pro­ná­sle­duje rů­žové tvá­ře!“

Nguyễn, Du, Kim Vân Kiều (Kim Vân Kiều), přel. z vietnamš­tiny Mar­cel Robbe, Hanoj: Édi­ti­ons Ale­xan­dre-de-R­ho­des, 1944.

„Sto let, v lid­ské exis­ten­ci,
Jak se talent a osud nenávi­dí!
Přes stří­dání moří a mo­ru­šových po­lí,
Po­dívaná světa zra­ňuje srd­ce!
Ať se nikdo ne­diví zá­konu kompenzace
Který ne­chává vládnout nebe žár­livé na krásu žen!“

Lê, Thành Khôi, His­toire et An­tho­logie de la lit­téra­ture vietna­mi­enne des ori­gi­nes à nos jours (Dě­jiny a an­to­logie vietnam­ské li­te­ra­tury od po­čátků po sou­časnost), Pa­říž: Les In­des savan­tes, 2008.

„Ve stu le­tech lid­ského živo­ta,
Jak si talent a osud vzá­jemně přejí nenávist.
Přes ne­u­stálé převra­ty,
Udá­losti mi způ­so­bují bo­lestné utrpení.
Obvykle, jako mezi hojností a ne­do­statkem,
Rů­žovým tvá­řím pro­jevuje modrá ob­loha jen žár­livost.“

Nguyễn, Du, Kim Vân Kiều en écri­ture nôm (Kim Vân Kiều v písmu nôm), přel. z vietnamš­tiny Đông Phong [Nguyễn Tấn Hưng] na Terre loin­ta­i­ne, [on­li­ne], konzul­továno 4. září 2025.

Stažení

Tištěná díla

Bibliografie

Avatar photo
Yoto Yotov
Articles : 120

Traductions