Nářky ženy válečníka : Od Đặng Trần Côna k Hoàng Xuân Nhịovi

Pře­loženo z fran­couz­štiny • češ­tina (t­chèque)

„Ne, na všechno za­po­mně­la, aby mys­lela jen na od­chod svého cho­tě. Jiný bůh [než bůh války] ji in­spi­ruje, vkládá jí do úst do­jemná slova roz­lou­čení a smáčí jí oči slza­mi. Tak je prav­da, že muka i té nejkratší ne­pří­tom­nosti pře­sahují síly mi­len­ců!“

Ca­tullus. Tra­duction complète des poésies de Ca­tulle, suivie des poésies de Gallus et de la Ve­illée des fê­tes de Vénus (Úplný pře­klad básní Ca­tullových, ná­sle­dovaný básněmi Gallovými a Bděním o svát­cích Venu­ši­ných), přel. z la­tiny François Noël. Pa­říž: Ré­mont, 1806.

Tyto verše Ca­tullovy mohly být právě tak dobře na­psány ve Vietnamu čtyři­cá­tých let 18. sto­le­tí. Právě v této ne­klidné do­bě, po­zna­menané od­vody voj­ska, byly složeny Nářky ženy vá­lečníka (Chinh phụ ngâm)¹Od­mítnuté for­my:
Pla­in­tes d’une femme dont le mari est parti pour la guerre (Nářky ženy, je­jíž manžel ode­šel do války).
Compla­inte d’une femme de guerrier (Ná­řek ženy vá­lečníka).
Compla­inte de la femme du guerrier (Ná­řek ženy onoho vá­lečníka).
Compla­inte de la femme d’un guerrier (Ná­řek ženy jednoho vá­lečníka).
Pla­in­tes de la femme du guerrier (Nářky ženy onoho vá­lečníka).
Compla­inte de la femme d’un sol­dat (Ná­řek ženy vo­jáka).
Pla­inte d’une femme de sol­dat (Ná­řek ženy vo­jáka).
Le Chant de la femme d’un guerrier (Pí­seň ženy vá­lečníka).
Chant de la femme du guerrier (Pí­seň ženy onoho vá­lečníka).
Chant de la femme du com­bat­tant (Pí­seň ženy bo­jovníka).
Ro­mance de la femme du com­bat­tant (Ro­mance ženy bo­jovníka).
Pla­in­tes d’une chinh-phou, femme dont le mari part pour la guerre (Nářky jedné chinh-phou, ženy, je­jíž manžel od­chází do války).
Les Pla­in­tes d’une chinh-phu (Nářky jedné chinh-phu).
Scan­sion d’une femme de guerre (Skan­dování vá­lečné ženy).
Scan­sion d’une femme dont le mari est à la guerre (Skan­dování ženy, je­jíž manžel je ve válce).
La Compla­inte de l’épouse du guerrier (Ná­řek manželky vá­lečníka).
La Compla­inte de l’épouse du com­bat­tant (Ná­řek manželky bo­jovníka).
Femme de guerrier (élégie) (Žena vá­lečníka (e­legie)).
Chinh phụ (ngâm khúc).. Upro­střed du­nění bubnů se zvedá pláč mladé Vietnamky, je­jíž manžel, ode­šedší na fron­tu, dlouho otálí s ná­vra­tem a ne­vrací se. „Veš­kerý smu­tek, veš­kerá vzpou­ra, […] veš­kerá úz­kost če­kání jsou zde vy­já­d­řeny s ne­srovna­telnou jem­ností“. Je to elegie niterná, nikoli pamflet. A přece nabývá ta­kového přízvuku bez­mocného zoufal­ství, ta­kové upřímné touhy po něze a prostých ra­dos­tech lás­ky, že vzbu­zuje in­stink­tivní odpor k vál­ce. Legenda ostatně praví, že ně­kteří vo­já­ci, sly­šíce ji znít za sou­mraku v ležení, de­zer­tova­li. Slyšte ženu vá­lečníka:

„Mnozí jsou ti, kdo od­cháze­jí, vzácní ti, kdo se vra­ce­jí:
Na bi­tevních po­lích ja­tek dob­ro­družný život vo­jáka
Je až pří­liš po­dobný barvě lis­tí!“

Đặng, Trần Côn a Đoàn, Thị Điểm. Pla­in­tes d’une chinh-phou, femme dont le mari part pour la guerre, et autres poè­mes (Nářky jedné chinh-phou, ženy, je­jíž manžel od­chází do války, a jiné básně), přel. z vietnamš­tiny Hoàng Xuân Nhị. Pa­říž: Stock, 1943; znovu vyd. pod ná­zvem Pla­in­tes de la femme d’un guerrier (Nářky ženy vá­lečníka), Pa­říž: Su­destasie, 1987.

Tento ná­řek byl k nám při­ne­sen třemi vý­ji­mečnými po­stava­mi, spo­jenými na­příč stale­tí­mi: pů­vodním básníkem, geni­ální pře­kla­da­telkou a ne­o­hroženým fran­couz­sky mlu­ví­cím pro­středníkem.

Đặng Trần Côn: Původní básník

Z Đặng Trần Côna kro­niky uchovaly ob­raz doko­nalého li­te­rá­ta. Když byl na hlavní město Thăng Long (dnešní Hanoj) uvalen zá­kaz vy­cházení, au­tor si vy­kopal tajný sklep, aby mohl skrytě bdít u svých knih. Kdo ví, zda skromná lampa jeho stu­dijních nocí není ta, která je zvěčněna v těchto slo­kách:

„[…] snad mě lampa chápe…
Nebo mě lampa ne­chápe?
Pak budu sama trpět?“

Đặng, Trần Côn a Đoàn, Thị Điểm. Pla­in­tes d’une chinh-phou, femme dont le mari part pour la guerre, et autres poè­mes (Nářky jedné chinh-phou, ženy, je­jíž manžel od­chází do války, a jiné básně), přel. z vietnamš­tiny Hoàng Xuân Nhị. Pa­říž: Stock, 1943; znovu vyd. pod ná­zvem Pla­in­tes de la femme d’un guerrier (Nářky ženy vá­lečníka), Pa­říž: Su­destasie, 1987.

Rány země tehdy ro­ze­rvané mezi pány Severu a Jihu pro­půj­čily jeho básni, na­psané v kla­sické čín­šti­ně, straš­livou prav­divost. Četla a ob­divovala se jí až v Číně. A ně­kte­ří, vy­dě­šení oslnivostí ta­kového talen­tu, zvo­la­li: „Veš­kerá jeho in­te­ligence se pro­jevuje v této dlouhé básni. Au­tor bude žít nanej­výš ještě tři roky“. Zlověstné a prav­divé pro­roc­tví: Đặng Trần Côn ze­mřel o tři roky poz­dě­ji, do­hnán, jak se šep­tá, k se­bevraž­dě.

Đoàn Thị Điểm: Geniální překladatelka

Dílo by se navzdory své hodnotě možná nikdy ne­rozší­řilo mezi li­dem, ne­být jeho pře­kladu do ná­rodního jazyka, který po­ří­dila Đoàn Thị Điểm, pře­zdívaná Hồng Hà („Rů­žové od­les­ky“ či „Rů­žový ob­lak“)²O Đoàn Thị Điểm ne­máme jiné zprávy než ty, jež nám po­sky­tuje bo­lest je­jího manže­la, který ji opla­kal v po­hřební ře­či:
„Máva­jíc svým štět­cem, aby po­psala kra­ji­ny,
Vy­já­d­řila velmi hlu­boké city […]
Schopné do­jmout i Ne­smr­telné; […]
Žel! Ne­měla stá­lého obyd­lí; […]
Vdaná teprve po tři­cít­ce,
Opus­tila zemi po čtyři­cít­ce; […]
Ode­šla, aniž zpravila svou sta­rou matku; […]
Není-liž osud po­divný?
Je snad Nebe ne­spraved­livé?…“. Její roz­hodně ženská verze — in­spi­rovaná, smím-li to tak ří­ci, bouřemi duše — se po­vznesla do hodnosti tvor­by, takže ob­čas ne­chávala za­po­menout i na pů­vodní dílo Đặng Trần Cônovo, ač již samo o sobě ob­divuhodné! „To svědčí o tom, do jaké míry básnířka […] ovlá­dala zá­roveň všechna tajem­ství čín­ského jazyka i své rodné mlu­vy.“ Nikdy před­tím ne­bylo me­trum song thất lục bát („dvojí sedm, šest, osm“), tak pří­hodné pro vzne­šenou me­lan­cho­lii, po­u­žito s ta­kovým uměním: „Každé slovo je slzou, každý verš vzlykem […] srd­ce. A jde o srdce v pla­meni, srdce v bouři, […] krásné malé žen­ské srdce smr­telně zraněné ďá­bel­ským šípem lásky — a to lásky nej­vážnější, lásky manžel­sk铳Tak praví Trần Văn Tùng ve své po­zo­ruhodné sbírce Poésies d’Ex­trê­me-O­ri­ent (Básně Dálného Vý­chodu)..

Hoàng Xuân Nhị: Neohrožený francouzsky mluvící prostředník

Ko­nečně něko­lik slov o Hoàng Xuân Nhịovi. Pří­tomný v Pa­říži v prvních otře­sech druhé svě­tové války, hle­dal v básních svých předků univerzální po­sel­ství, jež by ad­re­soval Ev­ropě v pla­menech. Jeho Deník po­pi­suje nadšení, jež jej jednoho dne ved­lo, aby krá­čel — či spíše le­těl — hlavním měs­tem, de­kla­muje na­hlas jako po­sed­lý, jako blázen. Pa­řížané se ob­ra­celi s po­ba­veným či sou­citným vý­razem: „Ubohé!“, mys­lel si, „byly by une­seny ra­dostí a za­po­mněly by na ne­ko­nečný smu­tek války, kdyby měly jen je­di­nou kapku mého velkého štěs­tí!“

Proč svou volbu za­stavil právě na Nář­cích ženy vá­lečníka? Pro­tože byly ve­psány „v [je­ho] krvi sa­motné“ už od ko­lébky: jako brzy osi­řelý na­šel ve „slzách ne­ko­nečně draho­cenných této ženy vzne­šené a tak ža­lostné, této Ma­ri­anny Al­cofo­rady Dálné Asie“ ma­teř­skou ná­klonnost. Pře­ložit ji, vy­ložit ji, zna­menalo usku­tečnit hu­manis­tický sen, za­zna­menaný v jeho Deníku k datu 25. pro­since 1940: „Pů­vodní syn­téza — pře­devším živá — dvou lid­stev, dvou svě­tů: Vý­chodu a Zá­pa­du, to je to, čím jsem se roz­hodl být, to je to, oč usi­lu­ji, to je to, čím právě jsem“. Skvěle do­držená sáz­ka! Svědčí o tom při­je­tí, je­hož se jeho pře­kladu do­stalo, a které Ro­bert Bra­sillach⁴Mu­sím upřesnit, že Ro­bert Bra­sillach se svými ne­blahými angažmá za oku­pace ostře po­pře tento hu­manis­tický ide­ál, jejž zde tles­ká. uví­tal tě­mito po­chvalnými slovy: „Pan Hoàng Xuân Nhị […] dokázal nám při­blížit […] svou ze­mi. Člověk je jeden, od jednoho konce planety k druhé­mu, a při čtení úvah o pr­chavosti dnů či o vál­ce, o ra­dosti mi­lovat, o smr­ti, jsem mys­lel hned na Ca­tulla, hned na Ho­méra, hned na Corne­illa, na Mallar­méa, na Valéryho. Je krásné při­po­mínat nám tato jména, je krásné umět spo­jit dvě tak zdán­livě od­lišné kul­tu­ry, a aniž bychom chtěli či­nit ne­čisté smí­šení, po­má­hat jim, aby si ro­zu­měly“.

Pro hlubší zájem

Kolem Nářků ženy válečníka

Citace

„信來人未來
楊花零落委蒼苔
蒼苔蒼苔又蒼苔
一步閒庭百感催“

Chinh phụ ngâm na Wiki­source tiếng Việt, [on­li­ne], konzul­továno 7. května 2026.

„Tin gửi đi (var. thường lại) người không thấy lại,
Hoa dương tàn đã trải rêu xanh.
Rêu xanh mấy lớp chung quanh,
Dạo sân (var. Sân đi) một bước trăm tình ngẩn ngơ!“

Chinh phụ ngâm (Đoàn Thị Điểm dịch) na Wiki­source tiếng Việt, [on­li­ne], konzul­továno 7. května 2026.

„Zprávy od­cháze­jí, muž se nikdy ne­vra­cí!
Vr­bové květy ne­jednou pokryly ze­lena­jící se mech.
Mech, ne­jednou, se živil tě­mito pad­lými květy;
Každý krok po dlažbě pro­bouzí ne­sčetné zármutky!“

Đặng, Trần Côn a Đoàn, Thị Điểm. Pla­in­tes d’une chinh-phou, femme dont le mari part pour la guerre, et autres poè­mes (Nářky jedné chinh-phou, ženy, je­jíž manžel od­chází do války, a jiné básně), přel. z vietnamš­tiny Hoàng Xuân Nhị. Pa­říž: Stock, 1943; znovu vyd. pod ná­zvem Pla­in­tes de la femme d’un guerrier (Nářky ženy vá­lečníka), Pa­říž: Su­destasie, 1987.

„Zprávy při­šly, ale vy jste ne­při­šel.
Topo­lové květy vadnou a pa­dají na ze­lený mech,
Ze­lený mech, ze­lený mech a opět ze­lený mech!
Při kaž­dém kroku v opuš­těném dvoře mě na­padá sto myš­lenek.“

Đặng, Trần Côn. « La Compla­inte de l’épouse du guerrier » (« Ná­řek manželky vá­lečníka »), přel. z čín­štiny Mau­rice Du­rand. Bulle­tin de la So­ci­été des étu­des in­do­chi­no­i­ses (Bulle­tin Spo­lečnosti pro in­do­čín­ská stu­dia), Saigon: So­ci­été des étu­des in­do­chi­no­i­ses, sv. XXVIII, č. 2, 1953.

„Často jsem mu psala; ne­vrací se.
Květy osiky pokrývají ze­lený mech.
Všude ko­lem, ko­lik vrs­tev ze­leného me­chu!
Každý krok, jejž či­ním na tomto měkkém ko­ber­ci,
Mi je­den po druhém při­po­míná zne­poko­jivé vzpo­mínky.“

Đặng, Trần Côn a Đoàn, Thị Điểm. « Chinh phụ (ngâm khúc) = Femme de guerrier (élégie) » (« Žena vá­lečníka (e­legie) »), přel. z vietnamš­tiny Tuần Lý (Huỳnh Khắc Dụng). Bulle­tin de la So­ci­été des étu­des in­do­chi­no­i­ses (Bulle­tin Spo­lečnosti pro in­do­čín­ská stu­dia), Saigon: So­ci­été des étu­des in­do­chi­no­i­ses, sv. XXX, č. 3, 1955; znovu vyd. Saigon: Bộ Quốc gia Giáo dục, 1960.

„Zprávy mi často při­cháze­jí, ale muž se nikdy ne­vra­cí;
Topo­lové květy, všechny zvad­lé, pokryly ze­lena­jící se mech.
Mech roz­pro­stírá všude ko­lem hustý na­ze­lenalý ko­be­rec.
Každý krok, jejž či­ním, pro­bouzí ne­sčetné vzpo­mínky sladké a bo­lestné.“

Đặng, Trần Côn a Đoàn, Thị Điểm. Chinh phụ ngâm = Compla­inte de la femme d’un guerrier (Ná­řek ženy vá­lečníka), přel. z vietnamš­tiny Bùi Văn Lăng. Hanoj: Édi­ti­ons Ale­xan­dre de Rho­des, 1943.

„Zprávy od­cháze­jí, muž se ne­vra­cí.
Zvadlé topo­lové květy pokrývají mech.
Mech roz­pro­stírá všude ko­lem svůj na­ze­lenalý ko­be­rec.
Každý krok ve dvoře roz­víří ti­síc ne­u­r­či­tých ci­tů.“

Đặng, Trần Côn a Đoàn, Thị Điểm. Chant de la femme du com­bat­tant (Pí­seň ženy bo­jovníka), přel. z vietnamš­tiny Lê Thành Khôi. Pa­říž: Gal­li­mard, 1967.

„Často jste mi psal, ale ne­vrá­til jste se,
Zvadlé topo­lové květy vy­tvo­řily ze­lený me­chový ko­be­rec.
Po tomto ze­leném me­chu jsem dokola cho­di­la,
A každý krok ve dvoře mi oživuje sto zoufa­lých ci­tů.“

Đặng, Trần Côn a Đoàn, Thị Điểm. Compla­inte d’une femme de guerrier (Ná­řek ženy vá­lečníka), přel. z vietnamš­tiny Đông Phong [Nguyễn Tấn Hưng]. Mon­tre­ui­l-sou­s-Bo­is: J. Ouakni­ne, 2009.

„Zprávy při­cházejí čas­to, muž se ne­vra­cí.
Zvadlé topo­lové květy pokrývají ze­lený mech,
Mech roz­pro­stírá všude ko­lem na­ze­lenalé vrst­vy.
Každý krok ve dvoře pro­bouzí ti­síc ne­u­r­či­tých zne­poko­jivých ci­tů.“

Đặng, Trần Côn a Đoàn, Thị Điểm. Tâm ca tình nghĩa vợ chồng: Chinh phụ ngâm = Chant de la femme du guerrier (Pí­seň ženy vá­lečníka), přel. z vietnamš­tiny Đặng Quốc Cơ. Ca­chan: Q. C. Dang, 2012.

„Často jsem do­stávala zprávy,
Ale nikdy jsem ne­spat­řila znovu svého cho­tě!
V na­šem dvoře suché topo­lové květy
Pokryly hustý me­chový ko­be­rec;
Při kaž­dém z mých za­myš­lených kroků
Mě ti­síc myš­lenek pře­padlo!“

Đặng, Trần Côn a Đoàn, Thị Điểm. « Pla­in­tes d’une femme dont le mari est parti pour la guerre = Chinh phụ ngâm » (« Nářky ženy, je­jíž manžel ode­šel do války »), přel. z vietnamš­tiny Lê Văn Chất, Hoàng Xuân Nhị, Hữu Ngọc [Nguyễn Hữu Ngọc], Nguyễn Khắc Viện, Phạm Huy Thông, Tảo Trang [Vũ Tuân Sán] a Vũ Quý Vỹ, ve spo­lu­práci s Franço­ise Corrèze. An­tho­logie de la lit­téra­ture vietna­mi­enne. Tome II, 18^e siècle, pre­mière mo­i­tié du 19^e siècle (An­to­logie vietnam­ské li­te­ra­tu­ry. Svazek II, 18. sto­le­tí, první po­lovina 19. sto­letí). Hanoj: Édi­ti­ons en langues étrangères, 1972; znovu vyd. Pa­říž-Mon­tre­al: L’Har­mat­tan, 2000.

„Často jsem do­stávala zprávy,
Nikdy jsem znovu ne­spat­řila svého cho­tě!
Ve dvoře suché topo­lové květy
Pokryly hustý me­chový ko­be­rec.
Při kaž­dém z mých za­myš­lených kroků
Mě ti­síc myš­lenek pře­padlo!“

Đặng, Trần Côn a Đoàn, Thị Điểm. « Compla­inte de la femme d’un guerrier » (« Ná­řek ženy vá­lečníka »), přel. z vietnamš­tiny Lê Văn Chất. An­tho­logie de la poésie vietna­mi­enne (An­to­logie vietnam­ské po­ezie). Pa­říž: Les Édi­teurs français réunis, 1969.

„(Mé) do­pisy (vám) často do­šly, ale není vás vi­dět vra­cet se.
Topo­lové květy, zvad­lé, jsou již roz­ho­zeny po ze­leném me­chu.
(Po) ze­leném me­chu, který v něko­lika vrst­vách (ros­te) všude ko­lem,
Při kaž­dém kroku, jejž či­ním, množ­ství smutných citů (ob­léhá mé srd­ce).“

Đặng, Trần Côn a Đoàn, Thị Điểm. « Une élégie anna­mi­te: Chinh phụ ngâm = Le Chant de la femme d’un guerrier » (« Annam­ská elegie: Pí­seň ženy vá­lečníka »), přel. z vietnamš­tiny Dương Quảng Hàm. Bulle­tin général de l’In­struction pu­b­lique de l’In­do­chine (Vše­o­becný bulle­tin ve­řejné vý­uky v In­do­číně), Hanoj, pro­si­nec 1940 a lis­topad 1942.

Ke stažení

Tištěná díla

• Tra­duction de Pla­in­tes de la femme d’un guerrier par Đặng Quốc Cơ (éd. électro­nique) (Pře­klad Nářků ženy vá­lečníka od Đặng Quốc Cơ (e­lek­tro­nické vy­dání)). (Yoto Yo­tov).
• Tra­duction par­tielle de Pla­in­tes de la femme d’un guerrier par Dương Quảng Hàm (1940-1942), 1^re par­tie (Čás­tečný pře­klad Nářků ženy vá­lečníka od Dương Quảng Hàm (1940-1942), 1. část). (Bib­li­o­thèque nati­o­nale de France (BnF)).
• Tra­duction par­tielle de Pla­in­tes de la femme d’un guerrier par Dương Quảng Hàm (1940-1942), 2^e par­tie (Čás­tečný pře­klad Nářků ženy vá­lečníka od Dương Quảng Hàm (1940-1942), 2. část). (Bib­li­o­thèque nati­o­nale de France (BnF)).
• Édi­tion et tra­duction de Pla­in­tes de la femme d’un guerrier par Bùi Văn Lăng (1943) (Edice a pře­klad Nářků ženy vá­lečníka od Bùi Văn Lăng (1943)). (Bib­li­o­thèque nati­o­nale du Vietnam).
• Édi­tion et tra­duction de Pla­in­tes de la femme d’un guerrier par Bùi Văn Lăng (1943), copie (Edice a pře­klad Nářků ženy vá­lečníka od Bùi Văn Lăng (1943), kopie). (Vietna­mi­ca).
• Édi­tion et tra­duction de Pla­in­tes de la femme d’un guerrier par Mau­rice Du­rand (1953) (Edice a pře­klad Nářků ženy vá­lečníka od Mau­rice Du­randa (1953)). (Vietna­mi­ca).
• Édi­tion et tra­duction de Pla­in­tes de la femme d’un guerrier par Tuần Lý (Huỳnh Khắc Dụng) (1955) (Edice a pře­klad Nářků ženy vá­lečníka od Tuần Lý (Huỳnh Khắc Dụng) (1955)). (Vietna­mi­ca).
• Édi­tion et tra­duction de Pla­in­tes de la femme d’un guerrier par Tuần Lý (Huỳnh Khắc Dụng) (éd. électro­nique) (Edice a pře­klad Nářků ženy vá­lečníka od Tuần Lý (Huỳnh Khắc Dụng) (e­lek­tro­nické vy­dání)). (Giao Cảm).
• Édi­tion par­tielle de Pla­in­tes de la femme d’un guerrier par Ge­orges Cor­dier (1932) (Čás­tečná edice Nářků ženy vá­lečníka od Ge­orgese Cor­diera (1932)). (Bib­li­o­thèque nati­o­nale du Vietnam).
• Édi­tion par­tielle de Pla­in­tes de la femme d’un guerrier par Ge­orges Cor­dier (1932), copie (Čás­tečná edice Nářků ženy vá­lečníka od Ge­orgese Cor­diera (1932), kopie). (Vietna­mi­ca).

Bibliografie

• Ano­ny­me. « La Femme anna­mite à travers la lit­téra­ture d’Annam: essai lit­téraire » [fe­uille­ton] (« Annam­ská žena na­příč li­te­ra­tu­rou Anna­mu: li­te­rární esej »). La Pa­trie anna­mite (Annam­ská vlast), Hanoj, od 4. srpna do 13. října 1941. (Bib­li­o­thèque nati­o­nale de France (BnF)).
• Ba­ruch, Jacques. Essai sur la lit­téra­ture du Viêt-nam (Esej o vietnam­ské li­te­ra­tuře). Bru­sel: Édi­ti­ons Thanh-Long, sb. „Étu­des ori­en­tales“ (O­ri­en­tální stu­di­a), 1963.
• Bra­sillach, Ro­bert. « Sages­ses de l’O­ri­ent. Lanza del Vas­to: Pèle­ri­nage aux sour­ces (Denoël) • Ho­ang Xuan Nhi: Pla­in­tes d’une chinh-phou (S­tock) » (« Moud­rosti Vý­cho­du. Lanza del Vas­to: Pouť k pra­menům • Ho­ang Xuan Nhi: Nářky jedné chinh-phou »). Le Pe­tit Pa­ri­sien (Malý Pa­řížan), Pa­říž, 29. pro­since 1943. (Bib­li­o­thèque nati­o­nale de France (BnF)).
• Du­rand, Mau­rice a Nguyễn, Trần Huân. In­tro­duction à la lit­téra­ture vietna­mi­enne (Úvod do vietnam­ské li­te­ra­tury). Pa­říž: G.-P. Mai­sonne­uve et La­ro­se, sb. „U­ne­sco d’i­ni­ti­ati­ons aux lit­téra­tu­res ori­en­tales“ (U­ne­sco uve­dení do ori­en­tálních li­te­ra­tur), 1969.
• Hoàng, Xuân Nhị. Thuy-Kiêou: voix nou­velle sur un thème éternel de souffran­ce, suivi de Frag­ments du journal de l’au­teur (Thuy-Kiêou: nový hlas k věčnému té­matu utrpení, ná­sle­dovaný Úryvky z au­to­rova deníku). Pa­říž: Mer­cure de Fran­ce, 1942.
• Hữu, Ngọc a Corrèze, Franço­i­se. Fle­urs de pample­mous­sier: fem­mes et poésie au Vietnam (Květy po­me­lovníku: ženy a po­ezie ve Vietnamu). Pa­říž: L’Har­mat­tan, 1984.
• Lê, Thành Khôi. His­toire et an­tho­logie de la lit­téra­ture viêtna­mi­enne des ori­gi­nes à nos jours (Dě­jiny a an­to­logie vietnam­ské li­te­ra­tury od po­čátků po naše dny). Pa­říž: Les In­des savan­tes, 2008.
• Trần, Cửu Chấn. Les Gran­des Poétes­ses du Viêt-nam: étu­des lit­téraires (Velké básnířky Vietna­mu: li­te­rární stu­die). Saigon: Impri­me­rie de l’U­nion Nguyễn-Văn-Của, 1950. (Bib­li­o­thèque nati­o­nale du Vietnam).
• Trần, Văn Tùng. Poésies d’Ex­trê­me-O­ri­ent (Básně Dálného Vý­chodu). Pa­říž: B. Gras­set, 1945.